Očekávání nejnovějšího dílu válečné taktické FPS Brothers in Arms byl doslova očistec, zvlášť když nás vývojáři neustále zásobovali čerstvými videi a obrázky, nad kterými fandové série jen slintali a všichni ostatní uznale přikyvovali. Dálnice do Pekla dorazila a snaží se dokázat, že druhá světová stále patří mezi atraktivní témata. Povedlo se? Tak napůl.
#hodnoceni
Matta Bakera už máme stokrát provařeného, přesto se v nejnovějším dílu opět obujeme do jeho bot a vyrazíme se zbytkem 101. výsadkové divize do proslulé operace Market Garden s jediným cílem. Otevřít Pekelnou dálnici, která slibovala rychlý konec války. Jak už ale známe z dějin, tak lehké to rozhodně nebude. Příběh tu hraje stejně jako v předchozích dílech velmi výraznou roli, je vyprávěn přes filmečky a je charakteristický prokreslením všech postav, se kterými příjdete do styku. Narozdíl od všech ostatních bezmyšlenkovitých stříleček se totiž BiA mnohem více zaměřuje na taktiku a vaše emoce, čehož se snaží dosáhnout lidštějším a brutálnějším pojetím války. To se mu daří na výbornou, postavy působí správně lidsky, breafingy mají šťávu a vůbec je tu silně cítit onen velký kolotoč války, kde hrajete nesmírně mizivou roli. Nejdůležitější prvek mi tu ale bohužel chyběl. Ač se hra snaží sebevíc, do příběhu vás nevtáhne. Jistě, BiA jsou hodně filmově pojatým titulem, to ale nemění nic na faktu, že pro vás bude hra jen soubor za sebou poskládaných misí, který se střídají s filmečky. Škoda, velká škoda.
Naštěstí to hra vynahrazuje několika originálními prvky. První z nich je rozhodně systém krytí, který tak dobře známe např. z Gears of War. Zde se můžete přitisknout téměř ke všemu a rozhodně vám dají některé přestřelky vzpomenout na filmy jako Zachraňte vojína Ryana a další skvosty, kde kulky svištěly kolem uší a vojáci se bezmocně krčili mezi dřevěnými sudy. Krytí je jeden z nejdůležitějších prvků ve hře, z velké části také proto, že vám k smrti stačí dobře mířená kulka do hlavy.
Neméně důležitou a v sérii nechvalně proslulou vychytávkou je vaše pozice velitele a horda věrných kolegů pod bokem, které můžete komandovat. Každá z přestřelek je tak menší hádanka, kterou musíte rozlousknout. Můžete nařídit krycí palbu a obejít nepřátele z boku, načež je počechráte svým Thomsonem. Nebo nařídíte útok a sami budete v klidu ostřelovat z krytu? Vše je čistě na vás. Povely jsou triviálně jednoduché, buď své kolegy pošlete na vámi vybrané místo, nařídíte útok na určitý cíl či jim přikážete vás následovat. Díky vylepšené umělé inteligenci se pak vaši bratři sami kryjí, nacházejí nejvhodnější místo pro střelbu a vůbec jim nedělá problém nenechat se střelit, což potěší.
Bohužel má AI i dost kiksů, které by se v titulu takové úrovně vůbec neměli nacházet. Občas vám kolegové utečou neznámo kam, začnou střílet na nepřítele bez krytu ze dvou metrů, nebo se jednoduše zaseknou na místě a chvíli jim trvá, než se zase rozhoupou k dalšímu postupu. U nepřátel je to ještě horší. Hra je totiž dost přímočará a k cíli vždy vedou maximálně dvě cesty (a to se ta druhá omezuje pouze na obejití baráku k zadnímu vchodu, případně alej za domem). Proto na vás nepřátelé vždy čekají u jediné možné cesty, a pokud náhodou půjdete jinudy, případně je překvapíte z jiné strany, ukazují vám svá záda, zmateně pobíhají a nechávají se střelit. Teprve pokud jdete vývojáři vytyčenou trasou, ukazují své kvality a každá přestřelka je pak testem vašich postřehů a strategického myšlení.
Kromě příběhu nabízí titul i velmi bohatý multiplayerový zážitek, kde se přes Xbox Live můžete pustit do klasických módů jako Deathmatch, Team Deathmatch, Capture the Flag a další. To vše navíc až v deseti lidech z každé strany, což spolu s možností krytí a taktickým postupem přispívá k neopakovatelným online zážitkům.
Nejnovější Bratři ve zbrani byly očekáváni také kvůli grafickému pokroku, který měl titul předvést. Zdá se ale, že se vývojáři zastavili na půl cesty. Některé exteriéry vypadají skvěle, milé detaily (dobře využité osvětlení, perfektně vymodelované zbraně a postavy, rozmazávání obrazu ve filmečcích a při použití mířidel, fantasticky zpracovaný déšť) hru dobře doplňují. Pak ale hrateje dál a začínáte si uvědomovat, že všechny lokace jsou hodně prázdné a neživé, interiéry postrádají kvalitu a ostrost textur exteriérů a vůbec působí grafika trochu nedotaženým dojmem. Potěší alespoň zničitelné materiály jako dřevěný plot, pytle s pískem, sudy a další objekty, za kterými se povětšinu hry schováváte. To jednak působí realisticky, druhak napomáhá k neustálým změnám pozic a přemýšlení.
Hudba a dabing naopak hrají ve hře prim, znalci série to rozhodně ocení. Spolu s charakterním vykreslením postav v příběhu slouží dabing k nastolení filmové atmosféry druhé světové války, což se mu daří. Chorály a orchestrální smyčky pak doplňují filmečky a vypjaté momenty ve hře. Potěší i fakt, že Němci mluví skutečně německy, nikoli zdeformovanou angličtinou, na kterou jsou zvyklí všechny jiné hry se stejnou tématikou.
Noví Brothers in Arms rozhodně dokáží zaujmout. Jednak nabízí poutavý příběh a propracované postavy, pozadu nezůstávají ani v bojových a taktických možnostech, díky kterým se série tak liší od všech ostatních FPS z druhé světové. Nenabízí nám však takový pokrok, na jaký jsme všichni netrpělivě čekali a především mají chyby, které takovému titulu vůbec nesluší. Celkově tedy menší zklamání, za vyzkoušení ale rozhodně stojí.
