Musím se přiznat, že jako hráč jsem PlayStation 3 vyhlížel hodně dlouho a doslova hltal s francouzským dressingem jakoukoliv vypuštěnou zprávu. Jenže roky plynuly a věci kolem PS3 se nijak výrazně neměnily - samé suché info, samý hype. V posledních měsících pak moje víra byla otřesena hnedle několikrát a já již začal pokukovat po konkurenci. Aby také ne, když jsme se postupně začali dozvídat, že PS3 vyjde až v březnu, že na ni nejsou pořádné hry a ty, co pořádné být mají, stačila překecat konkurence, atd. Bylo toho opravdu hodně, nicméně díky středečnímu dýchánku jsem našel opět tu správnou cestu. Tedy ne úplně, pořád nejsem plně odhodlán roztříštit prasátko na miliony drobáků, nicméně už věřím, že bych tak jednou udělat mohl.
Pohled pod kapotu
Celá prezentace začala prostým shrnutím co PlayStation 3 je a co umí. Valná většina byla normálnímu hráči známa, nemluvě o mně, fanatikovi, já to věděl již celé roky! Opět jsem tak viděl pavoučí logo PS3 (věc, kterou asi nikdy nepochopím), technické specifikace, "unikátní" ovladač SIXAXIS, shrnutí hlavních trumfů v rukávu pana Sonyho (velké herní portfólio, Blu-Ray, HDMI 1,3, připojení k internetu) a hlavně jakou televizi bych si měl k plnohodnotnému vyžití koupit. Samozřejmě Bravii, co možná nejširší. Bohužel už to nyní nemělo takovou váhu, jako na letošní E3, nemluvě o té předchozí. Mluvilo se také o podpoře Blu-Ray disků, kde padla zajímavá informace, že 99 procent Holywoodských studií stojí při této technologii a své velkofilmy nechce na ničem jiném vidět, což ne úplně souhlasí se zprávami, které se dostávají ke mně. Chápu, že může jít o komunikační šum, přeci jenom souboj HD-DVD vs Blu-Ray ještě nezačal ani prvním kolem a oba borci si zatím nechávají masírovat křemíkové svalstvo v šatně.
Důležitou informací ale bylo ujasnění odlišností jednotivých verzí PlayStation 3. Ta bude k dostání ve dvou variantách - levné a dražší, překvapivě. Rozdíl mezi nimi je v tom, že levnější nebude mít možnost připojení k internetu preš Wi-Fi rozhraní, nebude mít čtečku paměťových karet a bude mít jen 20GB harddisk. U obou však můžete počítat s bezdrátovým SIXAXIS ovladačem, HDMI výstupem, Blu-Ray mechanikou, 4x USB a Bluetooth. Ceny pak byly potvrzeny na 499 a 599 Euro, což není nic překvapivého. Zaplatit nějakých 18000 Kč je podle mne přiměřené, ať už budu porovnávat s cenou PS2 během českého launche nebo s konkurenčním Xboxem 360, který v Premium verzi a s dokoupenou HD-DVD mechanikou stejně neumí to, co PS3 a přitom je za shodné peníze.
Bez komentáře
V části pro otázky a odpovědi bylo potvrzeno datum uvedení na evropský, potažmo český trh na březen 2007. Zaujal mne rozumný pohled zaměstnanců Sony na problematiku launche a uspokojení poptávky. Právě tu se ještě nikdy podařit neuspokojilo, což se dá očekávat i tentokrát. Na druhou stranu lidí, kteří si mohou pořídit herní konzoli za 15/18 tisíc zase moc není, takže je velmi reálná šance, že PS3 nebude tak nedostatkovým zbožím jako například Nintendo Wii (extrémní případ). Obzvláště pokud chce Sony Czech expedovat z 80% dražší mutaci, což je celkem logické. Když už někdo může investovat tolik peněz, tak proč by nepřihodil ještě tři papírky za lepší verzi. Pak již došlo na odhalení samotných konzolí a ukázky několika prvních her. Trochu úsměvně ovšem působilo, že stále nemělo Sony Czech, potažmo Slovakia, k dispozici finální kus hardware - konzole byla jen demonstrativní a stejně tak škála ukázaných titulů byla jen ve fázi beta. Nicméně to mně ani hordě dravých redaktorů nejrůznějších periodik (schválně jestli tam byl i někdo z Blesku pro ženy) nezabránilo chopit se ovladačů.
