Nejvíce vytěžovaný je bezpochyby mód Master Lague. V něm se zhostíme role trenéra námi vytvořeného týmu a pokusíme se prodrat cestu na výslunní! Začínáme coby kouč druholigového manšaftu, a tak nám hra naservíruje první úkol přímo pod nos - dostat se do první ligy. Cíl se po pár zápasech zdá nedosažitelný, stěží se držíme prostřední části tabulky a bez několika zásadních obměn strategie, uspořádání, prodání a koupení nových hráčů se prostě neobejdeme.
K těm nám slouží PES body, které dostaneme za každý odehraný zápas. Jejich počet se liší v závislosti na výhře nebo prohře. Po dlouhém úsilí a s šedinami, jaké nemá ani Karel Brückner si můžeme gratulovat, postupujeme do první ligy! Tím hra ovšem nekončí a zadá vám další, neméně lehký úkol, vyhrát Ligu mistrů, celý koloběh se opakuje znovu, jen s tím detailem, že po jeho splnění by vám nepomohl už ani týmový masér. Tvůrcům z Konami se totiž opravdu povedlo vystihnout trenérskou atmosféru. Vyhrát zápas není jen tak, stojí to hodiny tréningu a tvrdého úsilí, a to nemluvíme o derby a rozhodujících utkáních.
#hodnoceni
Neméně důležitým je v životě virtuálního i skutečného čutálisty tréning. Tento režim však bohužel mírně ostrouhal oproti minulým verzím. Nyní neobsahuje tolik cvičných situací, pouze několik možností střely na bránu. Jde tak o nasměrování na herní nováčky, ačkoliv se to na první pohled nezdá, je Pro Evolution Soccer i se svými málo tlačítky komplikovanou hrou. Jako poslední nemůže chybět ani starý dobrý Cup mód, na jehož konci čeká pro hráče kýžená odměna v podobě nablýskaného poháru.
Fotbalová realita
Proč je PES považován za nejrealističtější fotbalovou hru, ne-li rovnou fotbalový simulátor? Vše začíná již před samotným zápasem, kdy můžeme kompletně pozičně vytvořit naší vysněnou jedenáctku. Nemyslím ovšem klasické rozmístění do formace 4-4-2, nýbrž kompletní možnost upravit pozici pro každého hráče na hřišti, určit jaký týmový kolega ho bude v případě potřeby bránit apod. Možností je opravdu několik a hra tak dává volný průběh hráčově fantazii. Samozřejmě, že osvědčené trenérské sestavy a styly útočných, či obraných akcí se většinou na hřišti projeví lépe, než když se pokusíme vytvořit náš takticko-obrano-útočný mišmaš. Během hry pak samozřejmě nejsme ochuzeni o střídání nebo případné další změny formace.
Změny
Samotná hra na hřišti pak doznala několika změn. Tempo se od minulého dílu (PES 6) znatelně zpomalilo, jelikož se autoři snažili přizpůsobit co nejvíce reálnému fotbalu. V praxi to znamená, že jestli proti sobě budete mít dobrého soupeře, je možné, že za celý zápas vystřelíte jen 3x. Pokud si vytvoříte gólové tutovky je jen na vás. Spoluhráči, kteří vám k tomu pomáhají, také nebyli opomenuti a vylepšení doznala i jejich šedá kůra mozková. Chovají se přesně podle postů, jaké na hřišti zastávají, hlídají si pozičně svůj prostor, podle situací chodí do míst, kde soupeřova obrana pokulhává a jsou připraveni k útoku, prostě se chovají jako skuteční fotbalisté - čekají jen na správnou příležitost ,aby se vrhli do útoku!
Navíc přizpůsobují svoji taktiku podle toho, jak hrajete vy a z jakých míst skórujete, aby tam například mohli posílit obranu. Virtuální protihráči tak reagují na vaši taktiku a snaží se, aby udrželi stávající skóre nebo vyhráli. Důležitým faktorem je sehranost. Opravdu každý tým hraje jinak, v různých situacích se chová jinak. Razantních změn se také dostalo pánům, kteří tomu všemu humbuku pískají. Každý z několika rozhodčích má vždy odlišný pohled na čistý zákrok a faul, který spravedlivě odmění barevným překvapením. Nejenže hvízdají o sto šest ale oproti minulému dílu spíše přitvrdili. Zkrátka a dobře, rozhodčí odvádějí stále stejně dobrou práci a kdyby byli z masa a kostí, ne jen z pouhých polygonů, tak se vsadím, že by se jen tak nějakými kapříky uchlácholit nedali.
