Na pokračování nejlepší a snad nejkomplexnější a nejpropracovanější akční rubačky Devil May Cry 3 jsem čekal s velkou netrpělivostí. Zvláště kvůli faktu, že PC verze byla opožděna oproti té konzolové. Jak se na pokračování dívájí oči hardcore hráče předešlého dílu se dozvíte zde, v naší recenzi.
#hodnoceni
Příběh řádně zamotaný
Příběh čtvrtého dílu se točí okolo Řádu. Vy jste Nero a patříte mezi jeho elitní démonobijce. To ještě nevíte, že vaše ruka je jakýmsi démonickým vylepšením. Tento Řád se snaží o zničení démonů, ale čeho je moc, toho je příliš, a tak se setkáme s pokusy o zbožťování se. Jednotliví elitní členové se podrobili výzkumu, aby se stali něčím jako andělé. Jak jste jistě už pochopili, spíše se sami stanou démony. Zatím vším má hlavní prsty Jeho Svatost, což je hlavní představitel onoho tajemného Řádu, a poté šílený vědec Angus, jež se pak naopak bude snažit vyvolat na zemi Armageddon a přivolat peklo tajemným mečem Yamato, který figuroval v minulém díle.
Ve hře se objevuje ještě Credo, což je elitní voják Řádu a zároveň je to bratr vaší milované Kyrie. Vztahy mezi Credem a Nerem jsou tedy trošku napjaté, později dojde i na ostří mečů. S Nerem se tak postavíte samotnému Řádu. Na někoho jsem ještě zapomněl... aaaaa Dante. Pokud jste hráli předchozí díly, jistě tohoto napůl démona napůl člověka, který zbavuje svět jiných démonů za prachy, znáte. A jistě tuto postavu taky máte moc rádi pro jeho nenapodobitelný smysl pro sarkasmus, humor a bojové schopnosti. Stylovější postavu v sérii DMC nenajdete. Konkurovat mu snad mohl jeho arcinepřítel a bratr Vergil ze třetího dílu. Nero se mu však svou povahou dosti podobá, k bližšímu srovnání se ale dostanu později v mouchách. Potkáme tu také Dantovy sexy známé Lady a Trish (obě dvě jsou k nakousnutí), které ale hrají minoritní roli.
Grafický kabátek a pár záplat
Grafika na dnešní dobu nějak zvlášť nevyniká, nemusí se však za nic stydět. Nechápejte mě špatně, hra vypadá moc hezky (zvlášť ruzné ohnivé efekty), ale k dokonalosti ji ještě ždibec chybí. Co bych pochválil je spíše samotný design. Nepřátelé jsou zpracování velmi detailně a pohled prostě oku lahodí. Hned úvodní ,,živé pytle s kosami" vás přesvědší o pěkném zpracování. Samotnou kapitolou jsou bossové, kteří jsou parádní. Prostředí je také vymodelováno celkem pěkně, ale nikterak závratně. Oproti minulém dílu je však rozmanitější. Budete se pohybovat v hradu, lese, zasněžených kopcích a městě. Chválu jsem slyšel na dobrou optimalizaci a možnost spuštění i na průměrných až podprůměrných mašinkách. Ná mém Intel Q6600, 4GB Ram a Ati HD4870 hra běhala na plné detaily úplně plynule a v pořádku.
Zvuková stránka potěší každého, kdo má rád elektro-rockovo-metalové skladby, případně symfonické vsuvky. Zde asi není nic, co bych měl hře vytknout, i když poslouchám ,,tvrdší" metalové styly. Zvukové efekty jsou také v pořádku a musím vyzdvihnout velmi povedený dabing všech postav, který zvláště ve videosekvencích dodává hře šťávu.
Frenetická akce zůstává
Tak a teď k tomu hlavnímu. Jak se sakra ta hra hraje? Co je stejného a co je nového oproti starému dílu? Hra obsahuje klasicky dvacet misí, které musíte úspěšně pokořit, aby jste si mohli dopřát pocitu další dojeté gamesky. Na konci některých pasáží na nás čekají bossové. Bude se jednat o Creda, Anguse, Jeho Svatost, ale třeba také o démony v podobě obří žáby, která své oběti láká na tykadla připomínající svůdne nymfy, nebo draka, který ma v tlamě démonickou ženu She-viper. Čím mě hra nakrkla byl fakt, že boje s bossy budete několikrát opakovat. Dvakrát za Nera a jednou za Danteho. Z toho hodně smrdí prodlužování doby hraní na úkor hratelnosti! Opět se zde setkáváme s hodnocením misí a určitými bonusy za dokončování achievementů. Hra obsahuje několik obtížností, zpočátku jen Human a Devil hunter, což jsou ekvivalenty Easy a Normal. Za dohrání Normal se vám zpřístupní další obtížnost a otevře možnost Arény (v podstatě se jedná o Bloody Palace z třetího dílu) a je to něco, co v konzolové verzi chybí. Jsou tu ale i težší, nebo spíše extremní obtížnosti. Takže na nás čeká stejná výzva jako v módu Dante Must Die z DMC3.
