Myslíte si, že ten kdo neplatí dluhy bude jednou po zásluze potrestán? Opak je pravdou, spíše na tom ještě vydělá!

Jedním z častých problémů v České republice vyskytujícím se nejen v obchodním styku, ale i v běžném styku mezi občany je platební morálka. Téměř každému, kdo se zabývá prodejem zboží, pronajímá bytové či nebytové prostory, poskytuje služby se během jeho činnosti stane, že mu jeho odběratelé za jeho služby či vykonanou práci vůbec nezaplatí,  nebo zaplatí  s velikým zpožděním.

Druhotná platební neschopnost

Pokud nám naši dlužníci neplatí, nemáme následně z čeho platit svým dodavatelům a věřitelům. Vzniká tak řetězová reakce, které říkáme druhotná platební neschopnost. Z věřitelů se tak stávají dlužníci. Druhotná platební neschopnost se stává často výmluvou, kterou neoprávněně používají ti, kteří neplacením svých závazků jednoduše vydělávají.

Úrok z prodlení

Příčin tohoto stavu je několik. Předně je to obecně známá pomalost mnoha našich soudů. Dlužník tak má zajištěnu poměrně dlouhou dobu, kdy v podstatě bez jakýchkoliv účinných sankcí může dlužné finanční prostředky využívat. Dalším důvodem, který nahrává dlužníkům je fakt, že jediná sankce, která dlužníkovi hrozí je úrok z prodlení (pokud není sjednáno jinak). Tento úrok je určen zákonem na velice nízké úrovni.

Příklad: Na co má věřitel nárok Dlužíli vám odběratel či kupující 300 000 Kč rok po splatnosti, máte nárok na zaplacení úroku z prodlení, který se vypočítává jako dvojnásobek diskontní sazby ČNB. Diskontní sazbu i její vývoj můžete vyhledat na internetových stránkách ČNB. V současné době je diskontní sazba stanovena na úrovni 1, 25 %. Dvojnásobek tedy činí 2, 5 % úroku z dlužné částky za rok. Z částky 300 000,- Kč tak získáte za rok na úrocích od dlužníka pouhých 7 500,- Kč.

Nejen dlužnou částku, ale i úrok z prodlení by jste měli vyžadovat, protože je to jedna z mála a často jediná náhrada, která vám jako nahrazení škody přísluší.

Podívámeli se na věc z pohledu dlužníka, pak zjistíme, že se mu skutečně vyplatí platit pozdě, někdy dokonce vůbec.  

Příklad: Proč se dlužit vyplácí Použije-li totiž na rok částku, kterou nezaplatil (v našem případě 300 tisíc korun) na koupi bytu v menším městě a byt následně pronajme, získá každý měsíc z pronájmu cca 2 500 korun čistého. Za rok tak může činit vydělaná částka cca 30 000 korun (to nepočítáme ani případné zvýšení ceny bytu apod.). Pokud tedy po roce vrátí dlužník dlužnou částku ještě před podáním žaloby (či docílí její stažení), zaplatí věřiteli kromě dlužné částky na úroku z prodlení 7 500 korun. Ve skutečnosti však vydělal 30 000 korun a jeho čistý zisk z celé transakce bude 22 500 korun. Pokud by o zaplacení dlužné částky rozhodl soud, bude dlužník nucen zaplatit i soudní poplatky, které v tomto případě budou činit cca 12 000 korun (které jsou však příjmem státu a nikoliv věřitele). I v tomto případě dlužník stále vydělá 10 500 korun za rok bez jakéhokoliv rizika. Čím déle se kauza vleče, tím více dlužník ve skutečnosti vydělá.

Další možností je pro dlužníka investovat dlužné prostředky do některých finančních produktů, které mu přinesou téměř vždy mnohem vyšší výnos než zmíněných 2,5 % z dlužné částky (stavební spoření, podílové fondy, termínované vklady apod.)
V případě použití dlužné částky k podnikání, což je nejčastější jev, může dlužník za rok tuto částku zhodnotit i několikanásobně (nakupování zboží a prodej s přiměřenou marží apod.). Podobných možností je samozřejmě daleko více.

Poškození věřitele

Následky však mohou být pro věřitele velmi často fatální. Pokud se jedná o menší firmu, může v důsledku neplacení přijít nejen o finanční prostředky, ale také o obchodní partnery, kterým společnost v důsledku nedostatku finančních prostředků nemohla poskytnout své služby. V konečném důsledku může tento problém ohrozit i nás všechny ostatní.

V případě dohody mezi kupujícím a prodávajícím (resp. věřitelem a dlužníkem) je možnost sjednat vyšší úrok z prodlení, k čemuž je ovšem třeba souhlas obou stran. V případě pronájmu může být stanoven poplatek z prodlení z neplacení nájemného výše. Tyto úroky jsou však často dlužníkům a neplatičům promíjeny, pokud své dluhy na nájemném do určité doby zaplatí. Důkazem jsou velmi často se vyskytující akce odpouštění úroků našich městských či obecních úřadů, kterým  neplatiči dluží miliónové částky.

Jaká existují účinná řešení?

Nejčastěji používaným řešením tohoto problému je především placení v hotovosti (z ruky do ruky), platba zálohy či akontace. Ne vždy však lze tento způsob použít a v případě vyšších finančních částek je samozřejmě nepraktický.

Stát hodlá tuto možnost omezit, stanovením hranice 500 000 korun. V případě překročení stanoveného limitu již bude platba v hotovosti zakázána. Toto opatření má především omezit černou ekonomiku a hospodářskou kriminalitu, může však omezit jistotu prodávajících (věřitelů), že se dostanou ke svým penězům.

Dalším účinným prostředkem jsou tzv. zajištění závazků či zajišťovací způsoby placení (viz. článek "Zajistěte se proti neplacení"), jejichž používání se postupem času neustále rozšiřuje. Snažte se proto neplacení od vašich dlužníků předejít, nebo bude z vaše poctivě vydělané peníze užívat někdo jiný.

Přestože máme možnosti určitým problémů předejít, hlavní řešení problému by mělo být především na státu. Zlepšit by se v přijatelné době měl nejen stav soudnictví, ale i příslušná obchodní legislativa, která by měla posílit práva věřitelů, odbourat nepřímé výhody dlužníků a zajistit skutečně efektivní a rychlé vymáhání dluhů. Je to v zájmu nás všech.