V předvánoční smršti 3D akcí šokujících grafikou, fyzikou, pitváním nepřátel či růžovou čepičkou a modrou bambulkou se objevila zcela jednoduchoučká a vůbec ničím nešokující arkáda Shadowgrounds Survivor. Toto pokračování (či datadisk, to vyjde nastejno) dva roky starého stejnojmenného titulu by se dalo popsat větou "přečtěte si recenzi na původní hru", jenže to by tu pak zela prázdná stránka a prázdné stránky jsou špatné áno?
#hodnoceni
Jak to bylo, je a bude
Zubatý a drápatý šmejd z vesmíru napadl lidskou kolonii na Jupiterově měsíci Ganymédu, většinu obyvatel sežral k obědu a zbytek si chystá k večeři. Jenže nepočítá s několika přeživšími, kteří mají na večer již jiné plány.
Princip Shadowgrounds je prostý: prostřílet se skrz kvanta emzáků na druhý konec lineární úrovně. Stejně jako ve skvělém Alien Shooter Vengeance, i zde je akce viděna shora, prostředí je plné zničitelných předmětů jako jsou sudy, bedny či kancelářské zařízení, a ze všech stran se valí hladová monstra s ocelovými vruty místo zubů. Ovšem narozdíl od Alien Shooteru, kde jste na konci hry měli na kontě okolo dvaceti tisíc zabitých vetřelců, jich tady nebude ani desetina. Hra totiž není založená na masových jatkách, nýbrž na atmosféře umocněné dezolátním prostředím, občas nedostatkem nábojů a nárazovými střety s početně omezenými skupinami nepřátel. A taky je mnohem kratší. Vlastně příliš krátká.
Trošičku role playing
Aby to nebylo jen o násilí, sáhli autoři do pytle s cedulkou RPG a vytáhli pár velice, velice základních ingrediencí. Ve hře jsou tři postavy (mariňák, mechanik a průzkumnice), každá má odlišný styl boje a abyste si je stihli užít všechny, budou se průběžně střídat. Mariňák je obtěžkán pistolí, samopalem, výbušnými granáty a raketometem, zatímco mechanik preferuje svého těžkotonážního miláčka Firebreather (uhodli jste, je to plamenomet), rotačák, brokovnici a plynové granáty, kdo by to byl do něj řekl.
Průzkumnice je pak ze všech tří nejslabší a nejméně zábavná, protože s railgunem se blbě zachází, pistole je slabá a plazmovku najdete až před koncem hry. Všechny zbraně lze postupem času upgradovat a docílit tak silnější munice, rychlejšího nabíjení, většího zásobníku či sekundárního módu střelby. Hrdinům lze přidat víc zdraví, imunitu vůči jedům nebo speciální útok, prostě klasika.
Dobře uleželá grafika
Po vizuální stránce je Survivor identický jako jeho dva roky starý předchůdce, jenž už tehdy nebyl na výslunní, což však neznamená, že by vypadal špatně. Pořád je to hezká a hlavně atmosférická střílečka plná zdevastovaných vědeckých komplexů a kaňonů posetých mrtvolami, která má, narozdíl od nejnovějších pecek, z dnešního hlediska směšné hardwarové nároky. Víc než grafiku však musíme ocenit ozvučení, hlavně hudbu, jež vysokou měrou přispívá k umocnění atmosféry.
Dvakrát do stejné řeky (ne)vstoupíš
Rozhodnete-li se pro Shadowgrounds: Survivor, čeká vás několik hodin jednoduché, neřku-li až primitivní zábavy, u které si odpočinete od všeho moderního. Chcete-li však opravdová jatka, sežeňte si Alien Shooter Vengeance.