Emzáci vs. draci
Hlavní zájem byl z pochopitelných důvodů o Resistance: Fall of Man, Lair a MotorStorm. První, údajně stejně kvalitní jako do nebes hráčské blaženosti vynášené Gears of War, je opravdu solidním akčním počinem. Ačkoliv co se nápaditosti a koncepce týká, nic nového nepřináší, tak ve vysokém rozlišení (stále však jen 720p) vypadala hra náramně. Hladké modely, jejich složitost a množství objektů na obrazovce dávali zapomenout na poměrně nedetailní textury. Jednalo se o velmi přijemnou akční jízdu, která nápůl evokovala chuť zmiňovaných GoW, hlavně díky rozbombardovaným lokacím a potulujícím se emzákům, a Medal of Honor, díky looku 40. let minulého století. Nicméně stále byla hra hrozně lineární s trochu nudnými jezdícími pasážemi, kdy vůbec nemáte pocit, že sedíte v tanku a můžete rozstřelit jakýkoliv domek, který se vám připlete před hlaveň.
Lair pak měla jasně ukázat kvality gyroskopického ovládání nového joypadu SIXAXIS. Graficky mi přišla trochu rozporuplná, ačkoliv množství objektů na jedné obrazovce bylo více než úctyhodné, stejnětak jako vlnící se mořská hladina. Samotný ovladač bude však potřebovat trochu času, aby hráčům se svým nakláněním do všech šesti směrů přešel do krve, jelikož značně citlivě reaguje na jakékoliv náklony.
Motorová bouře
Největší bombou byl bezesporu MotorStorm, vysokooktanové dovádění v bahně. Bál jsem se, že výsledek nebude atmosférou dosahovat prvních videí, nicméně dal bych si alespoň pět ran devítiocasou kočkou, nebo třemi Dual-shocky, protože výsledek je i v betafázi naprosto náramný. Na okruzích spolu v destrukčních závodech soupeří zhruba patnáct vozů nejrůznějších velikostí a obsahů motorů. Mezi velkými a neohrabanými tatrovkami projíždějí rychlé motorky a buginy doprovázené upravenými mustangy a jinými sporťáky. Auta a kusy odlámaných plechů létají vzduchem kolem vás a vy máte tak co dělat, abyste se vešli do blížící se skalní průrvy. I zde byla podpora natáčení joypadu - točit s ním jako s volantem, ale hra pak byla téměř nehratelná.
Zbytek hráčského zájmu pak okupovali Formula One a Ridge Racer 7. Okruh v Monze mne osobně moc nezaujal. Zato Ridge Racer se ve vysokém rozlišení i otáčkách opět ukázal jako krystalicky čistá arkáda. Hladký model vozidla, daleká dohlednost, překrásný vodopád, ale neuvěřitelný framerate, kdy s jedním smýknutím kamera točila bez problémů 360ky, si jistě zaslouží obdiv. Ačkoliv MotorStorm je MotorStorm. Pokud budu stát v březnu ve frontě, určitě to bude pro něj.
Design a shrnutí
Samotný ovladač SIXAXIS se od Dual-shocku moc nezměnil. Je bezdrátový, nakláněcí, bez vibrace, s tlačítkem uprostřed, díky kterému můžete konzoli rychle vypnout nebo zapnout. Místo baterií je napájený akumulátorem a kdykoliv se může spojit s konzolí kablíkem, takže můžete nepřetržitě hrát, i když se vám vybije. Podle mne ovladač X360 padne trochu lépe do ruky, ale rozdíly nejsou nijak markantní, takže rozhodně nejde o žádné zklamání. Samotný design konzole je pohledný, ačkoliv nebudu tajit, že jsem s třetí generací herní stanice očekával nějakou větší revoltu. Za ty dva roky od slavnostního odhalení jsem si již zvykl a rozhodně nebudu mít problém s tím, že mi tahle černá krabička bude postávat v obývacím pokoji vedle televize.
PlayStation 3 se tedy ukázala být celkem ve formě, nicméně na nějaké vážnější rozsudky si budeme muset počkat do března. Pokud ovšem chcete znát jednoznačnou odpověď na otázku, zda se vyplatí čekat, pak zní: vyplatí. Ať už si potom PlayStation 3 koupíte, nebo jenom využijete reakce konkurence, která jistě odpoví nějakým zlevněním.
