Vysoké poplatky, nízké výnosy. Které penzijní fondy vydělávají a kterým se nedaří?

Český systém penzijního spoření se ocitá v paradoxní situaci. Přestože nejúspěšnější fondy dokázaly svým klientům loni zhodnotit úspory o více než dvacet procent, celý sektor schytal zkraje roku studenou sprchu od ekonomů z think‑tanku IDEA při CERGE‑EI.

Podle jejich analýzy se čeští střadatelé nacházejí v pasti nízkých výnosů a vysokých poplatků. V důsledku toho musí pro dosažení srovnatelné renty jako v zahraničí do systému vkládat násobně více prostředků. Představitelé penzijních společností toto srovnání označují za zavádějící.

Uplynulý rok byl pro doplňkové penzijní spoření jedním z nejúspěšnějších. Dynamické účastnické fondy, jejichž portfolia jsou zpravidla složena z akcií nebo akciových ETF, dosáhly průměrného zhodnocení kolem 16 procent. V této kategorii dominoval NN Růstový fond s výnosem 25,9 procenta, následovaný fondem Conseq Globální akciový, který zhodnotil úspory o 23,4 procenta. Na opačném pólu se ocitl Uniqa akciový fond, který loni přinesl jen 2,3 procenta. Přitom v roce 2024 zazářil s výnosem přes 30 procent a vévodil žebříčkům.

Strategie dělá divy

Penzijní spoření je dlouhodobý produkt s investičním horizontem v řádu desítek let a důležitější je dlouhodobé průměrné zhodnocení, jaké vytvoří. I při pohledu na období pěti či deseti let se v čele žebříčků dynamických fondů opakovaně umisťují NN a Conseq (viz graf níže). Podle propočtů týdeníku Ekonom dosáhlo průměrné zhodnocení všech dynamických fondů za posledních deset let 7,7 procenta ročně.

Nicméně i v dlouhodobém horizontu zůstávají rozdíly ve výsledcích jednotlivých dynamických fondů značné. Šéf penzijní společnosti České spořitelny Libor Vošický je přisuzuje rozdílným investičním strategiím, které jsou v Česku u účastnických fondů zpravidla aktivně řízené.

Richard Siuda, šéf investiční společnosti Conseq, k tomu doplňuje, že klíčovým faktorem je složení portfolia – zejména regionální a sektorová alokace i výběr konkrétních akcií. „Náš fond v některých letech oproti konkurenci zaostával kvůli nižšímu podílu amerických akcií v portfoliu. Naopak v posledních letech nám výrazně pomáhá velmi dobrá výkonnost akcií ve střední Evropě, které máme v portfoliu výrazně nadvážené,“ vysvětluje.

Zatímco Conseq globální akciový účastnický fond investuje na americkém trhu necelou třetinu portfolia a téměř polovina připadá na Evropu, u dynamického fondu Uniqa tvoří americké akcie zhruba 72 procent portfolia.

Významnou roli hrají také pohyby měnových kurzů a skutečnost, zda jsou fondy vůči nim zajištěné. Oslabení dolaru proti koruně totiž během loňského roku vymazalo téměř veškeré korunové zisky amerických akcií. Zatímco fondů, jako je například zmíněný dynamický fond od Consequ, se oslabení americké měny téměř nedotklo, fondy bez měnového zajištění na poklesu dolaru výrazně tratily – což je i případ Uniqy. „Samozřejmě platí, že nikdo neví, co přinese budoucnost. Strategie, která se vyplatila loni, nemusí mít stejně pozitivní výsledky v dalších letech. Vítězové a poražení se tak mohou v jednotlivých obdobích střídat,“ shrnuje Siuda.

Ve starých fondech jsou i čtyřicátníci

Zatímco dynamické fondy s přehledem porážejí inflaci, o povinně konzervativních ani o vyvážených fondech s vyšším podílem dluhopisů to říci nelze. Za posledních deset let jsou reálně v minusu. Až na jedinou výjimku – vyvážený fond České spořitelny – inflaci překonat nedokázaly. Výjimkou nejsou ani případy, kdy fondy při zohlednění růstu cenové hladiny připravily klienty o více než 30 procent hodnoty jejich úspor.

Totéž platí i pro „staré“ transformované fondy, do nichž již od roku 2013 není možné vstupovat. Ty sice mají ze zákona garantovat nezáporný nominální výnos, za posledních deset let však v průměru zhodnotily prostředky účastníků jen o 1,4 procenta ročně, což na pokrytí inflace ani zdaleka nestačilo.

Jsou to fondy, v nichž spíše „dospořují“ lidé před důchodem, i tak v nich stále zůstává přibližně 1,7 milionu účastníků a více než půl milionu z nich je mladších 50 let, zhruba polovina z tohoto počtu dokonce ještě neoslavila čtyřicátiny.

Těm mluvčí Asociace penzijních společností Jan Sedláček radí zvážit změnu strategie: „Mají před sebou dostatečně dlouhý časový horizont na to, aby se jim vyplatila akciová složka v doplňkovém penzijním spoření a s ní spojené očekávané vyšší výnosy.“

Prokletí poplatků a nízkých výnosů

V tomto kontextu představili výzkumníci think‑tanku IDEA Lukáš Nádvorník a Filip Pertold studii, podle níž současný systém penzijního spoření dlouhodobě neplní svou funkci. Kvůli nízkým efektivním výnosům a vysokým poplatkům vyžaduje od účastníků nerealisticky vysoké vklady, aby si vytvořili smysluplné doplnění státního důchodu. Beze změny systému podle jejich tvrzení hrozí, že značná část potenciálních výnosů klientům definitivně unikne.

