To by byl téměř postačující popis, kdyby tato hra z dílen Digital Extremes neobsahovala několik dobrých nápadů, o kterých se vyplatí napsat více.
Mutagen po sto padesáté
Bohužel, příběh této hry se mezi ty dobré nápady počítat nedá šablonovitost je patrná už od hezky černobílého prologu s několika krátkými cutscénami. Jste agent Hayden Tenno, vyslán do jakési generické země Sovětského svazu koncem studené války. Váš úkol je dopadnout Meznera, generického padoucha spojeného s krizí vzniklé kolem nevydařeného experimentu s generickým mutagenem (ano, chci tím říct, že příběh nestojí za nic, protože je jak přes kopírák; naštěstí to moc nevadí, cutscény jsou krátké a vyprávění se omezuje pouze na ilustraci akce samotné.) Překvapivě se mutagenem nakazíte taky (lépe řečeno budete nakaženi) a získáte tak speciální dovednosti, které jsou základem celé hry.
#hodnoceni
Většinu času tedy víte jen to, že musíte zabít všechno co se hýbe. Hned na úvod zaznamenáte nepřítomnost HUDu, což umožňuje dobrý výhled na všechno dění, potřebné informace vyvoláte stiskem tlačítka nebo se zobrazí samy, když je potřebujete. Naprosto pak chybí mapa, jež je sice většinu času nepotřebná, ale v některých okamžicích by vám ušetřila několik zmatených minut strávených pobíháním sem a tam po levelu. Naštěstí jsou levely poměrně lineární a nepříliš rozlehlé, takže nebudete bloudit dlouho a akce bude hezky odsýpat.
Klon Gears of War
Dark Sector je klasická post-Gears of War střílečka s pohledem přes rameno hrdiny, s navlas stejným systémem krytí, zaměřováním i celkovou funkčností. Možností krytí je dokonce méně a jsou hůř promyšlené, chybí možnost střílet naslepo, házení granátů je zcela bez zaměřování a roztřesená kamera při rychlém běhu k nejbližšímu úkrytu je spíš jen lehký odvar toho, co známe z nejprovařenější střílečky pro Xbox 360. Později pak zjistíte, že krytí je mnohdy úplně zbytečné, protože nepřátelé vás trefí, i když by jste ještě měli být za okrajem, přijdou za vámi i za roh nebo se vás pokusí obejít zezadu či ze stran. AI můžu rozhodně počítat mezi ty lepší stránky této hry, ačkoliv jsem párkrát zaznamenal, že nepřátele na váš vstup do místnosti vůbec nezareagovali.
Vše je rozvrženo tak, aby jste tak nějak sami od sebe napředovali, v každé kapitole potkáte mini bosse, naučíte se novou dovednost, posbíráte munici, penízky a podíváte se na další příběhovou animaci. Celkový gamedesign nepřináší žádnou inovaci, pokud nepočítám to hlavní - schopnosti postavy a její primární zbraň, hvězdicovitou trojitou čepel, která vám po mutaci vyroste z pravé paže.
Psí kusy
Čepel s třemi břity se jmenuje Glaive a je na ni postavena ta zábavnější a inovativnější část mechaniky soubojů i většina jednoduchých puzzlů. Zpočátku můžete Glaive pouze házet, ale s postupem ve hře získáte i speciální dovednosti spojené s touto chladnou zbraní chovající se jako bumerang: ultrasilný hod způsobující několikanásobně větší škodu protivníkům, rozbíjení zámků, "podávání" si různých věcí na dálku nebo jedna z nejzábavnějších věcí přímé řízení hozené čepele s matrixovsky zpomaleným časem, ovládané pravým analogem (u PS3 funguje rovněž podpora Sixaxis.) Pokud takto řízenou Glaive zasáhnete nepřítele, následuje efektní animace useknutí končetiny nebo rozpůlení trupu, vše samozřejmě doprovázeno stříkající krví (nebo slizem).
