Připomínat ostříleným PS2 harcovníkům sérii Onimusha jistě nemá smysl, ale přibližme ji alespoň ve zkratce těm, kteří snad nějakým nedopatřením tuto atmosférickou sadu dobrodružství z prostředí středověkého Japonska minuli.
Principielně šlo vlastně o akční samurajskou řežbu, kdy hlavní hrdina procházel dobovými lokacemi zamořenými zombiemi a podobnou havětí, absorbovali jejich duše a lehce polaďovali RPG atributy. Tyto vylepšovaly zbraň a měly přímý vliv na speciální magické útoky či komba, kteréžto jste s ní následně mohli provádět. Občas jste byli nuceni řešit nějaký puzzle, např. při otevírání truhel, či nutnosti dostat se přes specifické zařízení do další lokace. První dva díly se s lehčí nadsázkou daly vlastně nazvat samurajským Resident Evilem. Celá série vynikala výbornou atmosférou, dobře zvládnutým scénářem a kvalitní hratelností, což z ní víceméně vytvořilo žánrovou klasiku
Dawn of Dreams je již čtvrtým pokračováním, které přišlo po Demon Siege, které bylo po prezentační stránce ověnčeno "hereckými" výkony dvou hlavních protagonistů, na jejichž charismatu bazírovala vlastně celá hra. Francouzský herec Jean Reno (kterého si snad ani nemusíme představovat) se zde ujal role současného francouzského policisty, vcucnutého časovým tunelem do starého Japonska, a Takeshi Kaneshiro (poetická kung-fu řežba Klan létajících dýk) role hrdinného samuraje pro změnu ocitnuvšího se v dnešní Paříži, trpící pod tíhou invaze odporných Genma stvoření. Demon Siege byl po prezentační stránce vpravdě skvostnou záležitostí a díky výborně vymodelovaným borcům, kteří titulu dodali na filmovosti, vsazených do výborně fungujícího akčního RPG dobrodružství nasadil laťku velmi vysoko.
Capcom tentokrát upustil od "licencovaných" postav, což je asi jedinou citelnější chybičkou nové Onimushi, a to z důvodu, že hra sama tak trochu postrádá právě ono pekelné charisma hlavních hrdinů; sami si při hraní všimnete, že tvůrci zřejmě úmyslně z tohoto důvodu opustili dějové soustředění primárně cílené na hlavní postavu a vzali to protentokráte mnohem víc zeširoka.
V úvodu se tak ocitáte v prostředí středověkého Japonska těsně poté, kdy se po svržení démonického Nobunagy na nebi opět zjeví démonická planeta a vojska Genma jsou vypuštěna na svou zhoubnou pouť poklidnou zemí. Hideyoshi Toyotomi, dosavadní vládce, který po krátkou periodu vedl zemi k prosperitě, se prapodivně změnil a ve všech temných událostech jsou zjevně zamotány jeho loutkářské nitky. Po střihu se uprostřed devastující invaze při záchraně nebohé holčičky obklopené hnusáky zjeví hlavní hrdiny Soki, jenž ovládá mystickou energii Oni a předvede se v plné síle, když výše zmíněné rozseká na maděru a navrch skolí démonického giganta. Ano; s tímto hrdinou budete trávit ve hře většinu času
Ale nebylo by to další pokračování Onimushy, aby nepřineslo další markantní rozdíly. Tím, který je ponejvíce vidět, je možnost hraní za další postavy, ba dokonce ve dvojici. Poznáte tak další čtyři hratelné charaktery - mladičkou ninja slečnu Jubei, která ovládá pekelně rychlé sečné zbraně, záhadného mnicha Tenkaie s holí, který slyší hlasy mrtvých, Ohatsu sestru Hideyoshovy konkubíny ovládající střelné zbraně a výbušniny a Roberta, siláka, který je schopen přemisťovat objekty o těžké váze.
