Při hraní prvního dílu Silent Hill jste nevraždili tuny nemrtvých a nebrodili se jejich krví; jen jste se pohybovali potemnělými ulicemi opuštěného a notně zdemolovaného městečka za přítomnosti všudypřítomné mlhy a tu a tam vystrašeni lezavými zvuky skřípějícího železa či rozbitého rádia, upozorňujícího svým nepříjemným rušením na blízké nebezpečí. A potom ty sirény. Teprve tehdy, když se ozvaly, začaly se dít podivné věci; realita opuštěného místa se ztratila v nepřirozeně zvrhlých a neuvěřitelně depresivních hlubinách jezera lidského strachu, kdy se na zdech objevily krvavé otisky po dětských dlaních a v ulicích se všudypřítomnou tmou ploužila monstra se zlomenými údy a pokřivenou stavbou těla, svázaná neprůhledným igelitem, která měla k průměrně vyhlížejícímu humanoidnímu tvoru opravdu na hony daleko.
A hlavní hrdina, pátrajíc po své dceři, byl nucen se tímto schizofrenním prostředím proklestit a doufat, že právě všudypřítomné stopy jej dovedou za dcerkou a oba pak budou moci společně opustit peklo, v němž je mučeno tolik nevinných duší. A nebo vinných? Vše totiž naznačovalo, že s obyvateli se zde stalo něco opravdu velmi nepřirozeného a kdosi je vmanévroval doprostřed bestiálního činu, nemajícího na tomto světě obdoby.
Konami dosáhli toho, že jejich hru, i když graficky nebyla tím nejlepším, co dokázala stařičká konzole předvést, kupovali hráči opravdu ve velkém. A díky fenomenálnímu úspěchu, zaručeného exotičností této hry, jsme se následně dočkali dalších tří pokračování i na PS2.
Nedávno se na českých pultech objevila kompilace všech tří novějších kousků za cenu jedné hry. A my bychom vám o kvalitě celé série chtěli zkráceně poreferovat, jelikož si myslíme, že uspořádat si výlet do zvrhlého městečka hned se třemi hlavními hrdiny, garantující pěkných pár desítek hodin zvrhlé zábavy, rozhodně stojí za uspořený peníz!
Silent Hill 2
Hlavním hrdinou druhého pokračování je James Sunderland. James měl krásnou ženu a hezký vztah do té doby, než jeho Mary těžce onemocněla. Přese všechny snahy lékařů se ji nepodařilo zachránit. Nyní, po třech letech, kdy se James snaží žít vlastní život a odpoutat se od té strašlivé tragédie, však přijde velmi podivný nostalgický dopis o neuskutečněném výletu do města jménem Silent Hill. Proč podivný? Inu je napsán rukou Mary, která sděluje Jamesovi, že čeká na místě, kde pohřbili své vzpomínky.
Vězte, že příběh Silent Hillu s pořadovou číslovkou dvě je opravdu hodně podivnou jízdou v morbidní scénáristově mysli. Silent Hill je totiž o bolesti, hříchu, utrpení a o činech, za které je nutno pykat. Je o tmě, strachu ze skrytých zákoutí v lidské duši, ale i o lásce a o tom, co vše je pro ni schopen člověk podstoupit.
Grafická stránka je na svou dobu velmi povedená, a výborně ji doplňuje zvukový doprovod. Nečekejte klasické nazvučení a líbivé melodie. Svět Silent Hillu totiž vašim uším zvučí přesně tak, jak by měl. Kakofonie nervy drásajících pazvuků, skřípění oceli, šourání nohou monster na zavlhlé vozovce, steny zdeformovaných nemocničních sester, zvuky drcených kostí a všudypřítomný nářek rádia. Hratelnost podtrhuje možnost různých zakončení příběhu, tabulky s hodnocením, odemykání specialitek či nové nastavení úrovně obtížnosti bojů a puzzlů ve hře se vyskytujících. Ze všech tří dílů je dle našeho názoru právě dvojka tím nejlepším, hlavně díky výborně promyšlenému příběhu a celkové vyváženosti všech herních složek.
