Zkoušeli jste se někdy zamyslet nad tím, jak by si stály všechny ty novodobé "máriohry" bez Maria? Velké N ukáže na prezentaci pár záběrů ze hry Mario Kart Wii a už ví, že se jí prodají milióny, kdežto konkurence se může přetrhnout, avšak s úspěchem se nepotáže. Co na tom, že na obalu konkurenčního simulátoru motokár září slavný Michael Schumacher. Snad kdyby si Schumi nechal narůst chlípný instalatérský knír...
Soudě podle hypu a nadšených reakcí hráčů v diskusních fórech jsem asi jediným člověkem na světě, kterému se obrázky a videa ze hry plné přespříliš sytých barev, ostře řezaných motokár a tratí s jednoduchým, spíše nakresleným okolním prostředím nelíbily. Trailery nelhaly, grafika opravdu není silnou stránkou hry a to ani v přímé konfrontaci s pět let starým předchůdcem z konzole GameCube - pokrok je nepatrný.
#hodnoceni
Ústupky na poli zpracování jsou však pochopitelné. Mario Kart, stejně jako každé jiné závody, musí běhat svižně, ať už se na obrazovce děje cokoliv. V tomto hra neselhává; hladina FPS je nastavena vysoko a žádné poklesy nebo lagy nezaznamenáte.
Co Mario Kart Wii ztrácí na technologické bázi, to částečně dohání ve výtvarném zpracování a originalitě. Celá polovina z celkem 32 tratí představuje výtvory zcela nové. Mezi ty nejhezčí patří bezesporu aktuální variace na téma "Bowserův hrad", která je plná ohnivých nástrah, trať Wario's Gold Mine připomínající projížďku na horské dráze a romanticky podzimní Maple Treeway.
Stejně rozličné jako vizuální ztvárnění jsou i konstrukce závodních drah, takže si vybere opravdu každý. Tradiční okruhy s minimem zádrhelů jsou základem, ovšem není nouze ani o takové skvosty jako je trať vedoucí silnicí za hustého provozu, duhou nebo jeskyní plnou obrovských hub, které fungují jako trampolíny. K tomu všemu si přimyslete ještě dvanáct agresivních závodníků a silné power-upy, a máte zaděláno na pobyt v blázinci.
První singleplayerové okamžiky přesvědčí každého, že Mario Kart Wii je strašně nefér hra. I když se úspěšně vyhnete všem nástrahám na dráze, útokům ze strany oponentům neujdete. Cesty jsou posázeny barevnými bedničkami, které skrývají buďto vylepšovák, zbraň nebo past. To, co vám padne, však není dáno náhodou, jako spíš tím, jak si zrovna stojíte. Závodníci ve vedení najdou většinou nějakou nástrahu, kterou mohou zahodit na trať a doufat, že pomůže zpomalit soupeře za nimi. Nešťastníci, kteří se trmácejí na konci pelotonu, pak zpravidla získají nějaké zrychlovadlo nebo zbraň, která zpomalí všechny před nimi. V praxi to znamená, že ten, kdo je na posledním místě, může být rázem první, a naopak. Tato nespravedlnost má však své výhody: vytváří prostor pro strategii a umožňuje nováčkům hladký vstup do hry. Vyhrát tedy může každý, ale přesto nelze říct, že by bylo vítězství vždy čistě dílem náhody.
To ale platilo již pro předešlé díly série. Co nabízí Wii verze nového? Zásadní inovací je model ovládání. Podobně jako v mnoha jiných závodních hrách pro Wii, tak i zde bylo využito pohybových funkcí Wii-mote, takže můžete hru ovládat prostým otáčením ovladače. Pro upevnění zážitku je ke hře přibalen plastový nástavec ve tvaru volantu. Ačkoliv nemohu říct, že by s touhle novinkou byly nějaké problémy, přesto jsem po čase vyměnil Wii-mote za ovladač Wavebird z GameCube. Snad pro pocit větší přesnosti, ale možná kvůli tomu, že jsem se s Wii-motem čas od času na startu trochu zamotal, protože jsem si neuvědomil, že ovladač nedržím zcela rovně.
Kované fanoušky série bude jistě zajímat i to, že se změnil způsob, jak nabrat během jízdy větší rychlost. Takzvaný "snaking", tedy zrychlení pomocí provádění krátkých driftů kdekoliv na trati, zmizel a byl nahrazen systémem driftování, ve kterém se odvíjí zrychlení od délky driftu. Stejný efekt mají také akrobatické skoky, prováděné trhnutím Wii-mote během letu (či stiskem tlačítka), a jelikož jsou tratě posety skokánky, nikdo si nemůže stěžovat na to, že by Wii verze byla pomalejší, než její předchůdci.
A když už je řeč o té rychlosti, nelze nezmínit další velkou novinku v rámci série - motorky. Pokud vám nevyhovují motokáry různých tvarů, velikostí a vlastností, pak můžete osedlat některý z mnoha nabízených motocyklů. Vedle toho, že umožňují rychlejší jízdu po zadním se ale svými vlastnostmi od autíček neliší. Tedy alespoň ne v takové míře, jak by se očekávalo.
U her jako je Mario Kart bývá velkým problémem přesvědčit hráče, že jde o dobrou investici. Systém odemykání nových tratí (a jiných bonusů) za odměnu je jeden způsob, široká nabídka módů také funguje, ale vesměs ne déle, než pár hodin. Zásadní je multiplayer a ten Mario Kart Wii servíruje nejen v lokální, ale i v online variantě. A na poměry Nintenda je opravdu povedený.
Se spoluhráči si sice nepokecáte (slíbená nabídka textových hlášek chybí), ale aspoň víte, s kým máte tu čest. Ještě před závodem vám totiž hra představí Mii postavičky hráčů a na glóbu ukáže, odkud jsou. Vedle módů (kromě závodů je tu ještě souboj dvou týmů) si můžete vybrat, zda chcete závodit s hráči z vašeho kontinentu, ze seznamu přátel či z celého světa. Trať se pak losuje z návrhů, jež jednotliví hráči předloží. Bohužel, možnost uspořádat šampionát s vlastními pravidly a výběrem tratí tu chybí, žebříčky rekordů a podobné blbůstky pak naštěstí nikoliv. Multiplayer jsem testoval několik dní a s lagy jsem se nesetkal, kdežto problémy s padáním hry jsem řešil (ale výjimečně - v jeden den se hra neustále odpojovala).
Zkrátka nebýt multiplayeru a několika drobných úprav, představoval by Mario Kart Wii pouhý klon pět let starého hitu z konzole GameCube. Doufejme, že příští pokračování nabídne ještě odvážnější novinky - třeba nové módy.
