S novými emisními povolenkami se podle už schválené evropské směrnice (takzvaná ETS 2) začne naostro obchodovat v roce 2027 podle systému: kdo vypouští málo emisí CO2, zelené odpustky prodává, kdo nadlimitní množství CO2, musí nakupovat.
Dosud takto obchodují jen velké energetické provozy typu elektráren, hutí, cementáren a podobně. Nově se budou muset přidat dodavatelé pohonných hmot, zemního plynu a uhlí pro vytápění. Základní cena pro první Bruselem uvolněné množství povolenek má být 45 eur za tunu CO2. To by podle některých prognóz mohlo zdražit litr benzinu a nafty o tři až čtyři koruny. Nárůst ale bude zřejmě ještě vyšší.
Hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka Národní ekonomické rady vlády Helena Horská ale míní, že žádný cenový armagedon to nepřinese a naše peněženky to přežijí. Benzin totiž od dob socialismu z hlediska koupěschopnosti vytrvale zlevňuje - počítáme-li to poměrem kolik litrů si lze z průměrné měsíční (hrubé) mzdy při dané ceně paliva pořídit. Na konci loňska objem činil přes 1200 litrů, což byl spolu s rokem 2020 absolutní rekord. Například v roce 2000 to bylo "jen" 459 litrů.
Cena benzinu se ukazuje od časů komunismu (vůči průměrné mzdě) jako stále klesající. Platí to i pro jiné komodity a služby? A lze předpokládat, že zdražení vlivem nových emisních povolenek nebude bolet?
Samozřejmě vytrháváme jednu položku z velké množiny všech ostatních výdajů českých domácností. Víme ale, že z celého spotřebního koše Českého statistického úřadu oblast služeb oproti přelomu osmdesátých a devadesátých let zdražila, zatímco oblast spotřebního zboží naopak zlevňuje. Obecně platí, že naše kupní síla díky růstu mezd a platů v porovnání s růstem cenové hladiny roste.
Asi by vám leckdo na některých příkladech ukázal opak.
Samozřejmě to neplatí ve stech procentech případů. Lidé ale často nechtějí přiznat, že se mají ve skutečnosti líp. Je to jedno z takzvaných behaviorálních selhání. Člověk zkrátka často nevnímá reálné hodnoty. S tímto zkreslením ekonomové pracují racionálně a politici iracionálně. Politici zneužívají, ekonomové počítají.
Kdybychom podobně nahlíželi na druhou část ETS 2, tedy vytápění pro domácnosti, k čemu bychom došli?
I tahle data zobrazuje statistický úřad v sekci nazvané "Pan Průměrný nakupuje" (úřad porovnává průměrnou cenu výrobku nebo služby k průměrné mzdě v daných letech - pozn red.). A výsledky jsou u některých položek zajímavé. Z těchto dat je například vidět, že pivo je nyní výrazně dostupnější než chléb. Ze současné mzdy si můžeme pořídit výrazně víc piva než chleba. To znamená, že chléb zdražoval vůči mzdě rychleji než pivo.
Cena energie pro domácnosti roste v případě zemního plynu rychleji než mzda, v případě elektřiny jen o málo pomaleji než průměrná mzda. Tím pádem si koupíme v případě elektřiny o něco málo víc než jsme si byli schopni koupit za dob reálného socialismu. U plynu to ale neplatí, ten je dražší. To je dáno nedávným cenovým šokem, energetickou krizí. Dokud jsme byli závislí na Rusku, byli jsme schopni pořídit za mzdu více plynu než za komunistů, ale odpojení od ruského levného plynu pro nás znamenalo velký zásah do peněženek. Museli jsme si tu svobodu a odříznutí se od ruského záměrně levného plynu zaplatit. Bohužel za ekonomickou svobodu se platí.
V případě služeb to platí také?
Když jsem porovnávala služby kadeřníků, tak tam byl ještě větší nárůst ceny než u plynu. Nebo třeba malířské práce, ty jsou v současnosti více než dvaapůlkrát dražší než před rokem 1989. To znamená, že ceny energií nám nerostou v relaci ke mzdě tak rychle jako ceny služeb.
Takže pohonné hmoty jsou oproti časům za socialismu dnes sice výrazně levnější, ale služby naopak zdražily?
Je to tak. Řemeslníci nás zkrátka stojí víc peněz. To je ta změna ve spotřebním koši. Pokud vycházíme z dat Českého statistického úřadu.
Je správné, že se vláda snaží vyjednat v Bruselu zmírnění dopadu na ceny, na domácnosti? Pokud není šance to úplně zastavit?
