TimeShift nikdy nefiguroval mezi nejočekávanějšími tituly. Slyšeli jste snad někdy někoho říkat "už aby tu byl", "nemůžu se dočkat" nebo "prodal bych ségry kocoura, abych ho měl"? Ne? To jsme na tom stejně, což je škoda, protože toho kocoura bych bral... Co jiného si také můžeme myslet o hře, která byla na poslední chvíli pozdržena, aby jí programátoři změnili fazónu a scénáristé přepsali příběh. To prostě nikomu na důvěryhodnosti nepřidá. Na druhou stranu měl TimeShift výtečnou startovní pozici outsidera s velkou šanci nás překvapit. A právě to se mu ze začátku daří, hlavně s našlapaným intrem, které vás naprosto vtáhne do děje.
#hodnoceni
Velmi dobrý začátek
Za dramatického hudebního podkresu sledujete reportáž o výbuchu laboratoře a jak kapela přidává, celá budova se před vámi z trosek a sutin opět postaví, abyste mohli být svědky několika posledních minut před katastrofou. Doktor Krone totiž udělal tři věci, které by člověk s červeným diplomem dělat neměl. Vzal si oblek Alpha, který mu umožňuje cestovat časem, vyhodil do vzduchu celý výzkum a všechny s ním, ale hlavně praštil vaší holku po hlavě francouzákem. Vy tak na poslední chvíli obléknete ještě neozkoušený oblek Beta, podíváte se, jak výbuch vaší milé spálí přebytečné kalorie, a šup časem zpátky zlého vědátora potrestat.
Když se proberete, zjistíte, že byste měli být v roce 1939, ale vůbec nic tomu neodpovídá. Město je v troskách, na domech jsou obrovské obrazovky, z nichž poznáváte vašeho bývalého kolegu a kolem pochoduje obrovský mechanický robot jako z Wild Wild West. V alternativní minulosti se tak stanete hrdinou, jenž pomůže povstání a zneškodní samotného Krona, aby zachránil všechny, co měl rád (což je trochu paradox, viz. dále). Časem se však ukáže, že ačkoliv zásah grafiků byl na místě a TimeShift vypadá docela k světu, scénáristé zřejmě místo přepisování jenom mazali.
Úpravy k lepšímu i horšímu
Když porovnáte stávající screenshoty s těmi starými, uvidíte markantní rozdíl. V Saber zapracovali na všem - detailních texturách, světlech a stínech, bumpmappingu, díky čemuž jde v jistých okamžicích o grafické hody (interiéry) a normální podívanou (exteriéry) ve zbytku hry. Škoda jen, že celá stylizace splývá a lokací si zapamatujete pár. Na výbornou je pak vyřešena destrukce prostředí, která dodává akci intenzivnější náboj, ačkoliv jde o kombinaci vystínovaných textur a přednastavených zničitelných zdí a sloupů.
Oproti tomu je příběh naprosto postavený na hlavu. Předně díky prezentaci skrze ústřižky animací, které vám probliknou během hry, což má zřejmě navodit pocit zábavy pro náročného hráče. Příběh sám však není vůbec složitý, přičemž jsou vám kladeny úkoly jdi někam a něco zmáčkni, takže je vyřešíte aniž byste museli mít páru, co máte udělat - prostě dojdete na waypoint a stisknete to blikající tlačítko. Hlavním problémem jsou nelogičnosti. Sice nemám doktorát z fyziky a časoprostorového kontinua, nicméně mi uniká, jak je možné, že zabitím vašeho úhlavního nepřítele v alternativní minulosti zachráníte svoji realitu, budoucnost i holku. Ty již musejí být díky změnám dávno zničeny. Leda, že byste se časem vrátili do okamžiku, kdy Krone aktivoval bombu v laboratoři a zabránili mu v tom, ale takhle?
