Kniha, film z konce osmdesátých let i novější trilogie o agentovi bez paměti představují drsnější a méně romantický život tajného agenta, než jak si ho většina lidí představuje. Jason Bourne je téměř pravý opak Jamese Bonda (je to ale jen náhoda, že oba mají stejné iniciály?), ale i přesto si tyto příběhy našly pevnou fanouškovskou základnu. Jedná se o mnohem realističtější a mrazivější počtení a podívanou a k pohádce o britském gentlemanovi vybaveného high tech hračkami má poměrně daleko. Proto jsem byl hodně zvědavý jak dopadne hra podle stejného námětu. Naštěstí dopadla lépe než většina „filmových her“, ale bestseller z ní asi nebude.
#hodnoceni
„Můj bože! Je to Jason Bourne!“
Hra vychází z prvního dílu The Bourne Identity a točí se kolem jeho snahy dopátrat se důvodu, kdo a proč ho chce zabít. Vrátíme se však i do dob, kdy mu ještě paměť sloužila a sám zabíjel bez výčitek svědomí. Filmové sekvence i hratelné části jsou sestříhané stejným způsobem jako filmy samotné a působí dostatečně akčně i napínavě nato, aby hráče připoutaly k obrazovce i přes některé nedostatky, které jinak celkový dojem trochu kazí.
Boje jsou založeny zejména na pěstních soubojích, jsou hezky vyanimované a nevyžadují složité kombinace tlačítek, což umožňuje soustředit se více na jejich vizuální stránku než na koordinaci pohybů prstů na ovladači. K dispozici jsou dva druhy útoků – slabší a silnější. Komba se spouštějí jejich kombinací nebo zmáčknutím jednoho tlačítka třikrát za sebou. Po úspěšném zásahu se nabíjí ukazatel adrenalinu, který můžete využít k provedení tzv. „takedown“ – tedy animace, v rámci níž pan Bourne protivníka „zruší“ nějakým chvatem nebo několika přesnými (a brutálně vypadajícími) údery . Takováto sekvence obvykle končí přeražením nepřátele o kus nábytku nebo jiného vybavení které se povaluje kolem, a i když jsou si animace hodně podobné, postavy přesně reagují na okolí a vše pak vypadá realisticky a nezačne nudit ani po delším hraní. Jde tedy spíše o správné načasování než prstovou akrobacii. Pokud máte ukazatel adrenalinu na maximum, lze si to rozdat i se třemi vrahouny najednou.
Můžete se samozřejmě i bránit a občas máte k dispozici zbraně. Boj se zbraněmi mě však spíše zlobil, různé druhy mají podivně nevyváženou účinnost a absence zásahových zón na postavách vše ještě zhoršuje. Navíc jich je ve hře dost málo a kromě těchto neduhů je dost špatné i zaměřování. Celkově je vidět, že se autoři soustředili hlavně na boj zblízka. Když útočníka několikrát srazíte k zemi, praštíte mu hlavou o stůl nebo stěnu a pak ho ještě shodíte ze schodů, budete si opravdu připadat jako byste byli přímo na místě.
„Je na útěku a je nebezpečný...“
Kapitolu samu o sobě tvoří boje s bossy. Ti vydrží i několik „takedownů“ za sebou, a dokonce se můžou pokusit zabít vás podobným způsobem. V takovém momentu se kamera posune do jiného úhlu a pokud stihnete zmáčknout tlačítko které se objeví v rohu obrazovky, můžete útok vykrýt a přejít do zdrcujícího protiútoku. Pokud se vám to nepodaří, přijdete o nemalou část zdraví, a to si v průběhu boje můžete doplnit jen dalšími úspěšnými takedowny.
V rámci některých soubojů můžete použít specifickou zbraň jako pero nebo lopatu, což je opravdu efektní. V těchto momentech se stírají rozdíly mezi filmem a hrou a nebýt stále ještě ne úplně fotorealistické grafiky, rozdíl už byste poznali jen stěží. Pochválit pak můžu ještě možnost vybrat si a znovu zahrát sekvence s bossy přímo v úvodním menu.
Pro odemčení všech uvedených soubojů musíte posbírat všechny pasy v dané úrovni, což může být (alespoň pro mě bylo) pěkně otravné. Pohybovat se budete po několika evropských městech které se objevili i ve filmech. Zažijete i automobilovou honičku – není tak úplně špatná, ale mohla taky být lepší. Celou hru vidíte v klasickém pohledu z třetí osoby. Notoricky známá je i možnost skrývat se za objekty, tady ovšem není úplně dotažená. Občas se budete trochu vztekat, hra vám totiž na jednom místě nabídne možnost skrýt se a zároveň provést nějakou akci, jelikož se ale obojí ovládá stejným tlačítkem, může to být opravdu otravné - postava udělá přesně to, co nechcete.
„A teď mě zabijete!? Ne. Nezasloužíte si tu hvězdu kterou vám pak vyvěsí na stěnu v Langley.“
The Bourne Conspiracy vypadá obstojně, a i když bych si v Unreal Enginu 3 uměl představit i hezčí grafiku, vše alespoň vypadá uvěřitelně a hra využívá množství filmových efektů. Hodně se mi líbila destrukce předmětů, lítající třísky nebo přelomení stolu vpůli poté, co na něj hodíte nějakého záporňáka, vypadají opravdu dobře. Umělá inteligence je průměrná, tady není co hanit ani chválit.
Když se teď ohlédnu zpátky, v mojí předešlé recenzi hry podle filmu (Iron Man) jsem hodnocení trochu přehnal a tato komixová adaptace si tak vysoké číslo nezasloužila. Tentokrát jsem si však jist, že hře neukřivdím ani ji zbytečně nepřechválím, když řeknu, že i přes ne zrovna nejdelší hrací čas a některé nedostatky se jedná o kvalitní titul který vás udrží v napětí podobně jako jeho knižní nebo filmová předloha. Revoluce to není (a nikdy neměla být), ale dobrá akce se vždy cení.