Silent Hill 3
Děj třetího dílu začíná ve velmi podivném zábavním parku. Na každém kroku podivné "mrtvolky" plyšových zajíců; kdyby se naše nová hrdinka nebála, prozkoumala by snad rudé louže pod jejich tělíčky. Heather opravdu nechápe, kde se to ocitla. Pár kroků morbidní matějskou a pak to příjde - rychlá smrt v podání odporných monster. Naštěstí se naše náctiletá slečna probudí s hlavou na stolku uprostřed nákupního centra a pouze si pomyslí cosi o ošklivém snu. Všechno by bylo jistě v naprostém pořádku, nebýt jediného stěžejního faktu hypermarket, kde se momentálně nachází, má cosi společného s městem Silent Hill...
Příběh se postupně z nejasné situace počne postupně rýsovat, a vy tak při svých trampotách nočními můrami dostanete silnou motivaci pokračovat a odkrýt hrozivá tajemství Silent Hillu. Opětovně se jedná o další scénáristický skvost, předvádějící mnoho nečekaných i čekaných zvratů a samozřejmě podtržený slušnou dávkou morbidity, depresí a pocitů bezvýchodnosti situace.
Oproti dvojce se Heatheřino dobrodružství odklání více směrem k akční rovině hry. Graficky je trojka také velmi kvalitní, zvláštní pozornost si zaslouží propracovanost postav. Zvukový doprovod je opětovně směsicí psychedelických samplů a občasně se zjevivšího hudebního motivu a dotváří tak kompaktní celek s grafickým provedením a dějovou linkou.
Pokud bychom tedy měli shrnout kvality třetího dílu do jednoho odstavce, napsali bychom, že SH3 je víceméně dějovým rozšířením dílu předešlého s jiným hrdinou v hlavní roli, v jiné časové lince a v odlišných kulisách, přičemž kvality grafické a zvukové složky zůstávají, a ta hratelnostní se posunula více k akčnějšímu, tedy bojovému rázu.
Silent Hill 4: The Room
Čtvrtý díl, mezi znalci důvěrně nazývaný jako "pokojík", se vychýlil ze zažitých schémat série hned několika směry. Prvním odbočením byl příběh, který nás přivádí do Ashfieldu coby živoucího středně velkého města, plného obyvatel a jeho běžného ruchu (tedy alespoň zpočátku); tam se totiž přistěhuje hlavní hrdina, mladík jménem Henry Townshend. Pronajme si hotelový byt číslo 302 v jižní části města a nic nedbá na to, co se v jeho místnostech v minulosti událo. Když se mu však každou noc začnou zdát nesnesitelné noční můry a posléze zjistí, že se nemůže ze svého bytu dostat, jelikož dveře jsou zajištěny řetězy, pojme podezření, že něco není úplně v pořádku.
Jednoho dne se ozve z koupelny rána a Henry objeví podivnou díru ve zdi. Vsune tedy své tělo dovnitř a proleze do "onoho" světa. Ne; není to ten svět, kam se pohrouží naše duše po skonání těla, tak jak nám jej líčí církve. Je to onen svět takový, jaký nám ho líčí předešlé díly série Silent Hill. Tedy svět nočních můr, násilí, stísněnosti, obětí a utrpení.
Třetí díl se posunul více akčním směrem, to jsme si již řekli. V případě čtyřky se ale tento odklon od explorativní herní převahy stává ještě více markantním. Grafika díky vývoji dosáhla maxima v sérii, design ustoupil ze stísněných prostor směrem k otevřenějším, kde se lépe bojuje a není třeba se zabývat logickými hádankami. Zvukově se SH4 také posunul o kousek dále, paleta zvukových efektů se slušně rozrostla právě díky většímu počtu monster a variacím prostředí. Opět jsme na velmi vysokém standardu.
