Mnoho lidí, právě nyní v předvánočním čase, zajímá jaký je rozdíl mezi půjčkou a úvěrem. Jak je to tedy? Rozdíl je dán právními předpisy, které oba pojmy zmiňují a definují: smlouvu o půjčce upravuje § 657 a 658 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru § 497 až § 507 obchodního zákoníku. Smlouva o půjčce. O půjčce hovoříme tenkrát, když věřitel přenechává dlužníkovi určené/dohodnuté věci (různého druhu, nejčastěji peníze) na dohodnutou dobu. Věřitel se zavazuje ji/je po uplynutí této doby vrátit. Smlouva vzniká okamžikem předání věci (tzv. smlouva reálná)! Při půjčce peněžité je možné dohodnout úroky. Smlouva o úvěru O úvěru hovoříme zase tehdy, když se věřitel zavazuje poskytnout dlužníkovi na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Je na dlužníkovi, zda tuto možnost (ve lhůtě stanovené smlouvou) využije či ne. Dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva vzniká dohodou o výše popsaných záležitostech (tzv. smlouva konsenzuální)! Za sjednání závazku věřitele (tj. poskytnout na požádání peníze) je možné sjednat úplatu, ale pouze tehdy, je-li tato činnost předmětem podnikání věřitele! Tak je tomu například u bank. Obchodní zákoník nijak neomezuje kdo může být věřitelem ve smlouvě o úvěru, ale protože úvěrová smlouva patří mezi tzv. absolutní obchody, řídí se obchodním zákoníkem, ať už jsou smluvními stranami podnikatelé nebo jiné osoby. Formulace "...nebo jiné osoby" je velmi důležitá, poněvadž podle (převládajícího) výkladu příslušných ustanovení zákona č. 21/1992 Sb., o bankách může poskytovat úvěry i jiná osoba než ta, jež má povolení působit jako banka, ale jen za předpokladu, že "poskytování úvěru není spojeno s přijímáním vkladů od veřejnosti", a "že osoba poskytující úvěr má k této činnosti živnostenské oprávnění!"