Další z možností "hvězdice" jsou nabití ohněm, elektřinou nebo zmrazení. Na tom jsou pak založeny puzzly (spálit slizkou mutantí oponu bránící v postupu, otevřít dveře elektricky nabitou čepelí atd.), boje s protivníky i mini bossy a různé jiné hrátky jako zmrazení vody, uhašení ohně, exploze nabité čepele a podobně. Arzenál dovedností je poměrně bohatý, dobře promyšlený, velice dobře využitelný a zábavný. Díky tomu ono označení nadprůměrná střílečka z úvodu mé recenze.
This is my rifle, this is my gun...
I když je primární zbraň chladná čepel, střílení je tady rovněž hojně. Bohužel celkového výběru je poskrovnu; pistole, pistole střílející v dávkách, uzi, samopal, brokovnice, raketomet... Použít lze i kulometní hnízdo s pevně zapuštěným kulometem, ale nestřílí se z něj příliš přesně ani účinně. Totéž lze bohužel říct i o všech ostatních zbraních. Časem si asi zvyknete, ale headshoty budou spíš ojedinělé. V jakýchsi do příběhu příliš nezapadajících podzemních obchodech lze zakoupit nová vraždící zařízení a namontovat různá vylepšení, která najdete skrytá v každém levelu, a tak se zbraně stanou v pozdějších fázích trochu účinnější a je možné si to s nimi více užít.
Lékárničky tady neexistují, jak už to je v poslední době zvykem, léčíte se postupně, když zalezete někam do úkrytu, indikátor zdraví je pouze červeně blikající obrazovka. Každá kapitola se dá projít i pokud používáte pouze Glaive, a dokonce za to v Xboxové verzi dostanete speciální achievement. Nejčastěji asi budete používat čepel a pistoli, protože lze mít současně v levé ruce pistoli a v pravé ruce Glaive.
Mutantní zombíci a jiná havěť
Relativně inteligentní nepřátelé se rekrutují hlavně z řad zmutované populace města Lasria, ne-nepodobného tomu z GroW, a armádních vojáků, kteří celou postiženou oblast střeží. Vojáci jsou lehká kořist, po zásahu čepele nebo pár ranách se rychle (a poněkud prkenně) skácí k zemi. Horší už to je s podivnými zombíky, Stalkery, Stingery nebo Chromaky. Jednotlivá monstra jsou různě obtížná a dojde i na pár frustrujících momentů, kdy nevíte jak je zabít.
Mini bossové, kterých může být v každé kapitole i několik, jsou pak poměrně zábavní a nepříliš obtížní, podmínkou ale je najít účinné využití vaší čepele. Bossové se chovají poněkud hloupě a je jasné, že tyto pasáže jsou od začátku do konce naskriptované. Jedna ze zábavnějších částí je, když jistého bossa, tzv. Jackal tank, po jeho přemožení použijete jako vozidlo a projdete s ním část levelu. Celkově je boj hodně zábavný, zejména pak v pozdějších částech, když už umíte většinu triků s Glaive.
Závěr
Dosud jsem se nezmínil o vizuální stránce; hezká, vyhlazená grafika s pěknými efekty a stínováním je dnes standardem, Dark Sector pak vyniká efekty s Glaive a místy opravdu hezkým dynamickým stínováním, na druhou stranu však najdete i ošklivou texturu v nízkém rozlišení nebo lehký grafický glitch (navzdory dynamickému stínováni vaše baterka stíny nevrhá, protivník levituje půl metru nad zemí). Určitě se ale jedná o nadprůměr.
I když nejsem střílečkový nadšenec, hra dokázala udržet mou pozornost dostatečně dlouho a několik dobře zvládnutých prvků mne opravdu potěšilo. K jejím záporům se přidává přílišná inspirace jinými tituly a pár nedomyšleností. Akčněji zaměřeným hráčům těch 12 hodin herního času bude stát za to, ostatní by možná udělali lépe s volbou jiného, propracovanějšího titulu.
