Každý, kdo si chce vzít hypoteční úvěr, musí řešit otázku, pro jakou délku fixace úrokové sazby se má rozhodnout. Pravidlem bývá, že finanční poradci zásadně doporučují co nejdelší fixaci, přestože se ještě nikdy nikomu nevyplatila. I minimální fixace úrokové sazby má své kouzlo a může přinést klientovi zajímavé výhody. Délka fixace úrokové sazby představuje dobu, po kterou banka garantuje klientovi současnou úrokovou sazbu. Podle té pak vypočítá výši měsíční splátky (podle doby splatnosti). Po uběhnutí fixační doby (zpravidla pěti let) banka vyhlásí novou výši úrokové sazby, která se bude na klienta vztahovat po dobu dalších pěti let. S vyhlášením nové výše sazby bude stanovena nová výše měsíční splátky s tím, že klient má zpravidla v tento moment možnost jednorázově, popř. částečně svůj úvěr splatit a nepřistoupit na novou výši sazby, i když jde spíše o iluzorní ochranu. Shrňme si tedy výhody a nevýhody, které s sebou přináší delší fixační lhůta, např. pětiletá. Kdy se fixace hodí... Pro klienta je příjemné, že ví, že v nejbližších pěti letech ho nepostihnou žádné vyšší výdaje, než s jakými počítá v okamžiku podepsání smlouvy. To je vhodné zejména pro ty, kteří si rádi sestavují dlouhodobé finanční plány a jen neradi se vystavují finančnímu riziku. Za takovýchto okolností tedy lze výborně plánovat a není třeba ponechávat si finanční rezervu pro případ nepříznivých situací. Delší fixace se tedy hodí i pro klienty, kteří jdou s hypotékou na doraz. V neposlední řadě jsou klienti, kteří zvolí delší fixaci úrokové míry, chráněni před nenadálým růstem úrokových měr. V takovém případě platí splátky vycházející z nasmlouvané úrokové sazby bez ohledu na to, kde se pohybují aktuální tržní úrokové sazby. V případě velkého pozitivního skoku v úrokových sazbách mohou klienti dokonce vydělat tím, že získají na spořících produktech vyšší úrokový výnos, než kolik platí hypoteční bance, čímž se jim reálně zlevní zakoupená nemovitost. To ale není příliš pravděpodobné a navíc by takovéto zlatokopecké období stejně vydrželo pouze do konce fixační periody, kdy by byly úrokové sazby opět aktualizovány. a kdy se nehodí V případě poklesu úrokových sazeb klienti s delší fixací nepříjemně prodělávají. Poklesnou-li úrokové sazby, nastane situace, kdy by získali na trhu nižší úrokovou sazbu a jejich měsíční splátka by byla výrazně nižší. Zde je důležité podotknout, že v posledních letech úrokové sazby takřka bez výjimky klesají a existuje slušná řádka spoluobčanů, kteří splácejí hypoteční úvěr s úrokovou sazbou 10 procent a jak na smilování čekají na okamžik, kdy jim bude snížena po uběhnutí fixační periody na současnou polovinu. Původní nevhodné rozhodnutí o délce fixace sazby je nyní stojí několik tisíc korun měsíčně. S trochou nadsázky lze konstatovat, že delší fixace se ještě nikdy nikomu nevyplatila, protože úrokové sazby více či méně neustále klesají. Zvolíme-li si minimální dobu fixace úrokové sazby (popř. žádnou fixaci), obdržíme zpravidla od banky prémii v podobě relativně významné úlevy na výši sazby. V současnosti bývá zvykem, že úrokové sazby u úvěrů bez dlouhodobé fixace jsou zhruba o jedno procento nižší, než v případě úrokových sazeb s fixací. V případě milionové hypotéky s dvacetiletou splatností činí současný cenový rozdíl v měsíční splátce zhruba 500 Kč. Jde o měsíční úsporu a nejde o zas tak malou částku. Banky na fixacích úrokových sazeb slušně vydělávají a lidé platí. Obrovská výhoda hypoték bez dlouhodobé fixace spočívá i v relativní jednoduchosti mimořádných splátek. Zpravidla je možné provést splátku velmi často, v některých případech i kdykoliv. U dlouhodobých fixací je nutné nejdříve počkat celé období fixační periody (tedy většinou pět let). Stíhá-li tedy klient spořit v průběhu splácení úvěru i bokem na to, aby prostřednictvím mimořádné splátky umořil část jistiny, v případě dlouhodobé fixace nepříjemně prodělává. V takové situaci současně spoří i splácí, přičemž splácí za podstatně vyšší úrok, než kterým mu jsou zhodnocovány úspory. V případě minimální fixace je tato ztráta minimalizovaná. Závěrem Volba délky fixace závisí zejména na povaze klienta banky a na jeho finančních možnostech. Úvěry s delší fixací úrokové sazby jsou vhodné pro ty, kteří nemají adekvátní finanční rezervu a mají minimální sklon k riziku. Takové úvěry vyjdou dráž. Levnější variantou jsou hypoteční úvěry s nulovou, popř. minimální fixací úrokové sazby. Ty jsou vhodnější pro "hráče", tedy pro klienty, kteří jsou ochotni podstoupit vyšší riziko. V tom případě je také vhodné mít po ruce dostatečné finanční rezervy a mít z čeho hradit případné vyšší náklady z titulu možného zvýšení sazeb. Tyto úvěry ale přijdou pravděpodobně levněji.