Zásadním problémem jsou poplatky, a to zejména u dynamických fondů, které mohou podle studie v horizontu čtyřiceti let připravit klienta až o polovinu budoucího majetku. Autoři zároveň upozorňují na slabé výsledky v mezinárodním srovnání: české dynamické fondy za posledních deset let zaostaly za trhem o více než pět procentních bodů ročně a třeba oproti nízkonákladovým indexovým fondům ve Švédsku či na Slovensku dosáhly menšího než polovičního zhodnocení. Průměrný český klient musí na stejnou rentu vložit až desetinásobek.

Dalším slabým místem je podle studie způsob čerpání úspor, které jsou výrazně častěji vybírány jednorázově než formou renty. Autoři proto doporučují zásadní reformu: snížení poplatkových stropů (nyní až jedno procento ročně za správu a až 15 procent ze zisku) a zavedení povinně nabízených strategií životního cyklu, které automaticky přizpůsobují investiční riziko věku klienta.

Současné nastavení znamená, že není efektivně využívána státní podpora, jež každoročně přesahuje šest miliard korun. O řádově obdobnou částku přichází stát i kvůli daňovým zvýhodněním.

Srovnání kulhá, problém je jinde

Představitelé penzijních společností většinu závěrů analýzy odmítají jako zavádějící. Upozorňují, že autoři porovnávají odlišné systémy. Český třetí důchodový pilíř je zcela dobrovolný, zatímco ve Švédsku a na Slovensku je tato forma spoření automaticky zřízena téměř každému, kdo vstupuje do pracovního života, s krátkým časovým oknem pro případný odchod ze systému. „V Česku naopak musíme klienty složitě a nákladně přesvědčovat, aby si část příjmu začali spořit na stáří,“ vysvětluje Siuda.

Na Slovensku peníze přicházejí z části sociálního pojištění, díky čemuž jsou úložky vyšší a pravidelné. Výsledkem je, že tamní indexové fondy uvedené v analýze spravují více aktiv než celý český třetí pilíř, a to s nižšími náklady na propagaci a distribuci, protože příliv klientů zajišťuje zákon.

Sedláček z Asociace penzijních společností dodává, že pokud by studie chtěla porovnávat skutečně relevantní produkty, měla by zahrnout slovenský třetí pilíř, jehož fondy ty české výkonnostně převyšují.

A Martin Švec ze společnosti Rentea upozorňuje, že i srovnání se Švédskem je nefér: „Fond AP7 investuje 99 procent prostředků do instrumentů navázaných na akciové indexy, nevyužívá měnové zajištění a používá finanční páky, což v českém systému ze zákona není možné.“ Švédský fond navíc funguje jako institucionální správce. Klientský servis zajišťuje státní agentura, a nemá tak náklady na distribuci.

Zástupci penzijních společností připouštějí, že doplňkové spoření lze zlepšovat, hlavní problém však vidí v nízké aktivitě klientů a omezeném využívání různých typů aktiv. Většina českých investic je konzervativní, a i když se podíl klientů v dynamických fondech zvyšuje, nedosahuje ani 40 procent.

„Lidé si dnes penzijko bohužel sjednávají hlavně kvůli příspěvku státu a zaměstnavatele a nevidí v něm investiční potenciál,“ domnívá se Švec. Na každý pád by největší škodou podle odborníků bylo, kdyby si lidé po přečtení analýzy řekli, že na stáří investovat nebudou, a své smlouvy zrušili. Nebo vůbec nezačali spořit.

Změny jsou na cestě

Do budoucna lze očekávat, že se trh penzijního spoření výrazně promění. „Zatímco rok 2025 byl přelomový tím, že se vyrovnal a následně ve prospěch DPS přehoupl počet účastníků, rok 2026 by měl přinést stejný zlom i v objemu spravovaných prostředků,“ říká Sedláček z asociace. K vyrovnání a následnému překlopení objemu majetku ve prospěch DPS by podle něj mohlo dojít už ve druhém čtvrtletí.

Významným impulsem byly změny pravidel pro státní příspěvek z roku 2024. Pro získání maximální státní podpory ve výši 340 korun je nyní nutné ukládat měsíčně alespoň 1700 korun. „V roce 2025 zhruba polovina našich účastníků navýšila svou měsíční úložku, často právě na tuto částku,“ uvádí Švec. Podobnou zkušenost popisují i další oslovení zástupci penzijních společností. Podle Libora Vošického poslední úpravy posílily kvalitu spoření a zároveň snížily věkový průměr nových klientů.

Významným tématem letošního roku budou rovněž alternativní fondy, které již nabízí čtyři penzijní společnosti. „V alternativních investicích vidíme potenciál, jak účastníkům dlouhodobě zajistit vyšší zhodnocení,“ říká Švec. Libor Vošický však zároveň zdůrazňuje, že DPS zůstane základním pilířem i vedle nové konkurence v podobě dlouhodobého investičního produktu (DIP). „Svět investic je velmi různorodý a pro většinu občanů často obtížně srozumitelný. Penzijní společnosti proto představují záruku dlouhodobé stability a jistoty,“ domnívá se Vošický.

Navzdory akademické kritice hledí sektor penzijního připojištění do budoucnosti s optimismem. Diskuse o poplatcích a efektivitě systému však pravděpodobně nezmizí, zejména v souvislosti s potřebou motivovat mladou generaci k pravidelnému investování. Jde o cíl, na němž se shoduje sektor i současná vláda. Ministryně financí Alena Schillerová již avizovala, že se kabinet chce vedle úlev pro mladé zaměřit také na výši poplatků fondů.