Svého času, rozumějte před několika lety, byly snowboardingové hry poměrně populární. Ne že by jich vznikaly tuny, ale sem tam se nějaká urodila. Bez licence, jen tak pro potěšení z poježdění. Trh se ale zřejmě nasytil a další takové tituly vyvracel s nevelkým úspěchem. Ukázalo se, že místo je tu jen pro ty nejlepší. Shaun White Snowboarding od Ubisoftu takovým mělo být. Se jménem skutečného prknařského borce a především s poutavým jízdním modelem, kombinujícím arkádové a realistické prvky v pocit skutečného zdolávání svahu. Bohužel, přes nadějné vyhlídky hra jízdu neustála a cestou se párkrát vyválela.
#hodnoceni
Na počátku si vytvoříte vlastního jezdce a vrhnete se s ním do jakéhosi příběhu, který se ale autorům příliš nepovedl a vypadá skutečně naroubovaně. Ostatně, tvůrci sportovních titulů by se měli věnovat něčemu jinému než napínavým zápletkám. Třeba pocitu z jízdy. Můžete se zcela volně projíždět na čtyřech hodně vysokých horách, kde si vyhledáváte vlastní freestylové trasy a vůbec je tu zaděláno na krásný pocit z volnosti v zasněženém prostředí.
Stačilo málo a chrochtali bychom blahem. Triky s prknem jsou sice jednoduše proveditelné, ale jakýkoliv výskok, otočka či slide nám přišel, jako bychom se chvíli nepřirozeně vznášeli ve vzduchu. Hře v tomto směru zkrátka chybí dynamika a nutnost vše provádět v maximální rychlosti. To se ale těžko provádí, když rychlost v podstatě vůbec necítíte. Přestože se vývojáři snažili hráče ošálit motion blurem, tedy rozmazáním obrazovky, stále to vypadá, jako když sjíždí začátečník stometrovou sjezdovku. Stejně tak se hra nerealisticky chová při nárazu či pádu. Namísto pěkných rag-doll efektů padne postavička na záda, zvedne se a jede se dál.
U hry by vás mělo držet především sbírání mincí ukrytých na nejrůznějších, samozřejmě těžko dosažitelných místech. To je dobrý nápad a v podstatě i docela baví. Jenže vázne na zmíněném špatném pohybu jezdce a leckdy krkolomné navigaci v prostředí. Za mince si zpřístupňujete nová místa na oněch čtyřech horách. Jakmile posbíráte většinu mincí, zpřístupní se vám nový mód, ve kterém si střihnete opravdu smrtící triky. Bohužel, tady už se nemůžete spolehnout na nadpřirozenou arkádovou pomoc, která platila v předchozím freestyle. Variabilita triků je tím pádem ještě omezenější, což určitě nepotěší.
Více než singleplayer každopádně zaujme multiplayer, ve kterém se na vybraný svah může postavit až šestnáct hráčů zároveň. Tady nejste násilně tlačeni k průzkumu prostředí, bohatě stačí, když plníte nabízené výzvy, které sice opět nepředstavují nic výjimečného, na druhou stranu potěší, že se při jízdě s oponenty můžete koulovat a vnášet tak do plnění chaos. Jistě, hodně z výtek směřovaných k singleplayeru tu pocítíte také, ale snáze je hře odpustíte, protože zábava je v multiplayeru jednou tak velká.
Po grafické stránce vyzdvihneme především prostředí, na které se opravdu pěkně dívá, ovšem podobnou pochvalu nemůžeme směřovat k modelům a animacím charakterů, jež se zdají být hodně odbyté a nedořešené. Hru samozřejmě musí podkreslovat tvrdá punkrocková hudba, která dodává aspoň trochu odhodlání do dalších jízd.
Nelze se však ubránit pocitu, že Shaun White Snowboarding mělo a mohlo být mnohem lepším titulem. Především z hlediska zábavnosti, jelikož papírově tu ty potřebné ingredience jsou. Jenže pokus o skloubení arkády a realističtějšího požitku zase jednou nevyšel. V případě virtuálního snowboardingu bychom se přikláněli právě k arkádě, jelikož právě ztřeštěné triky dodávají potřebnou šťávu a jejich učení hráče motivuje dlouhou dobu.
