Když v roce 1995 vyšel první díl Need for Speed, nikdo nevěděl, jaký poprask způsobí. V to, že jej bude čekat fůra dalších pokračování, nikdo nevěřil ani v těch nejdivočejších představách. Dnes si EA řekli, že by se auta mohla vrátit do legální stopy a tak tedy přijíždí Need for Speed: ProStreet. Zapomeňte na noční vyjížďky, nemyslete ani na města a policii, o nezničitelných autech si také nechte jen zdát. Electronic Arts se totiž snaží napravit svoji pověst po nepovedeném Carbonu (a nejen po něm).
Legalizace závodů
Ano, čtete správně. V EA usoudili, že zakázané ovoce, byť pořádně vyleštěné, už lidi neláká jako dříve a závody se přesouvají na jakousi sešlost přátel tuningu, neboli Raceday. Samozřejmě pod rouškou oficiality, legality a denního světla. Jmenujete se Ray Cooper. Nikdo o vás nikdy neslyšel, nikdo vás nezná. Když si přijedete jen tak zazávodit, velmi se vám daří, což pochopitelně naštve místního krále silnic a dámských spodniček. Poctí vás svým velmi drsným pohledem, který zabolí víc než rána rukavicí z jelenice a výzva leží před vámi. Jenže, co by to bylo za hru, kdyby k finálnímu bossovi nevedla nějaká ta trnitá cesta? Nebojte se trnů, pojedete přeci v autě!
#hodnoceni
Pokud jste si však oblíbili volnost Most Wanted, budete zklamáni. Kde jste dříve mohli v poklidu řezat zatáčky metropole, hledat závody, prozkoumávat si uličky či zkratky, teď nemůžete nic. V tomto ohledu se ProStreet vrací až na samý počátek ilegálních Undergroundů, tj. ve trochu nepřehledném menu si vyberete závodní událost, na kterou se hodláte vydat a tu buď vyhrajete nebo ji absolutně ovládnete, což vám přidá na cti a penězích. Po dokončeném závodění se vám odemknou součástky a další závody a tak to jede dál.
Připrav se a jedem!
Závody probíhají v několika disciplínách. Grip je vznešenější pojmenování pro standardní závodění na okruhu. Nic víc, nic miň. Další klasikou je drag, zde obohacený o jakousi minihru v podobě zahřívání pneumatik (to aby se uplatnil nový systém zobrazení kouře). Ze začátku je to celkem příjemné zpestření, pak tolerovaná nutnost, ke konci však již jen otravná záležitost.
Princip time trialu je patrný už z názvu. Na trati se utká menší skupinka jezdců a úkolem hráče je mít nejlepší čas. Závod na body je disciplína, kde se vám po vystartování začnou bodíky odpočítávat a zbytek se vám uloží do score po projetí daného checkpointu, aby odečet začal na novo. Vítězí ten s největším skóre. Výčet uzavírá Drift, neboli závod ve smykování. Žádný z těchto režimů není nijak originální a dříve neviděný. Všechno tu už bylo a to dokonce v domácí sérii. Příjemnou změnou je však fakt, že v těchto závodech už nemusíte obsazovat první místa, ale můžete se spokojit i s druhým nebo třetím.
Královskou korunu a půl silnice k tomu
V ProStreet můžete zařadit jednu ze tří obtížností. První je naprostou urážkou kohokoliv, kdo alespoň jednou usedl za virtuální volant. Druhá je snesitelnější, nicméně o nějaké výzvě se rozhodně nedá mluvit, závodění pořád postrádá svůj náboj a napětí. Až třetí obtížnost, tedy King, vstříkne každému správnému závodníkovi tolik potřebnou dávku adrenalinu a obtížnosti. Komukoliv, kdo dohrál nějaký díl NFS, bych doporučil skočit rovnou na krále silnic, jinak se budete po chvíli nudit. Možná se to zdá divné, ale vyhrávat jeden závod za druhým není zábava napořád.
Nezapomeňte použít bezpečnostní pás
Jádrem série jsou a vždycky byla auta. EA má nakoupeny licence snad na všechny značky, jež hrají v automobilových závodech nějakou roli. Proto se připravte na BMW, Fordy, Porsche, Toyoty, Nissany a podobně. Bohužel, Ferrari se zase nekoná. Modely aut jsou, jak už se stává zvykem, dotaženy k nejmenším detailům, což samozřejmě platí i o jejich ladění. Tam, kde v prvním Undergroundu byl tuning, je dnes automobilová skládačka.
