Vývojářský tým Pandemic Studios si s Lord of the Rings: Conquest dal skutečně na čas. Respektive je s podivem, že vydavatel Electronic Arts odklepl vývoj hry s takovým zpožděním oproti předloze, kterou je v tomto případě filmová trilogie Pána Prstenů od Petera Jacksona. Jistě, zaznamenala obrovský úspěch, ale ruku na srdce, dnes už táhnou zase jiné příběhy. Na druhou stranu, herní pole zůstává pro Pána Prstenů polem nedořešeným, tedy takovým, kde ještě nedokázal definitivně zvítězit. Hry na jeho motivy totiž nebyly žádná sláva. Dokáže to LOTR: Conquest napravit v žánru nejvýznačnějším, rozuměj akčním?
#hodnoceni
Conquest je především multiplayerovou akcí, koncepčně až převelice podobnou Star Wars: Battlefront a tím pádem i Battlefieldu. Ve stěžejním módu budete opět zabírat důležité body rozmístěné po mapách, jež vám budou přisypávat bodíky na týmové konto. Konkurenční tým se samozřejmě snaží o to samé. Nechme stranou, že tenhle systém jsme tu měli v poslední době nesčetněkrát – nakonec, je i docela zábavný, byť do světa Pána Prstenů se příliš nehodí.
Daleko horším poznatkem je skutečnost, že jsou mapy až směšně malé. Kolikrát je celé přehlédnete na první pohled. Nesou sice slavná jména jako Helmův žleb, Peleanorské pláně nebo Minas Tirith, ve skutečnosti však nejde o víc než pár plácků spojených chodbami, a to ještě v lepším případě. Například Helmův žleb vypadá tak, že autoři postavili jednu hradbu a před ní zhruba padesát čtverečních metrů prostoru. Stačí udělat pár kroků a už jste v bariéře nepřátel, kde pochopitelně umíráte. Ne snad proto, že by vás zabily – jejich figurky jsou neaktivní, ale jen proto, že jste omezili vyznačený prostor, ve kterém vám bylo dovoleno pohybovat se.
Díky takto malým mapám tvůrcům odpadla nutnost psát stabilní síťový kód, protože najednou jim stačí angažovat šestnáct hráčů. A už s nimi jsou úrovně přeplněné tak, že zakopáváte o spoluhráče i protihráče. Logicky tak odpadá jakákoliv taktika, protože jen, co se ve hře objevíte, už jste nuceni rubat, nebo budete zrubáni. Zabírání bodů se redukuje na krátkodobé a náhodné postávání a v podstatě tu neexistuje žádný systematický postup. Bojišti začne brzy vládnout chaos. Jistě, s vypnutým mozkem to není úplně špatné a na chvíli to zabaví, ale trvanlivá takto pojatá hratelnost zcela určitě není.
Hráči se vždy dělí na dva týmy. Buď budete hrát za hodné, nebo za zlé. Výběr ale musíte učinit podle vizuálních sympatií, jelikož jinak se postavy absolutně neliší. Obě strany barikády mají stejné čtyři třídy, oplývající na chlup shodnými schopnostmi. Bojovník disponuje třemi základními údery, které může vyztužit ohnivým útokem a navíc spojovat do komb. V jeho podání je LOTR: Conquest krátkodobě vcelku slušná rubačka. Lučištník kromě klasických šípů střílí i ohnivé a jedovaté. Jeho přednost je v obrovské přesnosti a síle, s jakou dokáže na dálku kosit nepřátele. Skoro bychom řekli, že je až přemrštěně schopný. Naopak špeh je slabý, ale v neviditelném módu se může dostat protihráči do zad a zabodnout ho. Nejslabším ze čtveřice je mág, jenž dokáže sice léčit, ale útok má žalostně slabý. Bohužel, jak vidno, třídy se nepodařilo vyvážit – snad se o to autoři pokusí aspoň formou patche.
Ti nejudatnější bojovníci na bojišti dostanou časem možnost vklouznout do role slovutných hrdinů. Ano, těch, co nosili slavná jména Aragorn, Legolas, Gimli, Gandalf, ale třeba i Saruman. Jaké ale bude vaše překvapení, když zjistíte, že tito borci jsou jen notně vyztuženými variacemi svých tříd a nenabízí žádné nové schopnosti. Podobně nevyužité zůstávají „dopravní prostředky“. Bojovat z koňského sedla je docela o hubu, protože vás každý nováček okamžitě srazí na zem, zatímco vy se do nikoho nemůžete pořádně trefit. A když si osedláte třeba takového Enta nebo Trolla, mají bojovníci automatickou schopnost je zlikvidovat.
Kromě klasického multiplayeru (hratelný i s boty) hra nabízí dvojici rádoby příběhových kampaní, které vás postupně provedou všemi bitvami, a to jak z pohledu dobráků, tak padouchů. Můžete si je zahrát v kooperaci i sólově, vězte však, že Conquest mód je navzdory svým (velkým) chybám záživnějším řešením. V kampaních totiž budete muset kosit nepřehledné množství řadových vojáků, což po pár minutách začne nudit.
Grafika působí docela zastarale, a přestože není vysloveně špatná, atmosféra Pána Prstenů z ní zrovna nedýchá. Bohužel, to je jen jeden z příznaků nemoci této hry. Hodně jsme se na ní těšili, ale nakonec odcházíme zklamáni a můžeme říct, že nejsme sami. Překvapivě nízká hodnocení tenhle počin sklízí po celém světě. A všude autoři vyjadřují relativní krátkodobou zábavnost, ale rozhodně ne naplnění slibované epičnosti.
