Mirror´s Edge (dále jen ME) byl ambiciózní projekt už od počátku. V dnešní době rychlokvašek, kde přežívá hlavně nejhezčí grafika, se dobrý nápad cení nad zlato. Nevím, kde se to v DICE vzalo, koncept a příběh ME se ale zdá být po dlouhé době jedním z nejoriginálnějších a nejzajímavějších, co herní trh měl možnost spatřit. Vítejte v utopické a uhlazené budoucnosti, kde svoboda nevidí denní světlo.
Příběh, odehrávající se v blízké budoucnosti, pojednává o nelehkém životě mladé Faith, kterou jako malého sirotka vychovali tzv. běžci. Lidé, jež žijí nad zákonem a doručují důležité zásilky a balíčky běháním po střechách a slaňováním budov. Ačkoliv se totiž město zdá být idylkou, kamery jsou všude a chapadla policistů jsou rychlejší než blesk. Po krátkém rozcvičení a osvojení ovládání obdržíte nepříjemnou zprávu. Vaše sestra Kate (jež je policistkou mimochodem) byla křivě obviněna z vraždy a tamní vláda se s podobnými lidmi moc nepárá. Na vás tak bude její jméno očistit a zjistit, kdo za tím vším stojí.
#hodnoceni
To ale někomu polezete do zelí, protože velmi brzy pochopíte, že jdou i po vás. A to tvrdě. Váš "přítel na telefonu" Merc, jež vše sleduje ze základny a snaží se vás navigovat, je sice pozorný, ani jeho bystré oči vám ale nepomohou z bryndy ven. Musíte se tak spolehnout na své rychlé nohy a reflexy.
Princip hry je jednoduchý jak facka. Napřed budete doručovat balíčky jiným běžcům, poté už přesedláte na odhalování konspirace a nakonec dojde i na osobní pomstu. Většinou ale musíte dojít z bodu A do bodu B a mezi tím pocuchat oko několika strážným. I když "dojít" je v tomto smyslu hodně nepřesný výraz. Nic vám totiž není překážkou a po vzoru pravého parkouru si poběžíte, kudy se vám zachce. Autoři ale dávají volnost jen zdánlivě a většinou chytře zakryjí, že jsou k dispozici pouze dvě-tři cesty, kudy se můžete vydat.
Jednou jsou mrakodrapy příliš daleko, podruhé jsou všechny dveře, kromě jediných, zamčené a občas si budete muset zahrát na Spider-mana, protože nebude cesta dál nijak zřejmá. Po dobu hry se budete pohybovat především po střechách budov, v pozdějších fázích se ale budete stále častěji dostávat do interiérů, kanalizací, metra a nákupních center a především v poslední čtvrtině dojde na početné bitky v halách, kterým se nevyhnete. Pomocná berlička se ale přecejen najde.
Za prvé po stisknutí tlačítka automaticky otočíte hlavu směrem k vašemu cíli, za druhé pak máte neustále k dispozici tzv. Vizi běžce. Ta barví všechny objekty v blízkosti, jež můžete použít, do červené barvy. Stačí se tak většinou porozhlédnout po okolí a vždy víte, kudy se vydat. Díky alternativním cestám a odemykatelným bonusům se hru vyplatí projít několikrát, podruhé s vypnutou vizí, aby se pak nenarušovala estetika prostředí :). Jedno dohrání vám zabere zhruba 7 hodin čistého času, což je vzhledem k nabušenosti a rychlému tempu celé hry slušné.
Ovládání Faith je triviálně jednoduché a už v tutoriálu se dozvíte vše potřebné. Nejdůležitější tlačítka jsou umístěna vzadu, proto během pohybu nikdy nemusíte odtrhnout palec od analogu s kamerou, což vám nechává skvělý přehled o situaci. Někdo by si možná pomyslel, že by se podobné hry měli dělat pouze z pohledu třetí osoby, ten by se ale šeredně mýlil. Díky jemnému bloomu při běhu, dýchání vaší postavy a především fyzické přítomnosti celého jejího těla je pocit z rychlosti nepopsatelný a troufám si tvrdit, že by se se změnou kamery vytratil. DICE se tak určitý risk bezesporu vyplatil.
