Travis Touchdown je docela obyčejný japonský mladík. Jako spousta jeho vrstevníků i on sbírá japonské manga porno, figurky postav z japonského manga porna, trička s motivy japonského manga porna a samozřejmě i kartičky inspirované japonským manga pornem. Z řady ale přeci jen v něčem vyčuhuje - za pasem nosí světelný meč a s jeho pomocí vraždí ostošest. Jednoho dne ale čirou náhodou zavraždí člena exkluzivního žebříčku vrahů a tím pádem obsadí jeho místo. Z vražedné ligy pak vedou jen dvě cesty: buďto se vydá na vrchol žebříčku, anebo do márnice. Tohle je celá zápletka hry, přesto "příběh" nelze brát jako negativum.
#hodnoceni
Do šíleného světa No More Heroes totiž sedne jako Travisova prdel na mísu (tímto způsobem se ve hře ukládá pozice - jdete vykonat potřebu) a motivace tu také je. Jaká? Jsou to právě oni arcivrahové, kteří vás udrží u konzole. Jakmile porazíte od hlavy až k patě potetovaného dědulu máchajícího dvoumetrovou mačetou, budete zcela lapeni a rádi vykonáte vše, co po vás bude hra chtít, jen abyste poznali následujícího vrahouna. A zklamáni nebudete, bossové nejenže jsou v pravém slova smyslu osobnostmi, ale každý také bojuje úplně jinak a jeho poražení tedy vyžaduje unikátní taktiku.
Každý bossfight je podmíněn vysokým vstupným, takže se musíte pěkně ohánět, abyste si naň vydělali. Možností najdete ve městě otevřeném po vzoru série GTA mnoho. Jednou z prvních brigád bude sbírání kokosů na pláži, později se dostanete k sekání trávníku anebo třeba k obsluze benzínky. Chybět samozřejmě nesmí ani nájemné vraždy (za jednu mrtvolu dostanete paradoxně zhruba tolik, co za jeden kokos), ale tyto mise jsou spíše zklamáním. Většinou totiž nejde o nic víc, než o to naběhnout do místnosti plné ozbrojenců a pěkně jednoho po druhém pozabíjet.
Jinak je ale ve městě pěkná nuda. Abych byl upřímný, Santa Destroy, jak se šílená obec jmenuje, je snad tím nejhorším městem v herní historii. Zdejší lidé se chovají jako duchové, narážejí do překážek, nereagují, a stejně mizerně jsou na tom i vehikly. I vy sami máte docela svázané ruce. Krást auta není možné, a míst, která se dají navštívit, je jen pár. Jeden dopravní prostředek naštěstí k dispozici je - obrovská motorka.
Alfou a omegou hratelnosti tedy není v tomto případě blbnutí ve městě, ale boj. Vývojářům se povedlo vytvořit opravdu propracovaný, ale zároveň jednoduchý systém ovládání, který těží z pohybových možností ovladačů Wii-mote a Nunchuk. Základní útoky (máchání mečem, kopy) se provádějí kupodivu mačkáním tlačítek, máchání přijde na řadu teprve tehdy, kdy nepřítele ochromíte. Pak stačí máchnout ovladači směrem, který vyžaduje ukazatel na obrazovce, a Travis nebožáka ladně dodělá (mečem nebo wrestlingovým chvatem). V původní verzi byla fatalita provázena vytrysknutím neuvěřitelného gejzíru krve, avšak Evropané byli o toto rudé finále ochuzeni. Autoři hry se domnívali, že bychom si tuhle komiksovou nadsázku mohli špatně vyložit a krev nahradili výtrysky jakýchsi černých cucků a mincí.
Další výrazným znakem hry je unikátní zpracování. Vývojáři dobře pochopili, že jedinou účinnou zbraní v boji proti slabému výkonu konzole je výrazná stylizace. Zvláštní mix veselých barev, černých stínů, výrazných efektů a retro grafiky působí zvláštně, atraktivně, ale pozornost od strohosti prostředí a rozmazaných textur odpoutá jen na chvíli. Šmrnc ale hra má, to se musí nechat!
