Zatímco nás minulé dva díly herní ságy Pána prstenů důkladně provedly převážně událostmi, které v Jacksonově podání ožily i na filmových plátnech, zaměřuje se nový datadisk na věci, o nichž většina lidí důkladně neznajících Tolkienův svět z jeho knih nemá ani tušení. V této expanzi se totiž podíváme na vzestup k moci samotného Pána Nazgűlů, Černého kapitána neboli Černokněžného krále.
#hodnoceni
Dobrodružství začíná
Pro neznalé věci - Černokněžný král je pravou rukou samotného pána temnot, Saurona, a hlavou zlověstných Nazgűlů. Příběh tohoto rozšíření je zasazen do doby následující po velkolepé bitvě, v níž Sauron přišel o svůj prsten a na straně vítězů stanula aliance lidí a elfů. Staletí poté se Černokněžný král rozhodne provést velkolepý comeback a právě ten je předmětem nové kampaně čítající sedm misí. Podíváte se tak na počátky tažení Černého kapitána a hledání prvních spojenců i budování jeho říše Angmar - nakonec můžete také rozdrtit starobylé království Arnor a zabránit porážce u Fornostu, kterou Pán Nazgűlů ve skutečnosti utrpěl.
Jediná nová frakce je zde zastoupena právě jednotkami říše Angmar. Ta staví hlavně na silných hordách trollů a hbitých lučištnících. K dispozici jsou rovněž čarodějníci, kteří mají v repertoáru poměrně silná kouzla, ale pro získání energie musí obětovat vlastní jednotky, či otrokáři, kteří dokáží shromáždit armádu složenou z exotů, jako jsou jezdci na vlcích či vrhači seker. Krom toho má Angmar v pozdějších fázích hry k dispozici i dvě monstrózně silné specialitky - obrovského spektrálního vlka a sesilatelnou lavinu, která pohřbí vše, co jí stojí v cestě. Vzato kolem a kolem, řadí se Angmar mezi nejsilnější a nejvyváženější frakce (není-li tou úplně nejsilnější a nejvyváženější).
Hlavní tažení
Ačkoli je základní kampaň relativně krátká, nelze jí upřít poměrně zajímavé nápady, originalitu a především zábavnost. V podstatě se vám nestane, že byste narazili na dvě po sobě jdoucí mise, které by se v ničem nelišily. Jednou musíte obsadit pahorky sloužící jako pohřebiště, abyste tam mohli vyslat své čarodějníky, kteří pro vás získají dostatečný počet duší. Jindy hrajete variaci na King of the hill, takže je vaším úkolem uhájit postavení na kopci - jakmile jej ztratíte, prohrajete. V další misi zase musíte získat části roztříštěného krystalu dřív než váš protivník. Nudit se zkrátka nebudete. Problém je tedy pouze v tom, že celé tažení v expanzi včetně epilogu (jedna mise, která se vám odemkne po dohrání kampaně, v níž vedete síly dobra, abyste kuriózně nakonec porazili toho, jehož jste vedli k vítězství) dohrajete za jedno odpoledne - a to není mnoho.
V průběhu celé kampaně se opět ukáže drtivá síla obléhací techniky. A ačkoli jde vše projet i bez stavění katapultů, jistě si jimi rádi ulehčíte život. Při postupu vpřed pouze drahocenné vrhače obklopíte ochranářskými jednotkami a kousek po kousku devastujete nepřátelské hradby i obranné stavby. V poslední misi máte bez využití trollů a jejich vrhačů ještě možnost k honbě za vítězstvím zapřáhnout vlka a další specialitky, je to však o poznání pomalejší.
Co je vlastně nového?
Inu, na to neexistuje úplně snadná odpověď, ale vezměme to popořádku. Přibyla nová silná frakce s pár neokoukanými jednotkami a kombinacemi těch, které již k vidění byly. Dočkali jsme se nové kampaně, která je úžasně zábavná a originální, ale k uzoufání krátká a snadná i na nejtěžší obtížnost. Po kampani si zahrajeme epilog, který nezabere víc než půl hodinky a je opět velmi jednoduchý. Nato máme možnost tvorby vlastního hrdiny, jemuž můžeme nastavit všemožné atributy, vzhledem počínaje, jednotlivými speciálními vlastnostmi konče - toho však v kampani pro jednoho hráče ani nelze využít. Grafika je stále pěkná, ale takřka identická s tou v původním Battle for Middle-Earth 2, a po herní stránce se nezměnilo také skoro nic. Čekáte-li tedy monumentálnější bitvy než předtím, marně...
Expanze nabízí rovněž dynamickou kampaň Válka prstenu, která funguje podobně jako v BFME2. Zvolíte si jednu z frakcí a ve stylu deskové hry Risk obsazujete jednotlivá teritoria, přesouváte si mezi nimi jednotky, stavíte v nich budovy a vůbec se chováte jako správný imperialista. Taktická mapa však stěží dosahuje propracovanosti, jakou nabízí například námi nedávno recenzovaná strategie Medieval 2: Total War. Každé teritorium nabízí jen dva až tři sloty pro stavbu extra budov a na nějakou diplomacii rovnou zapomeňte. Výhodou tohoto herního módu však zůstává dlouhá hrací doba. Tedy rozhodně delší než samotná hlavní kampaň.
Klání více černokněžních králů
Skirmish mód pro jednoho hráče funguje klasicky a nechá vás proti sobě postavit, koho si jen zamanete, rozdělit strany dle libosti a trénovat herní dovednosti pro použití v multiplayeru. Právě ve hře více hráčů pak podle nás tkví hlavní síla titulu. On-line se můžete střetnout s až sedmi protihráči (včetně vás tedy osm) a rozdat si to na férovku. Zde také máte možnost využít vlastní hrdiny a poměřit je s reky vašich oponentů. Důležité je však dodat, že nová frakce Angmaru celou záležitost poněkud vytrhává z rovnováhy. Domníváme se totiž, že se jedná o bezkonkurenčně nejsilnější mocnost, takže její volba může přinášet taktickou a silovou výhodu - možná však jen neumíme dostatečně využívat také silných stránek elfích a lidských hrdinů. Nemá cenu si něco nalhávat.
Jste-li zapálení fanoušci herního zpracování Pána prstenů, kupujte. Milujete-li jeho hraní on-line, přidejte si k hodnocení navíc takových 10%. Pro ty ostatní z řad normálních smrtelníků rozhodnutí záleží na více faktorech (hlavně na tom, zda vlastníte originální BFME2 a rovněž na stavu financí). Pokud jste však dostali Černokněžného krále od Ježíška pod stromeček, rozhodně nebuďte rozmrzelí, stokrát lepší než dva páry ponožek.
