Představte si, že by mrtví mohli znovu žít a třeba takový Alík, co ho minulého Silvestra trefila rachejtle, by vám pořád mohl kousat pantofle, teda kdyby měl po té ráně čím. Představte si, že byste takových Alíků měli celou armádu a ti nejenže by vás poslouchali na slovo, ale k sedni, lehni, dělej mrtvého by zvládli třeba i takové triky, jako udělej kolem sebe energetický štít nebo roztrhej na cucky toho parchanta, co mi štípnul kapesný.
Úplně nevíme, co k tomu motivovalo Ernsta Scheffera, nicméně ten v Tibetu roku 1938 odhalil, jak na to. Když to ale vyzkoušel, nestalo se všechno tak, jak si křídou namaloval na tabuli. Oživlí mrtví jej neposlouchali a dělali si, co se jim zlíbilo. Situaci napravil až o rok později lék T9, s jehož pomocí probuzení náckové poslouchali jeho povely, respektive povely korporace ÜberMacht, pro kterou pracoval.
#hodnoceni
Oživlým odpůrcům Hitlera, mezi které patřil i Karl Stolz, se to samozřejmě nelíbilo a nastalo povstání, během něhož byla zničena fabrika na zmiňovaný manipulativní lék. Bohužel, netrvalo dlouho, T-devítka je zase ve výrobě a ten jediný, kdo ji může zneškodnit, jste opět vy. Jelikož má však Übersoldier dvojku v názvu, znamená to nejen, že jde o pokračování překvapivě slušné nacistické kosičky, ale tentokrát na to celé budete dva - časem se k vám přidruží vnadná partyzánka Maria!
Minulý díl si nás získal hlavně minimálním důrazem na skutečnosti a reálie, ale velkým důrazem na hratelnost, přičemž plusem byly hlavně nadlidské schopnosti našeho ÜberKarla. I podruhé vás bude průchod hrou bavit hlavně díky nim, nicméně linearita misí bohužel ve valné většině případů nad zábavou zvítězí. Sice je tady velmi lákavá možnost v berserk módu decimovat fašisty, to však bude bavit jen ty tupější z nás a i těm po čase dojde, že jenom tohle na slušnou FPS nestačí.
Übersoldier 2 se to sice snaží kompenzovat nějakými těmi puzzly či hádankami ve stylu "dostaň se přes tyhle dveře, prolez šachtou", ale marně. Mise jsou jednotvárné, pořád se jen morduje a co hůř i to pak přestává být zábavné! A to můžete nácka dokonce rozšlehat vrtulí od obřího větráku nebo střílet za jízdy z kamiónu! Tady prostě selhávají i základní pilíře zábavnosti...
Dalším velkým minusem je grafika. Modely mají rozmáznuté textury, jako bychom levely projížděli v Übersporťáku a pod nitrem, pixely jsou téměř všude prolnuté. Protivníci jsou stále ti samí, ať už nacisti mrtví, živí nebo mrtví, ale oživení. Podivná je i práce se světlem, leveldesignéri měli zřejmě místo pracovní doby rauchpausu a všechno splácali dohromady za poslední týden. Jak jinak si také vysvětlit zvláštně situované levely a jejich neustále se opakující části.
Podobnou zradu na nás přichystali i vývojáři zodpovědní za fyziku. Předměty při jakémkoliv doteku letí do dáli, nicméně výbuch s nimi ani nepohne, náš Karl je zřejmě opravdu Übersilák. Zbraně střílí pořád stejně, nenašli jsme ani jeden kvér, který by se zvukem střelby od druhého lišil. A co muzika? Ta je rozdělená na několik situací, ale do akce z druhé světové se kytarový nářez prostě nehodí, nicméně je lacinější než šmrdlání orchestru a nějaký ten chorál. Škoda.
První Übersoldier přišel jako rána pažbou z čistého nebe a všechny nás překvapil svým odlehčeným pojetím a výtečnou akční hratelností ve slušivé grafické uniformě. Bohužel jeho pokračování na výše zmíněném selhává a padá tak k průměru. Kdyby tvůrci neodbočili z již vyšlapané cesty, byl by se druhý díl Übersoldiera snad i povedl. Co my víme, třeba se snažili o nějaké ty inovace, ale žádné zábavné se jim nepovedly. Chválíme alespoň za snahu, další fašouny na pokosení a speciální schopnosti k využití.