Určitě se vláda má snažit dopad na ceny pro domácnosti přibrzdit. Můžeme se bavit zejména o určitém rozložení růstu cen v čase. Zejména proto, že na východní země unie - kromě Česka také Slovensko, Polsko a Maďarsko - dopadla nedávná energetická krize tíživěji než třeba na státy jižní Evropy. Východ Evropy a Německo bylo více závislé na plynu z Ruska a o to usilovněji musí nyní hledat alternativní zdroje. A co se řeší ve spěchu, bývá za vyšší cenu, a tudíž náročnější.
Na koho zvýšené náklady dopadnou nejvíc? Na státní rozpočet, nebo na domácnosti?
Náročné to bude z hlediska států a jejich rozpočtů, ale také pro zdejší domácnosti. Vidíme, jak o odklady či výjimky z požadavku na odstřižení se od ruského plynu žebrá Slovensko, které - na rozdíl od nás - jednak na alternativních zdrojích příliš nepracovalo, jednak pořád spoléhá na přátelství s Ruskem.
Za mě je správné diskutovat o určitém rozložení zvýšených nákladů pro domácnosti v souvislosti s palivovými povolenkami tak, aby i ta část Evropské unie, která byla krutě zasažena energetickým šokem, dostala šanci tyto zvýšené náklady v čase rozložit.
Politici i někteří ekonomové uvádějí někdy až katastrofické scénáře, jak vysoko se může při obchodování vyšplhat cena emisní povolenky a jak moc to lidem prodraží tankování a vytápění. Máme se připravit na krizový scénář?
Není potřeba z toho dělat nějakou krizi. Není, respektive nebude to armagedon, jak leckde kolem sebe někdy slýcháme. Ano, pro lidi to bude znamenat motivaci přejít na ekologicky úspornější varianty (například topení dřevem jako obnovitelným zdrojem energie místo uhlí), zvážit, jestli je nutné kupovat velká auta s velkou spotřebou. Prostě nás to motivuje k zodpovědnému chování k životnímu prostředí a k budoucím generacím.
Někteří politici mluví o tom, že by EU tuto směrnici měla úplně zrušit. Ponechme stranou, že to dnes už není reálné. Vy byste ji zachovala?
Zrušení by bylo špatné. Jsem pro to, aby tenhle prvek ve směrnici EU zůstal, protože cena je důležitý signál pro naše chování. Možná to tolik neplatí například pro mladší generaci, která je ochotnější omezit svoji spotřebu, chovat se ekologicky a udržitelně, ale většina naší populace reaguje z větší části až na cenový nátlak. Chová se tak, jak to cítí přes peněženku.
V takovém případě je třeba najít nějaký rozumný kompromis, lidi motivovat i prostřednictvím ceny, zohledňující nejen přímé, ale i nepřímé náklady výroby a spotřeby, k zodpovědnějšímu chování. Ale pořád to musí být sociálně únosné a ekonomicky udržitelné. A pokud v naší ekonomice ještě doznívají energetické šoky a vedle toho musíme masivně investovat do energetických zdrojů, tak by bylo dobré tyto vyšší náklady z titulu povolenek rozložit v delším čase.
Máme tu ale nemalou skupinu lidí a domácností, které žijí už dnes na hranici chudoby a každé zdražení je pro ně ekonomickou ranou. Ekologie pro ně není prioritou, když si třeba nebudou moci koupit dost uhlí na zimu. A přerozdělování pomoci z Bruselem chystaného Sociálního fondu, futrovaného z prodeje emisních povolenek, je příliš nespasí.
To je další problém, se kterým tu žijeme. Nejjednodušší řešení je samozřejmě vyměnit zdroj vytápění - z uhlí třeba na dřevo. Ale pokud to není možné, nabízí se další možnost - přestěhovat se do menšího a energeticky méně náročného bytu. A tady narazíme na jiný, s tím související problém: zabetonovaný trh nemovitostí v České republice.
Pro lidi, zejména staršího věku, kteří žijí leckdy i sami ve starých energeticky velmi náročných domech, je to tíživá situace. Za normálních okolností by hledali nějaké menší, méně energeticky náročné bydlení, které je v dosahu všech potřebných služeb, lékaře, obchodu, nepotřebovali by tam jezdit dálky autem, které je často na hraně technické způsobilosti, měli by k dispozici fungující hromadnou dopravu.
To by tady ale takové malometrážní a úsporné byty musely být.
To je právě ten kámen úrazu. Kvituji, že se chystají určité společné projekty obcí, státu a soukromých investorů, ale to vše ještě může trvat delší dobu.
Proto považuji za důležité, aby se náběh těch emisních povolenek a jejich dopad na vyšší ceny pohonných hmot a vytápění rozložil do delšího období a aby se mezitím postupně mohla zlepšit situace s pomocí sociálně slabším domácnostem.
