Budoucnost naší Země nebývá ve většině herních titulů zrovna růžová. Buď se zde zjeví démoni, kteří si prostě usnesli, že ovládnou naši planetu, nebo bývá naše planeta zdevastována po válkách, jenž mezi sebou vedly různé státy. Ovšem další a pravděpodobně nejvíce používaná varianta se točí okolo masivních mimozemských invazí. V Universe at War: Earth Assault (dále jen UaW) jsme svědky celoplanetární války, do níž se zapojí hned 3 odlišné frakce. Nedávno jsme proklepli demo a jelikož se nám velice líbilo, šel stupeň očekávanosti rychle nahoru. Jenže nyní nemůžeme stoprocentně říct, že plná verze naplnila naše očekávání
Dějová linie se v UaW drží svého nastoleného základu a během tří ne moc dlouhých kampaní vám povypráví o osudu naší planety. Tu napadá rasa zvaná Hierarchy, která v žádném případě neuvažuje o nějakém mírovém vyjednávání. Naštěstí kde se vzali, tu se vzali, doslova odnikud se vynořuje hi-tech rasa Novus. Těmto nablýskaným kabrňákům se jednoduše nelibí kruté počínání Hierarchy, a tak lidem přicházejí na pomoc. Pak tu máme třetí frakci, někteří z vás možná čekají, že trio doplní vždy odvážní pozemští vojáci, ale není tomu tak. Lidská rasa tady hraje druhé housle. Sice si ji vyzkoušíte v úvodním prologu, ale to je tak vše. Naopak hlučné válčení probudí starodávnou rasu Masari, které bychom nejlépe mohli přirovnat k Májům.
#hodnoceni
Je vůbec dobré, že lidé byli na své domovské planetě takhle "odstrčeni"? Podle mě se jedná o dobrý nápad, vždyť scénáře lidé vs. emzáci jsou tady pořád, proč to tedy nezkusit jinak? Ovšem nechápejte to špatně, lidé tady bojují, jen za ně nelze hrát, sem tam jim pomůžete, jindy třeba oni vám. Chválíme. Pokud se od UaW čekalo, že by mohl v něčem přebít konkurenci, pak se jednalo o variabilitu hratelných frakcí. Mnozí se dokonce nebáli přirovnávat UaW ke StarCraftu, avšak v tomto případě by Petroglyph musel mít v rukávech schované nečekané trumfy.
Začněme třeba od Novus. Jejich systém je celkem důvtipný a nápaditý. U Novusu záleží na vzájemném propojení budov pomocí energie. Není-li budova postavena v dostatečné blízkosti generátorů, pak logicky do ní není napájena šťáva, takže je vám naprosto k ničemu. Svoji finanční situaci pak vylepšujete těžením ze všelijakých zdrojů jako veškeré budovy, auta, trosky z bitev atp. Zajímavá je funkce paprskem propojených věží, díky nimž se vybrané jednotky mohou rychle přenést z jedné na druhou. Sběrači tak mohou za svými zdroji putovat téměř přes celou mapu.
Hierarchy zase mají úplně jiný systém. Velmi málo uplatňují svou základnu, a tak raději přesunují veškeré dění mimo ní. Například takoví sběrači se jen tak potulují po mapě a nikam nenosí nasbírané suroviny. Velké uplatnění jsem našel především v Habital Walkerovi, velkém kráčejícím tanku, jenž je schopný produkovat i některé jednotky, čímž dokáže posílit vlastní linie během urputných bitevních vřav. A pokud máte tyto velikány třeba tři, uvidíte, jaké se rozpoutá peklo.
A jako poslední nám zbylo Masari, kteří se do konfliktu zapojí jako poslední. Osobně jsem moc na chuť nepřišel. Bude to znít divně, ale ze všech tří stran mi přišli nejvíce klasičtí, což mě po předešlém hraní za Novus a Hierarchy celkem zklamalo. Nicméně pár dobrých vlohů se najde. Takové přepínání na "světlou a temnou stranu" působilo nápaditě - můžete se tak rozhodnout, jestli budete sázet na rychlejší styl, či raději dáte přednost velké síle. Nicméně ani tak to nezabránilo faktu, že se jedná o nejméně zajímavou rasu. Ale co už, někdo to musel odnést.
Kapitolou sama o sobě jsou pak hrdinové. Každá strana disponuje třemi nabušenými avatary, kteří tady nejsou jen na okrasu. Jejich síla je přiměřená, ale i tak na bojišti dokazují, kdo tady komu velí. Speciální schopnosti jsou samozřejmostí, a to i u běžných řadových jednotek. Například "Ohm robot" disponuje vlastností, kdy se nalepí na nepřítele a následně vybuchne. Sice pak o něj přijdete, byť škody způsobí solidní.
Jak bylo zmiňováno výše, kampaň není nikterak dlouhá a její hraní vám zabere 2-3 noci. Avšak pozor, neopouštějte vody UaW okamžitě po dohrání kampaně. Větší zábavu najdete v tzv. dobývání planety (ve hře pojmenováno trochu divně - "scenarios"), kde podnikáte základní tahy mezi jednotlivými části světa s následným přepojením na bojiště. Není to žádný Total War, ale svůj účel to splní krásně. Hrací doba se tak prodlužuje o několik dlouhých hodin a sám jsem se někdy nachytal, jak se soupeřem vedu už čtvrtou bitvu o jednu část Evropy. A multiplayer? Uvidíme, jestli se chytne, ambice na to rozhodně má.
Co mě dále potěšilo je audiovizuální zpracování. Známý hudební skladatel Frank Klepacki udeřil do tvrdých not kytar, přidal trochu elektroniky a okořenil to lehkými chorály. O depresivním tématu v menu hry se pak není třeba zmiňovat. Grafický kabátek lehce rozpoznáte s tím z SW: Empire at War, leč bylo přidáno několik efektů a dalších serepetiček. Optimalizace se tváří skvěle, ovšem občas jsem narazil na pár nepochopitelných krátkých zamrznutí. Interface taktéž nepůsobí zpočátku zrovna user friendly, ale v tomto případě se po nějaké chvilce zvyknete. Další výtku bych měl k A.I. jednotek, jejich inteligence bývala občas tak kvalitní, že při přestřelkách jen tak tupě zíraly a někdy dokonce nereagovaly na opětovné zadání příkazu.
UaW je dobrou strategií, obzvláště v současné situaci, kdy není v širokém dalekém okolí žádný konkurence schopný oponent. Tři odlišné frakce působí zpočátku fajn, ale nemůžu si odpustit jednu věc. Jakoby to kouzlo variability přestalo po nějaké době působit a samotná hratelnost začala pokulhávat. Malý počet jednotek tomu jen nahrává, protože jakmile zjistíte, že jste z dané rasy vyčerpali maximum, zamrzí vás to. Vy tak začínáte stavět v hojném počtu ty nejsilnější jednotky a jdete převálcovat nepřítele - tak jako v jiných řadových strategií. Vývojářům z Petroglyphu fandíme a doufáme, že do třetice nám přinesou nějakou nečekanou revoluci. Vždyť jsou to přece tvůrci sérií Dune a C&C, tak proč to od nich nečekat?
