Pokud zhusta mydlíte fantasy hry, pak asi znáte název Kingdom Under Fire. Tahle série doposud určená jak pécéčkářům, tak konzolistům v sobě vždy kombinovala víceméně klasickou realtimovou strategii s RPG prvky. Ale změna je život, řekli si asi hoši z Blueside, a připravili pro nás čistokrevné akční RPG, ve kterém opravdu po strategických prvních není ani vidu, ani slechu.
Asi bychom měli nastínit příběh, ale... ono by to vlastně bylo zbytečné. Stanete se prostě hrdinou stojícím na té dobré straně, a zcela lineárním dějem přes stovky a tisíce hnusáků se prokrájíte, prosekáte, prostřílíte a prokouzlíte až k šéfovi strany zlé. A zatnete mu tipec, budete-li mít dost trpělivosti na to, abyste celou hru (zabere vám něco mezi deseti a dvaceti hodinami) prošli až do konce. A pak to případně zopakujete s jinou postavou na výběr je totiž pět různých reků. Respektive šest, ale poslední bijec se odemkne až později, není k dispozici hned od začátku. Tolik trpělivosti ale asi mít nebudete, to už doporučujeme raději kooperativní online multiplayer, který není úplně zlý...
#hodnoceni
Mluvíme o půltuctu postav, tak si je představme. Kendal je obrněný rytíř, který funguje jako klasický nárazník vydrží hodně ran a ohání se těžkými zbraněmi. Specialistou pro boj na blízko je i nesmrtelný warlord Regnier, elfí královna Celine zase vyniká hlavně ve střelbě z luku a používání magie. Leinhart, napůl člověk, napůl upír, ovládá orientální zbraně, jako je třeba katana, šlechtic Duane si zase libuje v používání bambitek a podobných střelných zbraní, bonusovým hrdinou je pak následník trůnu Curian ovládající vesměs zbraně nablízko a chráněný těžkým brněním.
Hra je v podstatě jen o rubání nepřátel, sbírání vybavení, vylepšování schopností a příležitostném pokecu s NPC či obchodníkem, vesměs nějakým démonem či jiným podivným individuem. Jediným zpestřením zaběhnutého schématu akčních RPG je snový svět, ve kterém vás čekají různé NPC postavy s dialogy odkazujícími na minulé díly, a také učení některých speciálních dovedností a kouzel. Tradiční náplň by nemusela být na škodu, ale zde je prostě vše až zoufale neoriginální a průměrné. Nové zbraně a brnění ničím nepřekvapí, ve stereotypních bitvách budete používat v podstatě jen dvě tlačítka... jedinou záchranou jsou docela pestří nepřátelé, kteří se na vás navíc valí obvykle v dosti hojném počtu. Naprosto průměrné je naopak prostředí, a to jak co do nápadu (les, jeskyně, hrad...), tak co se vizuálního zpracování týče. Dech vám nevyrazí ani grafické zpracování nepřátel a herních postav.
Nechápejte to špatně. Circle of Doom není vyloženě špatná hra, jen prostě ničím nepřekvapí a po čase začne být značně stereotypní. Nejvíce tak může zvláště teď, v době relativního herního sucha zabavit kooperativní multiplayer až pro čtyři hráče. Však to znáte z Cimrmana: "Čím více lidí, tím lépe se povídá!" A nebo hraje...
