Gauč, kamarádi, jedna televize a rozdělená obrazovka. Hraní, které nebylo o rychlém připojení, ale o tom sejít se na jednom místě. Právě nad tím, kam se ze světa videoher vytratily gaučový co-op a splitscreen, se v podcastu Krotitelé bossů rozvinula debata o fenoménu, jenž kdysi definoval celé herní generace – ale dnes patří k vzácným výjimkám.
Ještě na přelomu tisíciletí byl gaučový co-op jedním ze základních pilířů konzolového hraní. Arkádové automaty položily základy už v 80. letech, nicméně až domácí konzole je pak přenesly do našich obýváků. Éra PlayStationu 2, prvního Xboxu a GameCube přinesla zlaté období: hry běžně počítaly s tím, že u jedné obrazovky sedí dva, tři nebo i čtyři hráči.
Rozdělená obrazovka pro více hráčů nebyla výjimkou, ale standardem. Nešlo jen o technické řešení, ale o společenský rituál – hraní znamenalo domluvit se, sejít se a strávit spolu hraním klidně i celé hodiny.
Všechny epizody Krotitelů bossů najdete i ve své podcastové aplikaci:
Zlom přišel postupně. Výkonnější internet, dostupnější hardware a tlak na online služby změnily priority vývojářů i hráčů. Zatímco ještě v roce 2011 vycházely stovky titulů s lokálním multiplayerem, o více než dekádu později je jich jen zlomek. Velká studia se orientují na online hraní, mikrotransakce a dlouhodobé služby. Lokální hraní se přesunulo na okraj zájmu a udržují ho především menší týmy a nezávislá studia, která z něj udělala přímo hlavní designový pilíř.
Přesto gaučový co-op úplně nezmizel. Spíš se proměnil. Z někdejší „samozřejmé funkce“ se stal samostatný žánr, cílený na konkrétní typ zážitku: spolupráci, komunikaci a fyzickou přítomnost. Nemusí nabízet nekonečný progres ani globální žebříčky, ale něco, co online hraní nahrazuje jen stěží – sdílený moment. Možná už nejde o masový standard, ale o vědomou volbu. A právě proto má gaučový co-op stále své místo. Možná už ne světové, ale stále zábavné.
Sdílet
