O Wii Fit se toho napsalo poměrně dost a většinou v superlativech. Na speciální podložce jménem Balance Board totiž můžete zařádit v několika cvičebních programech v rámci Wii Fit a spolehlivě tak zhubnout mnoho kil, udělat si dobře pro vaše tělo a celkově se udržovat ve vyvážené kondici. Postavíte se jednoduše na zmiňovanou desku, která vypadá zhruba jako větší váha. Ta snímá rozložení vašich sil a krom toho, že změří váhu a po zadání výšky vypočítá i Body Mass Index (čili určí zda máte nadváhu, jste v normálu nebo trpíte podvýživou), tak vám poradí i jak udržet těžiště vašeho těla v optimální poloze. S tímto základem pak můžete začít s cvičebním programem, kde záleží jen na vás, jestli si dáte hodinu jógy, posilování, aerobního cvičení na vypocení co nejvíce tuku nebo všechno dohromady.
#hodnoceni
Chytrá podložka vaše prostocviky zaznamenává dle rozložení sil a v případě, že děláte něco špatně, okamžitě vás upozorní. Na obrazovce vám pak cvičitel všechno pěkně předvádí, takže si připadáte jako pod dozorem osobního trenéra. Výhody Wii Fit jsou pak zcela jasné: nemusíte chodit na cvičení, kde po vás pokukuje množství jiných lidí, což je obava, kterou netrpím jenom já, ale jistě i mnoho dalších ne příliš sportovně nadaných osob. Můžete si rozhodnout podle svého, jak a kdy cvičit. Navíc je zde tabulka, kde můžete sledovat vaše pokroky a soutěžit tak sami se sebou nebo třeba i s akčními členy rodiny.
To všechno jsou nejrůznější pozitiva, jenže Wii Fit má i své mouchy, které mě osobně poměrně rychle odradily. Tou hlavní je, že Wii Fit je natolik uklidňující, pomalé a vřelé, že máte neustálou chuť hru popohánět. Vaše cvičitelka vás pokaždé pěkně představí, vysvětlí vám, že máte cviky opakovat po ní, a ačkoliv podobné poznámky můžete odkliknout, stejně je to všechno tak pomalé, že vás to jen podráždí. Cvičení na podložce se tak změnilo v netrpělivé přešlapování a čekání na to, než se konečně dostanu k akci. Podobný problém má kupříkladu i téměř nulový soundtrack. K vaším výkonům hraje jen unylá a nezajímavá hudba, která k mrskání tělem vůbec nepodněcuje.
Nejhorší je pak cvičení v podobě běhání. Ovladač od Wii si vložíte do kapsy a běháte na místě. Na obrazovce je vidět Mii panáček, který běhá po parku a potkává ostatní Mii. Tohle vás skutečně nenaláká k tomu běhat - to už je totiž lepší si zajít do skutečného parku. Mnohem raději bych viděl něco, co vás aspoň zaujme, například běh po Měsíci – vždyť se jedná o virtuální obraz, tak proč toho nevyužít. To, že při běhání chybí absence jakékoliv hudby už je pak pro mě naprosto nepochopitelné. Výsledkem tak bylo, že mě nakonec Wii Fit zcela otrávilo a raději si budu sportovat s Buď fit na ČT, kde to má alespoň jakýs takýs drive.
Celkově tak doufáme, že za chvíli vyjde Wii Fit 2, které nebude ani tak relaxující, jako spíš akčnější a zábavnější. Pak bychom totiž pana Miyamoto, duchovního otce téhle hry, nosili na ramenou a oslavovali jako boha.