Hodně velká dávka inspirace
V Saber Interactive možná nehráli tolik her, nicméně ty stěžejní jim rozhodně neunikly. Asi právě proto se celý TimeShift jeví jako ruská verze Half-Life. Střelecká akce se mísí s logickými úkoly, které vám zde ovšem zaberou mnohem méně času. Tento pocit potvrzuje i atmosféra včetně obrovského robota, pochodujícího městem. Ten na vás zapůsobí stejně jako Citedela v HL2, jelikož již od začátku víte, kde přesně vaše cesta skončí. Samozřejmě dojde i na fórek s padajícím výtahem. Když se pak rozjede třeskutá akce se zpomalováním času, vzpomenete si na F.E.A.R., kdy v bullet-timu létala zkrvavená torza nepřátel od hlavně vaší brokovnice doslova jako hadrové panenky.
Práce s časem
Právě manipulace s časem je tady tím hlavním tahákem a nedopadla vůbec zle, ačkoliv jistě by se z ní dalo vymáčknout mnohem víc. Proud času můžete zpomalit, zastavit nebo vrátit zpátky (vše si žádá něco energie, která se vám časem dobije). Díky tomu tak překonáte zdánlivé překážky jako je voda s elektrickým proudem - stačí dát pauzu a vy po ní přejdete jako po ledu, nebo padající výtah - vše vrátíte zpátky a neštěstí odvrátíte. Klidně bych si dokázal představit, že by těchto fíglů mohlo být více a hlavně jejich škála byla pestřejší. Takhle se opakuje jen několik chytáků, které pak hravě zvládnete.
Při boji mají využití jen první dva (proč také oživovat zastřelené protivníky), hlavně zpomalení, které vám vydrží mnohem déle a vy tak stačíte rozstřílet více vojáků. Pokud máte čas a už jste se se svým oblekem zžili, můžete si dovolit dělat různé parádičky. Například vezmete nepříteli zbraň, aby se pak divil, kde ji má, nebo na jednoho z davu umístíte granát a při jeho výbuchu rozmáznete po zemi i jeho kolegy. Bohužel jste během zpomalení i vy docela pomalí, takže toho většinou využijete proto, že každému rozdáte po jedné výbušné šipce, než abyste si s nimi hráli, ostatně nábojů je po lokacích stále dost.
Jako na střelnici
I přes to je až do konce zpomalené mordování nepřátel zábava a TimeShift vás nudit nebude. Tomu napomáhají i zbraně, které sice zastupují klasiku jako pistole, samopal s granátometem, brokovnice, kuše, plamenomet, odstřelovačka, raketomet a paprskomet, ale používat je je naprostá radost. Mezi mé oblíbence patří jednoznačně kuše, která dotahuje k dokonalosti koncept právě z Half-Life. Sice nepřišpendlí váš terč ke stěně, ale naopak do něj zabodne výbušnou šipku, po níž se rozletí na kusy. Autoři udělali velmi chytře, že nacházíte munici doslova na každém rohu (k dispozici jsou i takřka bezedné bedny s municí), takže si můžete ve slowmo neustále užívat.
Čas s TimeShiftem celkem dobře plyne a oživením je i několik misí, kdy se chopíte palebné věže a čistíte cestu třeba vašemu Zeppelínu. Vše svižně míří do finále, kde ale přijde neuvěřitelné rozčarování. Skončí totiž stejně rychle, jako začalo, a rozhodně neočekávejte nějaký velkolepý souboj s bossem. Autoři se možná inspirovali v nejlepších akcích posledních let, ale zřejmě žádnou z nich nedotáhli do konce, protože finále TimeShiftu s klidem mohu nominovat na jedno z nejodbytějších vůbec. Všechno ukončíte několika střelami a pak již jen můžete zírat na rychlou animaci a závěrečné titulky. K dispozici je sice i multiplayer, který transformuje časohrátky do trochu jiné podoby, nicméně ten vám nedá zapomenout na ono zklamání.
