Zase někdo strkal nos tam, kam nemá.
Vývojáři ze Spark Unlimited nás letos na jaře obdařili nemastnou neslanou střílečkou Turning Point: Fall of Liberty, která nás zavedla do alternativní druhé světové války. Kvalita hry byla bohužel slabá a nadějně vypadající potenciál zůstal nevyužit (čtěte naší recenzi – 50%). Nyní to autoři zkoušejí s novým titulem jménem Legendary: The Box a předem nemůžu říct, že bychom se dočkali nějakého výrazného posunu vpřed.
Legendary začíná dost zvláštně a zmateně. Úvodní cutscéna vám ukáže neznámého muže, který se nenápadně přikrade k jednomu artefaktu v muzeu, do něhož vloží klíč a začne se dít vůle boží. Onen artefakt je totiž bájná Pandořina skříňka, a tak se po celém světě vyrojí stovky krvelačných potvor z nejrůznějších mytologických bájí a příběhů. Po chvilce zjistíte, že se jmenujete Charles Deckard a pracujete pro tajnou zlodějskou organizaci Black Order, pro něž jste tento „kšeft“ s neblahými následky vykonávali. Po otevření je jasné, že něco je špatně. Nezbývá tedy nic jiného, než chopit se nějakého kvéru a jít po sobě uklidit ten svinčík.
#hodnoceni
Nicméně začátek hry musím docela pochválit. Poté, co se dostanete ven z muzea do ulic New Yorku, uvidíte strhující okamžiky, kdy po celém městě běhají či létají nejrůznější monstra. Ač byly snad všechny scény nascriptovány, musím uznat, že mě to do hry vtáhlo a těšil jsem se, jak budu bok po boku s ostatními lidmi bojovat o záchranu našeho plemene. Mé nadšení ale brzy opadlo, protože žádné velké bitvy se rozhodně nekonají. Několik pěkných momentů tady sice zažijete, ale rozhodně se nejedná o nic, co by vás vždy donutilo zvednout se ze židle. Celá hra je ke všemu totálně lineární a nascriptována. Jasně, řeknete si, že Call of Duty 4 nebylo o ničem jiném. Jenže zatímco Call of Duty 4 byla skvělá zábava, Legendary bývá povětšinou nuda.
Autoři se hru snažili zpestřit speciální schopností, kterou obdařili hlavního hrdinu hry. Po otevření Pandořiny skřínky vám ruku probodne jakýsi mechanismus, díky němuž bude vaše ruka spjata s dušemi padlých monster ze skříňky. V ruce vám nyní proudí zvláštní energie, která vám umožní vysílat tlakové vlny (podobně jako Síla ve Star Wars). Dále se díky ní můžete uzdravovat, a tudíž odpadá styl „schovej se a počkej“ či systém sbírání lékárniček. Vše závisí na aktuálním stavu vaší energie, pomocí které dobíjíte váš zdravotní stav. A energii zase nasáváte z padlých potvor, které po sobě zanechají malý barevný mráček. Stručně řečeno je ale tahle schopnost na prd, protože kromě dobíjení zdraví jsem ji využil málokdy.
Jak hrajete Legendary dál a dál, začíná to být podezřelá nuda. Střílení potvor bývá suché a někdy poměrně náročné. Například hned někde ze začátku hry jsem míval časté problémy s dotěrnými obludami a na udolání jedince jsem vypotřeboval hodně nábojů, a když se jich kolem vás vyrojí větší počet, bývá to masakr. A nemyslím to v zrovna dobrém slova smyslu. Checkpointy mi navíc někdy přišly tak nešťastně zasazené, až mě to někdy frustrovalo. Není zrovna příjemné, když se zdárně dostanete přes tuhou pasáž, za kterou vás čeká další tvrdý oříšek, u něhož nakonec padnete a po loadingu zjistíte, že tu namáhavou výpravu přes několik těžkých bodů musíte absolvovat znovu.
Kromě nepřátelských monster (vlkodlaci, griffoni, golemové…) se proti vám postaví i lidští vojáci, kteří vám ale způsobí minimum škod. Jejich výdrž je malá a umělá inteligence jim někam odběhla, takže stačí pár mířených střel a je po nich. Občas pomůže i někdo vám, a tak se do bojové linie vydáte ve skupinkách. Spolubojovníky sice nelze nijak ovládat, ale nejsou tady ani na okrasu. Párkrát vás potěší dobře mířeným zásahem, což z nich aspoň nedělá jen tupě přihlížející účastníky přestřelek.
Legendary běží na provařeném Unreal Engine 3.0 a nedá se říct, že by hra z něho ždímala úplné maximum. Některé exteriéry jsou sice zpracovány nádherně, avšak design podzemních levelů je chudých a nějaký „wow“ efekt se nedostavuje. Škoda. Nanejvýš divně působí in-game animace, které jsou zpracovány nezajímavou formou a nenadchnou. Koneckonců grafika není sice špičková, ale na úplné dno taky zrovna nepatří čili v tomhle ohledu bych to u Legendary nepovažoval za plus ani mínus.
Spark Unlimited se opět nedokázali pořádně prosadit, když zase promrhali velkým potenciálem jejich titulu. Stejně jako v případě Turning Point: Fall of Liberty se Legendary: The Box stalo průměrnou střílečkou s nedotaženými nápady, které zjevně zůstaly pořádně dodělány někde v kancelářích vývojářů. Přesto ale není Legendary: The Box vyloženě špatnou hrou. Snad to maníkům ze Spark Unlimited do třetice vyjde.
