Pokud holdujete jen akčním řežbám nebo svižným realtimovkám v perfektní grafice, nebude tahle hra zrovna váš šálek kávy. Pokud ale upřednostňujete pomalejší strategické rozvažování, pak je Fantasy Wars možná titulem právě pro vás.
Na první pohled může tahle hra někomu evokovat fantasy tahovky, jako třeba Heroes of Might and Magic či Etherlords. Na pohled druhý zjistíte, že je to trochu jinak jistě, jsme v pohádkovém fantasy světě a hraje se na tahy, ale minimálně herním principem se Fantasy Wars mnohem více blíží postarším titulu Panzer General a jemu podobným. K dispozici jsou tři singleplayerové kampaně s nepříliš originální příběhovou zápletkou, a také samostatné mise či řežba v multiplayeru - ať už třeba po síti či formou lehce archaického režimu "Horké křeslo", při kterém se dva hráči střídají po tazích u jednoho počítače.
#hodnoceni
Asi nejzajímavější volbou jsou příběhová tažení; hned od začátku si můžete vyzkoušet vedení lidské armády či skřetích vojsk, po úspěšném dokončení se odemkne třetí kampaň, ve které povedete do boje vznešené elfy. V průběhu tažení si zajímavým a dobře vyváženým RPG systémem bude vylepšovat své vojsko. Opravdu široká škála jednotek je rozdělena do několika kategorií - lehká a těžká pěchota, lehká a těžká jízda, střelci, průzkumníci, útočné letecké jednotky, letecké bombardovací jednotky a válečné stroje. Zejména mezi klasickými kategoriemi, tedy pěchotou, jízdou a střelci, najdete v pozdějších fázích hry mnoho různých vojáků, kteří se liší několika atributy - útokem, obranou, rychlostí a dohledem.
K tomu navíc některé z nich ovládají speciální schopnosti. Základní vlastnosti i extra dovednosti se vojákům postupně zlepšují s každým postupem na vyšší úroveň, což je vždy důsledek bojových zkušeností získaných v jednotlivých střetech. Při každém "level-upu" vás tak čeká příjemná povinnost výběru jedné ze tří specialit; a je jen na vás, zda třeba skřetím lukostřelcům zvýšíte účinnost jejich šípů nebo je naučíte používat jed, který způsobí smrt všech zasažených nepřátel.
Výjimečnými jednotkami jsou hrdinové. Jednak jsou sami o sobě dost silnými válečníky nebo podpůrnými jednotkami (šaman, kněz, kouzelník...), a navíc disponují unikátními schopnostmi. Jde hlavně o kouzla, která je vesměs možná sesílat na celém území mapy, ale jsou omezena počtem; i tak si je ale užijete, není nic veselejšího než třeba nepřátelskou vzducholoď sesmažit magickým bleskem nebo vyléčit skupinu spolubojovníků zdánlivě podléhajících přesile hromadným uzdravovacím kouzlem... Hrdinové jsou unikátní také tím, že mohou nést tři magické artefakty, zatímco běžné jednotky disponují maximálně jedním. Tyhle kouzelné předměty přitom získáváte buď jako odměnu za dokončené mise, nebo je můžete získat třeba průzkumem některých speciálních míst - jeskyní, ruin a podobných lokací.
Drtivou část herní doby samozřejmě budete trávit přesuny svých vojsk v taktických misích. V těch máte vždy několik úkolů a mapy, na kterých se odehrávají, nejsou nijak přehnaně rozsáhlé řekli bychom tak akorát. Budete plnit jak útočné, tak obranné nebo třeba evakuační úkoly, a ač zadání typu "dobij nepřátelskou pevnost" či "zlikviduj soupeřova náčelníka" zhusta převládají, nudit se nebudete. V misích se střídáte po jednotlivých kolech s protivníkem, přemisťujete své jednotky a útočíte na soupeřovy.
Zní to možná jednoduše - a princip na pochopení také snadný je -, ale zvlášť při volbě vyšší obtížnosti se zapotíte. Ve hře přitom funguje celá řada taktických kejklů, třeba záškodnické útoky průzkumníků, odstřelování nepřítele zdálky pomocí balisty, vzdušný průzkum cvičených válečných orlů a podobně. K tomu je potřeba přičíst vliv terénu na pohyblivost i obranné postavení (jednotka je samozřejmě mnohem zranitelnější třeba při překračování řeky nežli v bezpečí městských hradeb), různé bonusy a postihy určitých jednotek...
3D grafika, ve které je hra vyvedena, sice nijak nenadchne, ale není to ani žádná tragédie. Střílečka nebo realtimová strategie by s takovým zpracováním u hráčů pohořela, ale příznivci tahových strategií přeci jen hodnotí spíše nežli vizuální dojem hlavně herní principy a taktickou výzvu. A obojí se autorům vydařilo, a to přesto (nebo spíše právě proto), že poměrně nestydatě vykradli staré osvědčené tituly.
