Je tady nejnovější dobrodružství neohroženého a neoholeného agenta Sama Fishera. Pokud bychom jej měli na úvod nějak shrnout, pak bychom řekli "trendy". Double Agent totiž velmi dobře mixuje věci, které právě letí, a to nejen na amerických televizních stanicích. Hlavními hity letošního podzimu tak jsou špionáž, kontrašpionáž, útěk z vězení nebo kooperativní hra (obzvláště ta zažívá svoji renesanci).
Smrtelné nebezpečí
Sam Fisher je vyslán na rutinní misi do islandské továrny, kde mají být údajně ukryté zbraně pro teroristy. Na místě však nachází jen několik ozbrojených arabášů a informace o věcičce jménem Red Mercury. Zrovna, když by chtěl Sam zjistit o této ultimátní zbrani více, mise je zrušena. Stalo se totiž neštěstí - Samova dcera umírá po srážce autem. Tím pro něj končí veškerý smysl života a dobrovolně se přihlašuje do sebevražedné mise. Musí infiltrovat teroristickou organizace John Brown's Army, k níž právě vedou jediné stopy ohledně Red Mercury. Sam se dostává do role dvojitého agenta a balancuje na ostří nože. V první islandské misi jste tak provedeni jakýmsi tutoriálem, kde se seznámíte s většinou starých a několika novými pohyby.
Výuková část je zvládnuta na výbornou, jelikož se vám v daném okamžiku rozsvítí nabídka na spuštění instruktážního videa. Pokud netušíte, co dělat, stačí kliknout, a pokud víte, s klidem můžete podříznout dalšího nočního hlídače. Poté se již příběh roztáčí do nejvyšších obrátek. Sam je vržen do vězení, aby si získal sympatie Jamieho Washingtona, toho času zadrženého člena JBA. Naštěstí hra přeskočí celkem velký časový úsek a tak mu nebudeme muset zahřívat židličku v jídelně, hlídat zadek ve sprchách a vůbec se mu pomalu vtírat do přízně. Jen postačí, když Jamiemu zachráníme kejhák při bitce v posilovně a pomůžeme v útěku.
#hodnoceni
Hrát znovu a znovu
Tady hnedle autoři vytahují svůj největší trumf - ukazatel důvěryhodnosti. Jako dvojitý agent musíte uspokojit potřeby obou svých chlebodárců, ať už si pod tím představíte cokoliv. Na koncích pravítka tak proti sobě stojí JBA a NSA, a vy musíte bedlivě vyvažovat, abyste si to ani u jedné ze stran moc nerozházeli. V praxi to vypadá tak, že na danou misi máte nějaké povinné úkoly a další vedlejší, které ovlivní náklonnost jedné z vah. Například při útěku z vězení můžete střílet hlídající policisty co hrdlo ráčí, ale s rostoucím počtem zářezů na pažbě může dojít i k úplnému zrušení mise. V případě opačném zase srdce teroristů moc neobměkčíte. Samozřejmě střílením nevinných to jenom začíná. Během úkolů pak budete muset krást všemožná data, sbírat důkazy, otisky prstů, plány a co je nejhorší, požadavky obou chlebodárců jsou mnohdy protichůdné.
Díky výše zmíněnému je zde neuvěřitelný prostor pro replayabilitu. Doslova každou misi budete moci i po jejím dohrání zkoušet na několikero způsobů, nemluvě o tom, že budete odměňováni misemi bonusovými - třeba záchranou Samovy dcery z rukou únosců; tu si jistě vychutná valná většina otců-pařanů. Jinak pravidla se od prvního Splinter Cellu moc nezměnila. Pomalými kradmými pohyby postupujete vpřed lineárními levely, přičemž je jen na vás, zda půjdete přes mrtvoly, nebo se nepřátelům díky důvtipu a načasování vyhnete. To může zavánět stereotypem, ale naštěstí jsou zde zpestřením časově omezené úkoly, kdy musíte během několika minut vykonat špionážní výpad přímo v hlavní centrále JBA, nebo se vrátit do cely, než hlídači zjistí, že jste pryč a odhalí tak váš únikový východ.
Správná akční jízda
Adrenalin pak také stoupá nejen díky morálním dilematům, kdy doslova rozhodujete o osudech nevinných lidí - zabít, být zabit, nebo že by byla i třetí cesta? Novinkou je také systém kooperace. Tu a tam máte po ruce parťáka, jenž se vám nebude plést jenom před hlaveň, ale pomůže vám zdolat zdánlivě nezdolatelné překážky - pohybem roku se tak stává tzv. boostování, kdy vás vymrští přes překážku nebo do jinak nedosažitelného místa. Svého souputníka můžete také ovlivňovat několika pokyny, aby se vám pak při špiónování nepletl pod nohy, ale popravdě většinu času jsme jej nechali jít po svých, tedy vlastně po jeho. Příjemným zpestřením je pak podpora kooperativní hry dvou hráčů.
Konzolové ovládání na joypad naprosto náramně sedne a v podstatě jsme během hry neměli problémy s tím, že by agent přestal poslouchat. Všechno lehce pochopíte, hlavně díky zmíněným instruktážním videím, které si můžete vyvolat kdykoliv z vašeho OPSATu. Po grafické stránce vypadá Double Agent obstojně. Ledovce se krásně třpytí ve sluneční záři, skrze okna prosvítají různě zlámané paprsky a vůbec hra světla a stínu zde vypadá stejně dobře jako dříve, čímž dělá ze Splinter Cell velmi dobrou podívanou.
Na druhou stranu, co je to platné, když většinu času budete měnit pohledy mezi noktovizorem, termovizí a EMP, kdy se paleta barev srazí jen na několik odstínů modré nebo zelené. Na konci života PlayStation 2 je pak také trochu zklamáním absence podpora 60Hz a widescreenu, které by hře ještě o něco více pomohly. Na výbornou musíme hodnotit soundtrack, který náramně zahušťuje atmosféru špionážního thrilleru, a kvalitní dabing, který je zde strháván jen trochu topornými in-game animacemi.
Konfrontace platformová a závěrečná
Překvapivě je hra pro PS2 a Xbox dosti odlišná oproti verzím pro PC a X360. Rozdíly nejsou jen v grafickém zpracování, které je na posledních dvou naprosto fantastické, ale i v jednotlivých úrovních, jejich náplni, systému léčení, videích, takže s nadsázkou můžeme prohlásit, že se jedná o dvě rozličné hry. Mezitím co next-gen verze ždímá grafické karty (a nejen je), hratelností trochu za tou současnou zaostává a troufneme si říci, že právě hra na PS2 nebo Xboxu vám ukáže život dvojitého agenta v tom správném světle.
Pokud bychom měli titulu Double Agent opravdu něco vyčíst, tak to bude předně neuvěřitelná linearita úrovní. Sice máte možnost poradit si s nepřáteli po svém (zabít nebo obejít), nicméně úrovní vede vždy jedna jediná cesta a vždy na daném místě musíte použít nějaké vychytávky nebo speciální pohyb, který se Sam pro danou příležitost naučil. Stále také nelze sbírat zbraně nepřátel, ačkoliv to hra v jeden konkrétní moment dovolí. Jinak se jedná o velmi kvalitní pokračování, které opět zdvihá laťku o něco výše. Nechte si tak narůst třídenní strniště, navlečte se do potápěčské kombinézy, kterou jste naposled měli v létě u tety na chalupě, na hlavu si dejte tři ruličky od toaletního papíru a do konzole strčte placku Splinter Cell: Double Agent. Výborný herní zážitek pak bude zaručen!
