Stavební spoření v budoucnu změní svá pravidla. Už nebude tak výhodné, jak jsme bývali zvyklí. Stát šetří, kde se dá, a štědrá státní podpora byla již delší dobu trnem v oku mnoha lidem. Chystané změny jsou sice zajímavé, rozhodně ale nepředstavují systémové řešení. A ti, kteří spoří opravdu proto, aby začali bydlet, si opět nepomohou. Stavební spoření bylo vždycky spíše spořícím produktem, než čímkoliv jiným. Výnos z něj hravě předčí drtivou většinu spořících a investičních produktů. Mnoho lidí mu dává dokonce přednost před penzijním připojištěním a využívá ho ke spoření na stáří. Jelikož stavební spořitelny měří všem stejným metrem (ze zákona), nerozlišují ve své podstatě mezi klienty, kteří spoří z důvodu touhy po bydlení, a mezi klienty, kteří spoří na nové auto. Státní podpora (ve formě příspěvku) tedy s bydlením nikdy nesouvisela a s jistou nadsázkou lze tvrdit, že stát vyhazoval peníze na státní podporu v mnoha případech naprosto zbytečně. Řešení na sebe nenechalo dlouho čekat a spolu s žalostným stavem veřejných financí se již rýsuje. Bohužel pouze v duchu rozpočtových škrtů a v žádném případě nejde o systémový krok, který by začal státní podporu bydlení alokovat ve prospěch těch, kteří kvůli pořízení bydlení doopravdy spoří. Nová pravidla by se měla týkat zejména přidělování státního příspěvku. Zatímco dosud stát přiděloval klientům stavebních spořitelen 25 procent ročního vkladu až do výše 4500 Kč (ročně), příspěvek by měl být v budoucnu redukován jak z procentuelního, tak z absolutního hlediska. Podle některých zdrojů by mohl být poskytován do výše 10 procent z ročního vkladu, maximálně do výše 2250 Kč. To by představovalo zvýšení roční optimální částky ke spoření z dnešních 18000 Kč na 22500 Kč, přičemž nejvýhodnější měsíční vklad by se ze současných 1500 Kč zvýšil na 1875 Kč. Podle jiných zdrojů by mohl být příspěvek ve výši 15 procent až do výše 3000 Kč. V takovém případě by bylo nejvhodnější spořit 1666 Kč měsíčně. Bez ohledu na to, v jaké výši konečný příspěvek bude, i desetiprocentní státní podpora bude vždy velmi výhodná a jen stěží lze očekávat výrazný odliv klientů stavebních spořitelen. I kdyby státní podpora činila pouze 5 procent, neměl by takovýto produkt na trhu konkurenci (kromě státem podporovaného penzijního připojištění a životního pojištění). Naopak snížení procentuální výše státní podpory může ve finále zvýšit množství vkladů ve stavebních spořitelnách podstatně efektivněji než kdysi zvažované valorizace státního příspěvku. Vadou na kráse snížení státní podpory je ale skutečnost, že se ani nyní nepředpokládá její návaznost na bydlení. Lidé budou nadále šetřit na auta, půjde to pouze pomaleji. Stejně jako spoření na bydlení. Mezi další hity nové úpravy stavebního spoření patří prodloužení spořícího cyklu. Hovořilo se o prodloužení na šest i sedm let. To nemusí být žádnou tragédií. Problém ale již může být v připisování státní podpory. V jedné z verzí očekávaných změn se totiž hovořilo o jednorázovém připisování podpory až po ukončení celého cyklu. Takový akt by představoval přesunutí současných výdajů do budoucích období. V takovém případě by měl stát na tyto výdaje tvořit rezervu. O tom se ale již žádný návrh nezmiňoval. Nové opatření by tedy mohlo generovat skrytý deficit, který bychom museli ze svých daní splácet za nějakých osm let. A to by nebyla žádná legrace. Třešničkou na dortu chystaných změn je zrušení osvobození výnosu ze stavebního spoření od daně z příjmu. Státu to zřejmě přišlo nečestné a nesportovní. A svým způsobem tomu tak také bylo. Poslední významnou změnou, o které se v poslední době hovoří, je zrušení státního příspěvku ke smlouvám těch klientů, kteří ještě nedosáhli věku 15 let. Rodiče již tedy nebudou zakládat účty kojencům a žáci základních škol nebudou přepočítávat o přestávkách státní příspěvek, který jim byl minulý měsíc připsán. Ať nejdřív zvládnou úroky, přičítat příspěvek se naučí až na střední škole.