Druhou světovou jsme tady již měli na hodně způsobů, prozkoumali jsme pomalu všechna možná bojiště a pokosili tolik nácků, že by to vystačilo na několik válek se vzpupnými bloňdáky v čele. Nicméně za předpokladu, že toho nemáte pořád dost, vám možná přijde vhod nová střílečka Turning Point. S tou však Spark Unlimited neriskovali Waterloo jménem Medal of Honor: Airborne a celou druhou světovou vzali za trochu jiný konec, podíváme se do alternativní historie.
Co z toho vyplývá? V podstatě nic. Pořád střílíte houfy hajlujících nácků a z plakátů se na vás směje nedoceněný architekt. Mezitím, co v naší realitě Winstona Churchilla srazilo taxi, které mu tak do konce života přisoudilo dřevěnou hůl a kulhání, v Turning Point Churchill umřel, což zamávalo nejen s prodejem doutníků, ale hlavně otevřelo dveře nacistické invazi na britské ostrovy a mnohem dál - na americký kontinent.
#hodnoceni
Vžijete se do stavebního dělníka, který se ve výšce třiceti pater nad zemí a traverzou mezi nohama cpe svým sandwichem, když mu nad čapkou proletí několik Zeppelínů, kolem sviští Spitfiry a z nebe padají jako sněžné vločky ve tvaru hákového kříže invazní jednotky. Začátek hry je hodně atmosférická záležitost, slibující minimálně dobrý, ne-li výborný zážitek. Sledujete ničení Manhattanu a snažíte se utéct. Evropana možná požírání velkého jablka nechytne, nicméně si dokážeme představit s jakou chutí američtí vlastenci srazí vaz prvnímu frickovi.
Ve Spark Unlimited ale měli dobře spočítáno, proč většinu vypouštěných materiálů točí právě kolem této scény, zbytek hry je totiž hratelností a atmosférou poloviční a přichází tak velké zklamání, které jsme již díky hratelnému demu mohli větřit jako německý ovčák týdny dopředu. Autoři nám toho naslibovali opravdu hodně a hodně toho také nesplnili.
S lámáním nacistických vazů jsme to mysleli smrtelně vážně, jelikož náš fachman měl zvládat souboje i beze zbraně, což slibovalo Tekkena z pohledu první osoby. Ovšem sliby se slibují a blázni se radují. Vše je totiž zjednodušeno jen na jedinou akční klávesu, po jejímž stisku uděláte několik málo zabijáckých chvatů, které se neuvěřitelně rychle ojedou. O nějakém krytí a následném výpadu si můžete nechat zdát, celé bušení do nepřátel za použití Krav Maga je pouhý efekt s přepnutím pohledu do third person. Klasické zlomení čelisti pažbou, známé z jiných válečných akcí, udělá stejnou službu a tolik nezdržuje.
Kdyby se alespoň dal boj na blízko beze zbraně využít k rychlé eliminaci hloučku zevlujících vojáků, ale vy každého musíte chytit a poslat ho do hotelu s křížkem nad hlavou sólo. Podobně dopadla i další slibovaná přednost Turning Point - napichování nácků na různé výčnělky a využívání prostředí ku svému prospěchu. Vše se nakonec omezilo na několik míst, které byste spočítali na prstech ruky něšikovného dělníka na pile. Tam, pokud použijete boj na blízko, uvidíte rozšířenou verzi o vražení hlavy do televize nebo šoupnutí soldáta do pece na preclíky, případně ho můžete použít jako živý štít.
Jestli si říkáte, že to ještě nezní tak hrozné, bude to nejspíš tím, že souboje dělník vs. frickové patří k těm světlejším momentům Turning Point. Zbytek je již ukázková definice průměrnosti jako z hodin matematiky. Sice střílíte do nacistů až v roce 1950 a na americkém území, ale oproti jiným druhoválečným akcím se to v ničem jiném nezměnilo. Prostě jdete dál lineárními ulicemi a kosíte nácků, co hrdlo ráčí. Že se to odehrává v New Yorku, v jeho okolí nebo uvnitř Bílého domu vám bude úplně putna. Sice poznáte vybrané americké reálie a národní pýchu v podobě Empire State Building, na které se však nacisté vyřádili stejně jako učitelský dozor na lyžáku s lahvičkou bromu, to ale nestačí.
Většinu hry strávíte v rozvalinách a úzkých chodbách. Co je pak platné, že přistanete v Londýně na Tower Bridge, když se okamžitě zanoříte do jeho vnitřku a prostřílíte se akorát do útrob vzducholodě. Lákavá možnost zabojovat si v Buckinghamském paláci nebo Toweru zůstala nevyslyšena. Design levelů je tak zkrátka naprosto průměrný, absolutní déjà vu válečných akcí, bez zásadních scén, které by vás nechaly alespoň na krátký moment v němém úžasu. Nejde o to, že se něco takového nepovedlo, Spark Unlimited se ani nepokusili. Přitom se začátek rozjíždí opravdu slibně, leč vyšumí po pár minutách.
Špatně to dopadlo i s posledním trumfem v rukách vývojářů, třetí generací Unreal 3 engine. Grafika nevypadá vyloženě špatně, ale nijak nevyčuhuje nad dnešní standardy. I slibované netradiční zbraně vyplývající z alternativního podání válečných dějin se moc nepovedly. Sem tam po obloze proletí vzducholoď a letadlo, které v historických dokumentech neuvidíte, případně kolem vás projede tank s dvěma hlavněmi. V ruce máte rychlopalný raketomet, či odstřelovací pušku se zvláštním červeným filtrem, jenž odhalí nepřátelské snipery. Stále tedy nic extra.
Napsali jsme to několikrát a napíšeme to znovu, Turning Point: Fall of Liberty je průměrnou hrou v plném významu tohoto slova. Není výborná ani vyloženě špatná. Pokud jste pravověrní konzumenti stříleček a záleží vám jen na tom, že máte v ruce kvér, dostatek přihlouplých nepřátel, kteří vám před něj naběhnou, a je vám jedno, že již po sté hrajete to samé, zřejmě se pobavíte zase. Ostatní hráči by si to měli rozmyslet, ostatně pokud vás neurazí hraní, tak krátká hrací doba určitě, jelikož Turning Point si dopoledne koupíte a odpoledně můžete mašírovat zpátky do bazaru.
