Tak tu máme pokračování naší obsáhlé recenze na multiplayer. První díl si můžete přečíst zde.
Jako další pán na holení půjde SPECIALIST. Má vysoce přesnou zbraň a po odemčení možnost připevnit výbušninu k nepřátelské technice. K srdci mi ale osobně moc nepřirostl, spíše než do otevřeného terénu se totiž hodí do vnitřků rozsáhlých budov a tam já moc nechodím:) Pro mě upotřebitelnější je ASSAULT, něco jako klasický voják s granáty, využívající samoléčby a možnost přepnout zbraň do sekundárního režimu na granátomet. Je to takový univerzál hodíce se každé situace.
#hodnoceni
Poslední možností je DEMOLITION, jediný set s brokovnicí, která je konečně po letech od Dooma opravdu skvěle použitelná pro boj zblízka. Spolu s ní je třeba brát v potaz ještě RPG, perfektní na ničení vozidel a taktéž miny, kterými je vhodné zabezpečit strategická místa. Pokud zvolíte tuto variantu, nebudete chtít potkávat moc vzdálených nepřátel, zato transportéry, jeepy a tanky uvidíte rádi. Ať už ale zvolíte jakékoliv povolání, srandu si užijete se všemi. Každé povolání má totiž něco do sebe a v každé z osmi map, se kterými je hra distribuována najdete uplatnění pro všechny.
Je sice pravda, že některé mapy jsou vhodnější pro určité typy, naprosto v každé je ale prostor pro překvapivou strategii. Docela sranda také je, že většina hráčů, zvyklá na hry s nerozbitelným prostředím neustále a svéhlavě nabíhá připravenými cestičkami přímo do zaměřovačů zkušenějších hráčů a přitom stačí udělat ve zdi díru a v klidu si nepřátele obejít a třeba jednoho po druhém odkrouhnout nožem a nebo se v klidu schovat někde v nepřátelské základně a likvidovat všechny ze zálohy. Tomuto stylu hra navíc přispívá i tím, že neexistuje nic jako posmrtná kamera, která by vám prozradila pozici toho, kdo vás sprovodil z virtuálního bojiště.
Jednotlivé mapy jsou vždy rozděleny na několik základen, které se postupně dobývají. Někdy jde o pěchotní boj muže proti muži, jindy jsou základy silně obrněné a disponují stacionárními raketomety a spoustou techniky. Útočníci mívají v některých navíc artilerii, pomocí níž je možné provádět satelitem naváděné bombardování. Když jsem četl recenzi na Call of Duty 4, někdo tam podobnou činnost trefně nazval pálením mravenců. Škoda jen, že mnohdy hráči ve vašem týmu nevydrží, a když bombardujete nepřítele, zákeřně vás zlikvidují ze zálohy, aby si mohli bombardovat sami. Za tohle by měla hra takového blbečka automaticky kicknout.
Co se designu map týče, v zásadě jsem s ním velmi spokojený a třeba postupné dobývání kostela v jedné z map je naprostou lahůdkou. Po čase mi ale celkem začala vadit velká podoba jednotlivých baráků. Vypadá to jako by je na rozdíl od samotné hry modeloval nějaký externí, málo placený student, a to ještě ve svém volném čase. Jeden je jako druhý a v interiérech nic není. Hratelnosti to ale naštěstí moc neubližuje protože dříve nebo později většina stejně lehne popelem.
Poslední odstavec bych rád věnoval zvukovému doprovodu. Ten totiž dotváří atmosféru bojové vřavy opravdu věrně a zvláště za ruskou stranu, kdy jsou všechna hlášení v ruštině je to opravdu stylové. Ve všech těch výbuších a oznámeních se dá navíc skvěle orientovat a po čase už z dálky poznáte lehký tank od těžkého. Zkrátka a dobře, multiplayer mě až na těch několik málo pih na kráse učaroval a spolu s Call of Duty 4 ho řadím k nejlepším válečným počinům pro Xbox 360.