Vymakáte si prsty bez posilovny
Samotná hra vám představí novou herní postavu a tím je vtipálek a elitní demonobijec Nero. Zpočátku jsem byl velmi skepticky, protože Dante je Dante. Nerův humor není tak kvalitní, ale naštěstí není úplně marný a smát se někdy budete. S novou postavou je zde i novější bojový systém. Nero disponuje svým mečem, který je sestaven z ostří a řídítka motocyklu se vstřikováním paliva pro zážeh a větší damage, taktéž se může pochlubit i dvouhlavňovým revolverem. Toto je stejné jako u Danteho. Střelná zbraň a chladná zbraň, ale Nero má navíc jednu vychytávku. Je to rukavice Devil Bringer, se kterou si nepřátele můžete přitahovat a chytit a následně s nimi klidně třísknout o zem. Takto se vám otevírají nové možnosti vytváření poutavých, efektivních a hlavně efektních komb. Je zde Exceed systém. Jak jsem uvedl, Nero vlastní speciální meč, jež může zásobovat palivem a tím udělovat větší poškození nepřátelům. Funguje to tak, že nepřítele seknete a vzápětí stisknete tlačitko pro Exceed a nabije se vám vaše zbraň. Další úder tak může být o dost silnější, zvláště pokud použijete speciální úder. Nero může po nabití demonické energie přivolat na pomoc ducha z meče Yamata a pak to lítá. Toto je zvlášť efektivní v kombinaci s Demon Bringerem. Tak a to je v podstatě vše nové v bojovém systému. Je toho málo, že? Ano, to je pravda, ale masterování Exceed systému je opravdu, opravdu těžké a záleží na precizním načasovíní mačkání tlačítek.
Není novinkou, že si zde zahrajete i za Danteho. Oplývá čtyřmi styly z předchozího dílu. Těmi jsou Trickster, který vám umožňuje rychle manévrovat, Gunslinger, který vylepšuje schopnosti střelných zbraní, které máte k dispozici tři (duální pistole Ebony a Ivory, Brokovnice, Pandořina skříňka). Za zmínění stojí Pandořina skříňka. Je to zbraň, která má několik podob. Raketomet, luk, střelná věž a vybušný kufr. Je to celkem legrace. Z mečů má svůj Rebelion a nově se tu ukáže Gilgamesh, což je brnění s rukavicemi, které připomíná zbraň Beowulf z DMC3. Je tu však ještě zvláštnost jménem Lucifer. Je to kombinování pěstních udéru s vystřelováním výbušných šipek. Abych se přiznal, na chuť jsem přišel pouze klasickému Rebelionu. Gilgamesh byl také použitelný, ale Lucifer mě nějak neuchvátil (neříkám však, že by se s ním nedaly podniknout nějaké zajímavosti). Mezi zbylé styly patří Swordmaster, který zdokonaluje vaše destruktivní schopnosti s mečem a Royal Guard, což je na ovládnutí snad nejtěžší Danteho styl. Smysl spočívá v blokování nepřátelských úderů a následném vracení. Typů bloků a vracení je několik a myslím že není třeba to zde dokonale rozpitvávat. Novinkou je tedy kromě nových zbraní možnost měnit styly během hraní (to v DMC3 nešlo) a také snížení celkových úderů a komplikovanějších Crazy komb (dokončovací extremně rychlé techniky), které byly přítomné v DMC3, což je myslím škoda. Toto zjednodušení mi trošku zkazilo dojem hry za Danteho.
Konečně bylo myšleno i na vlastníky gamepadu. Bez problému si můžete nastavit ovládání, jak je vám libo a nervy v podobě nepoužitelnosti v DMC3 pro PC jsou pryč. Pro hru jsem použil ovladač z XBOX 360 a byl jsem naprosto spokojený.
A nějaká ta kritika na konec...
Má tato hra mouchy? Podle mě ano. Zjednodušení bojového systému za Danteho je pro mě kámen úrazu, ale pouze tehdy, má-li člověk zkušenosti s DMC3 a pokud tu hru ,,miluje". Pro hráče her typu na ovládání jednoduššího God Of War by mohl DMC4 být lepší volba. Co mi zde chybělo? Pocit jakéhosi arcinepřítele. V DMC3 to byl charismatický, chladný Vergil bažící po moci. Zde je sice hlavních nepřátel více, ale ani stařík Jeho Svatost, Credo nebo Angus se nemohou dohromady rovnat Vergilovi. Nezmínil jsem se o animacích mezi jednotlivými misemi. V DMC3 byly ve formě 2D FMW sekvencí, které dodávaly pocit filmovosti. Zde se tak děje v enginu hry. Nevypadá to špatně, ba naopak. Je to udělané moc pěkně, ale chybí mi ta filmovost. Opět se jedná o moji subjektivní kritiku a většině lidem to bude putna.
Takže jaký je můj verdikt? DMC4 je dobrou hrou. Dokonce velmi dobrou. Má ale své nedostatky. Hlavně pokud ji srovnáváte s jejím starčím bratříčkem, kde hrál prim Dante. Zahráním chybu určitě neuděláte. Hra hezky vypadá, za Nera je extremně zábavná, ale objevují se zde pocity, které ubírají hře na hratelnosti. Pokud jste předchozí díl nehráli, bude pro vás DMC4 dobrá volba. Já byl mírně zklamán. Možná i proto, že jsem očekávál ,,devadesátkovou" hru.
