Zvláštní "kategorií" a zdrojem nekonečných sporů zastánců a odpůrců v oblasti mezd a platů je minimální mzda. Z logiky věci očekáváme rozumné vztahy mezi ní, životním minimem, podporou v nezaměstnanosti a sociálními dávkami. Dnešní minimální mzda - a to je oprávněný a silný argument odpůrců minimální mzdy - však skutečně pro řadu zaměstnanců představuje jen doplněk výdělků v "šedé" ekonomice, protože mnozí lidé, kteří oficiálně pracují za minimální mzdu dostávají další část pracovní odměny hotově "na ruku" a minimální mzda, za kterou u nás pracuje opravdu jen mizivý počet zaměstnanců, tak umožňuje značné daňové, ale i jiné (zdravotní a sociální pojištění) úniky a paralyzuje veškeré snahy o aktivní zaměstnaneckou politiku. V souvislosti s otázkou, zda je či není výše minimální mzdy brzdou aktivní politiky zaměstnanosti, se v podstatě formovaly dva naprosto opačné názory. První obhajují především odboráři: je-li občanům nabízena pracovní odměna, která se pohybuje v blízkosti životního minima, je zcela přirozené, když ji odmítají. Druhý názor zastávají liberálové: je nemožné určit efektivní výši minimální mzdy tak, aby nelikvidovala pracovní motivaci zaměstnanců a nepodlamovala tržní stimuly zaměstnavatelů. Řešení vidí, mimo jiné, i v negativní důchodové dani: (1) vláda stanoví minimální garantovaný příjem na občana nebo domácnost; (2) nízká mzda se zdaňuje nižší sazbou, vyšší mzda vyšší sazbou. Takové řešení přináší velmi cenná ekonomická a sociální pozitiva při rozhodování chudých zdali budou pracovat nebo pouze žít ze státem garantovaného minima. V situaci, kdy mzda je nízká a výše daně zůstává pod garantovaným minimem, totiž dostává jednotlivec platbu od státu. Liberální stanoviska podporuje i oprávněná argumentace o nesmyslnosti konstrukce minimální mzdy, která je stejná pro celé území České republiky, ačkoli životní náklady jsou v různých částech státu odlišné. V podobných případech radíval Albert Einstein svým studentům: správnou odpověď hledejte v extrémních polohách! Situace při zrušení minimální mzdy je diskutována často a proto ji vynechejme. Co by se však stalo, kdyby minimální mzda vzrostla nezvykle vysoko, někde na úroveň průměrné mzdy, dejme tomu 14000 korun za měsíc? Nejspíš by se velmi, ale opravdu velmi razantně zvýšila produktivita práce a nezaměstnanost. Například na úřadech by zcela určitě počítače nahradily všechny ty bohorovně moudré a důležité starší dámy a pány a oni by přišli o práci. Ovšem každá mince má svůj rub i líc - uměli by vůbec občané správně formulovat svůj problém? A jsme zase u produktivity práce, znalostí a kvality lidí. Není jednodušší v zájmu vlastního pohodlí (protože sám nevím co vlastně chci) nadávat na úřady? Je na moudrých politicích (máme je vůbec?) aby citlivě vyvážili všechna pro a proti. I o tom všem je řeč, mluvíme-li o minimální mzdě!