Faith disponuje početným spektrem akrobatických pohybů, jež by jí záviděla i Lara Croft a je to jedna z první her, kde budete mít radost už jen z obyčejného běhání. Můžete běhat po stěnách, přeskakovat téměř vše v cestě, slaňovat lana a vůbec interaktivně využívat prostředí ve svůj prospěch. Hra funguje na základních pravidlech rychlosti, váhy a setrvačnosti. Čím rychleji poběžíte, tím dále a výše doskočíte. Na tom je postaveno vše a to si budete muset zapamatovat. Po několika misích už ale budete vytvářet neuvěřitelná komba, která budou lahodit vašich očím a proběhnutí celé úrovně bez jediného zastavení se vám odmění pořádným frajerským pocitem.
K boji slouží pouhé dvě klávesy a hraje se zde především na komba. Po vzoru Matrixu tak můžete přeběhnout po zdi a z výskoku vojákům vykopnout čelist, dělat kopy ze skluzu nebo jednoduše vrazit pár pěstí. Poslední schopností Faith je provařený bullet-time, kterým si zpomalíte čas. Ten se hodí jednak k těžkým skokům, druhak k odzbrojování stráží. Hlavním tahákem soubojů je samozřejmě umění Faith kohokoli efektně odzbrojit. V blízkém boji se na vás vždy policisté zamáchnout zbraní a v moment, kdy zčervená, musíte stisknout potřebné tlačítko. Faith pak automaticky provede fešný chvat, kterým nejen nepřítele pošle k zemi, ukořistí také jeho zbraň. Těch je ve hře několik druhů a jedná se o současné kousky, kterých je každý obchod se zbraněmi plný. Zbraně však nejsou primáním zaměřením hry a po vyprázdnění zásobníku se tak vyplatí ji odhodit a vzít nohy na ramena. Zbraň vás totiž také zpomaluje a s takovým samopalem nevyskočíte ani na bednu. Musíte tak neustále číst situaci a přemýšlet, zda je výhodné se bránit zbraní či přesprintovat do ventilačky.
Grafická stránka hry je omračující a svým způsobem jedinečná. Nenajdete tu bohaté úrovně plné nepotřebných věcí, kterých si v té rychlosti ani nevšimnete. Zpracování především budí onen potřebný dojem uhlazenosti a ideálu budoucnosti, ve kterém ale pod povrchem cosi hnije. Během celé hry převažuje bílá barva a hodně syté a ostré barvy duhy. V interiérech tak narazíte na světle zelené či žluté pohovky, budovy mají oranžové pruhy atd. Výtvarný styl je však dokonalý a je přítomnosti hodně blízký a zároveň na hony vzdálený. Potěší i skvěle zpracované slunce a paprsky, které si hrají se stíny. Uzemní vás pak textury, které jsou natolik ostré, že při bližším zkoumání uvidíte malé rýhy v asfaltu či škrábance na ocelových konstrukcích. Oblečení hlavní hrdinky i jiných postav je taktéž velmi detailní a je téměř vidět, jaká látka na něj byla použita. Na druhou stranu vypadá celé město trochu vylidněným dojmem a až na mise, ve kterých zavítáte na ulici a uvidíte chodce a auta nespatříte ani živáčka. Město tak vypadá trochu mrtvě, tomu se ale v podobných výškách nelze divit. Textury mají také menší tendenci zpomaleně naskakovat, když se dostáváte z interiéru do exteriéru, což nepůsobí moc hezky. Naštěstí se to neděje nijak často.
Trochu mimo mísu mi přišly filmečky mezi jednotlivými kapitolami, které jsou vytvořeny stylem anime. Příběh sice vyprávějí dobře a mají náboj, do audiovizuálního zpracování samotné hry ale jaksi nesedí. To je ale věc vkusu a názoru jednotlivců.
Naopak zvuková stránka je dokonalá a dabing sedne postavám jako ulitý. Konečně se hlavní hrdinka čile účastní konverzací a během hry neustále slyšíte její dýchání, které se mění v závislosti na situaci. Lahoda. Hudba si pak zaslouží zvláštního ocenění a téměř jsem nevěřil, jako dokonale byly melodie přiděleny jednotlivým kapitolám. Populární znělku celé hry jste pak zajisté slyšeli stokrát a pokud ne, celý soundtrack si můžete koupit zvlášť.
Mirror´s Edge je ve své podstatě jedinečným unikátem, který na poli FPS vítězí originalitou a dynamikou příběhu, ve kterém se ani na vteřinu nebudete nudit. A co víc, zcela jistě si vše i zopakujete. Možná nenabídne tak obsáhlé herní mechanizmy a filmečky nemusí sednout každému, to je ale detail, který je ve stínu kladů spíše směšný. DICE navíc plánují ME jako trilogii a chystají další dva díly, proto se máme na co těšit.
