Tom Clancy je pojmem. Zkuste si schválně jeho jméno vepsat do vyhledávacího políčka na http://en.wikipedia.org a zjistíte, že kromě toho, že se jedná o vynikajícího spisovatele vojenských, špionážních a politických thrillerů, mohou se jeho jménem v názvu pochlubit už skoro čtyři desítky her. Navíc se jedná vesměs o kousky velmi povedené, a tak je vydání každého nového titulu spojeného s tímto jménem velmi očekávanou a sledovanou událostí. Výjimkou není ani hra Tom Clancy's Rainbow Six Vegas 2 (dále jen kódové označení R6V2), která v těchto dnech pořád ještě ukrajuje z reklamního času světových televizních stanic. Stojí za pozornost?
#hodnoceni
Děj R6V2 nás zavádí do doby po skončení prvního dílu, avšak různé úseky jsou časově zasazeny i do doby před a během něj. Pokud byste čekali, že se opět ujmete role Logana Kellera, protagonisty prvního dílu, a dozvíte se pokračování příběhu, který jednička úplně neuzavřela, budete možná zklamáni. Místo Logana se vám totiž do rukou dostane úplně jiný člen speciální jednotky, jež ve hře vystupuje pod jménem Bishop. Toho si navíc můžete vytvořit zcela sami. Kromě volby pohlaví – ano, Bishop může být i žena, si máte možnost po vzoru RPG her vybrat i z nepřeberné nabídky obličejů, maskování, oblečení, doplňků, taktické výzbroje a výstroje a samozřejmě zbraní. Na začátku ale nelze vybírat ze všeho, protože je většina z těch nejlepších kousků ve všech kategoriích kromě obličejů a maskování obličeje uzamčena a abyste je získali, budete si je muset vysloužit v systému zvaném Advanced Combat Enhancement Specialization neboli zkráceně A.C.E.S.
Ačkoliv zní tento název docela složitě, zdokonalovat se v něm je poměrně jednoduché. Je rozdělen do tří kategorií na Assault, Close Quarters a Marksman, přičemž každá kategorie nabízí více možností, jak v ní postupovat. Zlikvidujete-li například teroristu na velkou vzdálenost nebo zásahem do hlavy získáte body v kategorii Marksman, naopak podáte-li si ho na blízko, zlepšíte se v Close Quarters a konečně sprovodíte-li ho ze světa pomocí granátu, bude postupovat v rámci kategorie Assault. Přitom akcí, za které jste bodováni je samozřejmě daleko více. Tento systém je velmi povedený a navíc se prolíná mezi hrou pro jednoho hráče a multiplayerem, což hře dodává šťávu a hráč má neustále pocit, že je za něco odměňován. A to já mám rád.
Aby toho nebylo málo, v R6V2 hraje svoji roli i klasická zkušenost – za každého sejmutého teroristu dostanete pár bodíků, a když jich máte dostatek, postoupíte na žebříčku hodností. Oproti A.C.E.S., který se vám s trochou trpělivosti a štěstí podaří zkompletovat během několika mála hodin, ale zkušenost tak rychle neroste, a tudíž si na ty nejlepší zbraně, jež s novou hodností získáváte, počkáte setsakramentsky dlouho. Osobně bych trochu znesnadnil A.C.E.S a naopak zmenšil počet potřebných zkušeností na zisk další úrovně, což by hru více vybalancovalo. Za současného stavu si totiž ty nejlepší kousky užijí jen ti nejvytrvalejší.
Co se samotné hry týče, ta plyne příjemně kupředu, příběh odsýpá a hráč se nenudí. To je rozhodně třeba pochválit. Nad čím jsem se naopak pozastavoval je dost časté kolísání plynulosti zobrazení, na které u jiných her nejsem zvyklý. Je to až s podivem, že mi R6V2, která sice nabízí pěknou grafiku, ale na druhou stranu nikterak výjimečnou, tolikrát zalagovala a tolikrát došlo k velmi viditelnému poklesu v počtu zobrazených snímků za vteřinu. V singleplayeru to ještě celkem jde, ale jakmile si zapnete kooperativní split-screen, začaly se občas dít s kvalitou zobrazování bestiální věci, které dokonce několikrát vedly ke špatnému načtení textur nebo úplnému zamrznutí hry, a tady by se už měli nad sebou autoři zamyslet. Podobné nešvary se totiž většinou doposud týkaly jen her na PC.
Každopádně když už jsme nakousli multiplayer, tentokráte z mě nepochopitelného důvodu můžete hrát příběhovou část hry jen ve dvou, přičemž druhý hráč je omezen pouze na střílení. Ovládání počítačem řízených spolubojovníků totiž zůstává pouze na Bishopovi. Co se těchto dvou řízků, co vás po celou dobu hraní doprovázejí týče, jejich umělá inteligence je na velmi vysoké úrovni, ale to jen v případě, že se o ně pořád staráte, na což není vždy čas. Pokud ve snažení polevíte a přestanete rukou vydávat povely, na které mimochodem občas také nereagují, dokáží předvést neuvěřitelné minely. Celkový dojem z umělé inteligence jak spolubojovníků, tak i nepřátel je ale dobrý a na nejtěžší obtížnost budete mít opravdu co dělat.
K R6V2 také patří stejně jako k prvnímu dílu herní mód nazvaný Terrorist Hunt, který oproti příběhovému umožňuje hru až čtyř lidí najednou. Jelikož jde pouze o několik různých úrovní, ve kterých vždy musíte zlikvidovat určitý počet teroristů, bylo by lepší, kdyby ve čtyřech šla hrát daleko propracovanější kampaň.
Konečně co se online multiplayeru týče, zde ke známým módům z jedničky přibyly nové kousky v podobě Team Leader – všichni hráči týmu se respawnují, dokud je naživu jejich velitel, jakmile ale zemře, mají už jen jeden život a Demolition, kde má jeden tým za úkol odpálit pomocí bomby určený cíl a druhý mu v tom naopak zabránit. Jinak je vše více méně při starém a je to právě multiplayer, kvůli kterému si asi většina lidí hru pořídí.
Co říci závěrem? I když jsem od R6V2 čekal trochu víc, v zásadě se jedná o velmi povedenou a zábavnou taktickou střílečkou, která patří mezi ty lepší kousky, které se v tomto roce stihly vyloupnout.