Dílů přibývá po desítkách. Věcí, jež se dají dokoupit, také. Všeho je tolik, až to není zdravé. Automaniaci budou slintat blahem, ale co normální lidé? Naštěstí se pamatuje i na ně a tak vám hra nabídne možnost, stejně jako v Carbonu, rychlého poladění. Výkon můžete štelovat na cvičných tratích nebo v aerodynamickém tunelu. Když už máte svého plecháče řádně vymazleného, nastává čas je provětrat.
Pozor na lak!
A zde přichází jedna ze zásadních změn oproti předchozím dílům. Auta jdou poškodit a tím nemyslím, že se vám na skle objeví textura s pavoukem, jako v minulosti, či se trochu poškrábe lak. Zdejší model poškození je velice povedený. Plech jde promáčknout kdekoliv, díky čemuž vypadají následky každé srážky velice realisticky. Nicméně promáčkliny a škrábance jsou jen začátek.
Když si svého auta opravdu nevážíte, začne se vám doslova rozpadat pod rukama. Odletující kapotou to začíná, kompletním zrušením končí. To je pak šlus s autem i závodem a z vás se už budou sypat jen dolárky. Nenechme se však opít směsí do ostřikovačů, je totiž velká škoda, že se destrukce vozu projevuje jen navenek. V praxi to znamená, že jakkoliv máte auto domlácené, dokud z něj nebude totálka, bude se chovat pořád stejně.
Pravidla benzínové moštárny
EA si pro svou sérii napsali i vlastní učebnici fyziky. Ta dovoluje projíždět ostré zatáčky v obrovských rychlostech, umožňuje autům perfektně sedět na cestách, popírat setrvačnost, prostě nedbat na všechno krom gravitace - a i na tu občas pěkně pečou. ProStreet se měl téhle "realitě" trošku vzdálit, respektive přiblížit se té naší. Sliby chyby. Oproti minulým dílům se nekonají de facto žádné změny. Auta se chovají stejně, jen vypadají jinak a jedna jsou rychlejší, než ta druhá. Ti z vás, co čekali odklon od arkádových kořenů, mají smůlu. Pro fanoušky série se ale prakticky nic nezměnilo.
Burácení motorů a naleštěné kapoty
Zvuk byl vždy v NFS velmi povedený a jinak tomu není ani v ProStreet. Řev motorů zní velmi pěkně, fanoušci jsou uvěřitelní, hlas hlasatele se nese celým závodištěm velice realisticky, jednoduše blaho pro uši. Zmínku si zaslouží i soundtrack. Ten díl od dílu směřuje více k hip-hopu a mám až pocit, že ustupuje stále více do pozadí. Průbojná hudba, jež se konala v prvních Undergroundech, dnes již není na playlistu. Vybrané hopy nejsou vyloženě špatné, záleží také na všem vkusu.
Jednou z mála věcí, které se spolehlivě zlepšují díl od dílu, je samozřejmě grafika. Nejde jen o modely aut, ale i vypiplanost tratí a jejich okolí. Tribuny žijí lidmi, ve vzduchu poletují různé balony či nafukovací reklamy. Celkově je prostředí velmi živé. Výtečná je hlavně celá stylizace, "ruční kamera" se správně chvěje do rytmu hudby a tancujících děvčat, obrazem problikávají grafitti a prvky street artu a tenhle závodní svátek vás pomalu dostává.
Tak si to shrňme. Hratelnost, jež se prakticky nemění, začíná působit dojmem nastavované kaše. Pokus o přiblížení realitě zklamal a nezachrání to ani poškození vozů jdoucí ruku v ruce s velmi pěknou audiovizuální kulisou. Komu ale nevadí, že ho čekají hodiny stejného ježdění, jako v minulých čtyřech dílech, bude nadmíru spokojen. Není to sice ani zdaleka takový propadák, jako byl podle mého Carbon, ale o výrazně nadprůměrný titul se nejedná.
Článek vyšel ve spolupráci se serverem GamePro.cz
