Tenhle dlouho očekávaný datadisk legendární RTS jsme vám už jednou představovali v naší rozsáhlé recenzi. Nyní ale vyšla překvapivě i jeho verze na Xbox a jelikož konzolové strategie zkrátka budí pozornost, museli jsme se podívat na zoubek i jí.
Misí ve hře je celkem třináct a hrajete výlučně za Brotherhood of Nod, přičemž náplň úkolů je opět jedno velké déja vu – nejen z Tiberium Wars ale i z předešlých dílů. Obvyklé zadání: postav základnu, vytěž co nejvíc tiberia, postav co největší armádu a vymaž protivníka z mapy se střídá s misemi s omezeným počtem jednotek ve skupince, se kterou je třeba projít mapu, splnit misi a přežít. Nic převratného, že? Nejzajímavější na tom je skutečnost, že je to pořád ještě velká zábava. Jednotky jsou dobře spracované a relativně vyvážené a pocit uspokojení z každé exploze nepřátelského tanku je pořád ještě dostatečný na to, aby vás hra bavila víc než jen jedno odpoledne.
#hodnoceni
Klasická kampaň na moc dlouho nevydrží, takže se EA rozhodlo oproti PC verzi zařadit zcela nový herní mód - Kane’s Challenge. Jedná se o „deathmatchově“ pojaté mise pro jednu z devíti frakcí znepřátelených stran. Frakce se od sebe sice moc neliší, snad jen vesmírná rasa Scrin má odlišně hratelné podskupiny, ale lehce šokující je fakt, že za každou frakci můžete hrát 10 misí, takže si můžete celkem zahrát až 90 (!) misí. To už je na obyčejný datadisk dost, i když se lze domnívat, že nějaké rozšíření autoři udělat museli, když už se DVD prodává jako samostatná hra (ale naštěstí je o více než třetinu levnější než běžná plná verze). Alespoň ke hraní nepotřebujete i původní Tiberium Wars. Oproti PC verzi se jedná o exkluzivní obsah, i když na PC byl jiný, dle ohlasů na Internetu překvapivě opravdu strategický a hodně kvalitní mód (Global Conquest).
V rámci porovnání PC a konzolové verze musím vyzdvihnout jednu zásadní odlišnost, a tou je ovládání. Vše probíhá v rámci kruhového rozhraní do kterého se dostanete pravým triggerem, díky analogovým páčkám si pak lze vybrat jednotlivé příkazy nebo funkce, spravovat jednotky a vyrábět je. Jelikož se mi na gamepadu vždy hrálo dobře, musím si opravdu pochválit poměrně rychlou práci s menu a dokonce i výběr jednotek a scrollování po mapě.
Na myš a klávesnici to stále nemá (opět, proč vůbec porovnávat?), ale jakmile jsem si zvykl, šlo mi všechno rychle a hladce. Už se těším na hlasové ovládání v hrách Tom Clancy’s: End War a World in Conflict. Pokud to bude fungovat, bude to opravdu revoluce a rozšíření strategického žánru na konzole už nebude bránit vůbec nic.
Rychle a hladce bohužel nefunguje AI. Právě naopak – často se vaše nebo nepřátelská jednotka zasekne o malou překážku a neumí se pohnout z místa. O nějaké strategii nebo alespoň taktice se (opět) nedá vůbec mluvit. Když se ale ponoříte do líté a rychlé bitvy, nudit se určitě nebudete. Tohle je snad největší přednost celé série – navzdory (nebo kvůli?) nevysokým nárokům na mozkovou kapacitu byl téměř každý díl, i když hodně podobný tomu předchozímu, jednoduše hratelný a zábavný.
Pokud nepatříte mezi hardcore stratégy kteří než vstanou z postele, hodinu přemýšlejí o všech taktických manévrech které musejí provést aby se dostali do koupelny, určitě si to užijete. Nejen proto, že RTS na konzolích moc není.
Oproti Tiberium Wars tvůrci ještě o něco vypilovali grafiku, jednotky jsou hezky vyanimované, jenom textury by si možná zasloužili větší detailnost. Když to porovnám s tím, jak bude vypadat třeba World in Conflict, má EA co dohánět. Zvuk je ale parádní a HD filmečky koukatelné. Pokud nemáte o prázdninách co dělat a všechny ty akční střílečky, fotbaly, autíčka a pranice už vás nebaví, zkuste si (za levno) zahrát Command & Conquer: Kane’s Wrath – střílení, výbuchů a kouře tam bude taky dost, ale je to přeci jen něco trochu jiného a pobaví to slušně.