Na kulaté ''neštěstí'' byla aplikována moderní fyzika. Už se tak nestává ,že se drží země jako přibitý, nyní si dělá opravdu, ale opravdu co chce. Odskakuje vašim svěřencům od nohy, občas se dokutálí tam, kam vůbec nechcete, prostě je to takový malý kulatý organismus, jenž po hřišti poskakuje jako hyperaktivní malé dítě bez jeho denní porce prášků na uklidnění.
Proti všem
PES nenabízí jen singleplayerové hody, ale po jeho registraci i hody multiplayerové, které pro mnohé mají větší váhu, než režim pro jednoho hráče. Zápolit proti lidským masám na druhé straně konzole můžeme ve dvou režimech, v Ranked Match - hráč se umisťuje na serverech a za každý zápas je odměňován body, jež se promítnou do jeho hodnoceni, a Friendly Match - kdy se nejede na statistiky a slouží jako přáteláky a k tréningu.
Vše zůstalo při starém, jenom s tím rozdílem, že nyní nebude vaším největším nepřítelem čutálista z druhého konce světa nebo vesnice, ale něco mnohem horšího, tedy lagy. Těmi je celý multiplayer propletený skrz naskrz stejně jako branková síť a tím pádem činí většinu utkání, kde záleží na správném načasování, nehratelnými. Doufejme, že brzy Japonští kutilové koupí jiný server, než ten erární, co už mají v japonské pobočce Konami 20 let.
Týmy a provedení
Nebudu daleko od věci, když právě nabídku týmů, jimiž Pro Evolution Soccer disponuje, nazvu Achillovou patou. PES vždy zápasil s licencemi stejně zuřivě jako rakouští extrémisté s Temelínem. Bohužel jako v případě jaderné elektrárny, věci se vůbec nezměnily, ba naopak. Nově sice přibyla Australská liga (ani jsem nevěděl, že klokani hrají fotbal), plně byla také licencovaná španělská, italská ba i německá liga, ale co nejvíce zamrzí, je nepřítomnost té nejprestižnější, ligy anglické, která disponuje týmy s neexistujícími názvy a dresy. Naštěstí hráči již licencováni jsou, takže se díky bohu nebude opakovat situace, kdy v čele naší reprezentace stoji Kemar (Koler) s Baloumem (Baroš), za nimi Rosicly (Rosický) a v bráně vyčkává Bunátek (Blažek).
Naopak musím pochválit podobu hráčů, kteří odpovídají skutečným fotbalistům nejen obličejem, ale i svými proporcemi. Jejich sportovní výzbroj je též zpracována do titěrných detailů, ačkoliv efekt "vlnění" dresů známý z FIFA tu bohužel není. Stejně tak ladné jsou i jejich pohyby a animace. Co se však vůbec nepovedlo, je trávník. Nevím jaký zahrádkář ho má na starosti, ale výsledek vypadá jako koberec z holešovického výprodeje! Je to taková zelená placka spláclá ze dvou až tří textur (konkrétně zelené, žluté a hnědé).
O tom , že grafika je až na druhém místě, svědčí i velmi špatná optimalizace PlayStation 3 verze, která má tendenci se sekat při animacích nebo i opakovaných záběrech. Jak se během našeho hraní ukázalo, sekání přetrvalo i ve hře a to konkrétně v situacích, kdy míč putuje napříč celým hřištěm a obraz se přesouvá z jedné strany na druhou, ačkoliv pokles není tak razantní jako v předešlém případě. Zvuková stránka je pak standardní. Komentář je sušší, fanoušci skandují, byť jde jen o nezřetelná hesla.
Další rok a další díl Pro Evolution Socceru, který je stále výtečný, nicméně jsem od něj čekal v jistých ohledech víc (nejsem již trochu zmlsaný?). Jakési zpomalení je o to viditelnější, jelikož po letech čekání vyšla doopravdy povedená FIFA, která je tak konečně pro PES řádným soupeřem. Pokud budete chtít přesné srovnání těchto dvou borců, počkejte si ještě pár dní, kdy je postavíme na jedno hřiště proti sobě. Pokud jde o doporučení, fanoušci v tom budou mít stejně jasno, svoje Pro Evo už mají určitě doma. Jinak bych si dovolil tvrdit, že tento ročník FIFA je obzvlášť pro našince atraktivnější.