#hodnoceni
Máte tedy na výběr z hrdinů, kteří každý ovládají naprosto odlišné bojové techniky. Výborná vychytávka je skrytá v možnosti udělování příkazů parťákovi (směrové šipky na D-padu), který tak buďto bude útočit na váš cíl nebo na všechny ostatní, čekat či dávat na sebe pozor a doplňovat si důležitou životní energii. Výbornou možností je prohození ovládaného charakteru za pomoci stisku jediného tlačítka, čímž změníte bojovou taktiku, a nebo také budete moci uskutečňovat speciální akce. Každá postava totiž umí provádět specifické úkony, s jejichž pomocí se můžete přemostit přes nástrahy, znemožňující postup lokací daným směrem (prolézání malými prostory, zhoupnutí na laně, odtažení obřích překážek apod.). Odměnou za pozdější návštěvu při opakovaném hraní vám budou další předměty, upgrady či zbraně; což je samo o sobě velmi přínosné a příjemně motivující.
Dawn of Dreams se mnohem více přiklánějí ke konzolovým RPG tradicím a ponejvíce asi systémem posunu v příběhu. Kromě tradičně kvalitních renderovaných i enginových animací, zvýrazňujících posun děje mezi jednotlivými levely, oddělují kapitoly příběhu scrollující texty čtené vypravěčem se stylovými bitmapami v pozadí, posunující vše napříč japonskou historií. Story nabyl takřka mamutích rozměrů a máte tak zaručen opravdu kvalitní zážitek, ve hrách nepříliš často vídaný. Další RPG složkou, která se tentokráte opravdu silně nadmula, je vylepšování postav jejich schopností, jimi nošených zbraní, brnění a dalších předmětů.
Díky množství postav musíte dobře rozvažovat, do koho a čeho pracně vydobyté rudé duše Oni nainvestovat tak, abyste měli zaručen vyvážený postup hrou. Ostatně, když kdykoliv během hry zapauzujete hru, můžete si ve velmi pěkně zpracovaném menu všechny atributy podrobně nastudovat (a že jich je v pravdě přehršel; kromě klasických položek i různé druhy útoků, komba, kopy, dorážečky, obrana, přehledně zpracovaný inventář atd.)
Mezi jednotlivými levely ve svém úkrytu můžete kromě vylepšování či ukládání pozice také nakupovat lektvary, zbraně či další předměty, případně kombinovat věci vámi nalezené do užitečných propriet atp. Také si zde nastudujete pozadí děje a vztahy k osobám, důležitým v příběhu, které vám osvětlí legrační NPC postavička jakýsi klučík v hrnci, visící na laně hlavou dolů (zní to velmi prapodivně, ale opravdu si nevymýšlíme), blízký to kamarád hlavního hrdiny Sokiho. Samotný systém boje zůstal zachován používáte tedy standardní útoky, komba, kopy a také Oni magii, kterážto se právě liší dle atributů a skupenství magie u dané zbraně.
Nepřátel je přehršel, nemrtví a tuny dalších monster se hrnou ze všech stran v nepřeberném množství, někdy jste konfrontováni i v minihře, kde musíte daného mini-bosse či skupinu porazit v určitém časovém limitu a jako odměnu obdržíte potřebné lektvary. Samotní bossové, čili koncoví ultimátní "přerostlíci", jsou nápadití a k jejich překonání budete vždy muset vymyslet nějakou tu lepší taktiku než strohé umlácení.
Systém puzzle zůstal; budete tedy pokračovat v oblíbených kvízech při otvírání truhel, překonávat různé pasti s pomocí výměny postav, hledat klíče a pokořovat mechanismy k otvírání dveří, kombinovat předměty atd. Pokud se při tom pachtění náhodou začnete ztrácet, nemusíte věšet hlavu, poněvadž nakouknete do velmi přehledně zpracované mapy. Design levelů je chytře vyveden a díky několikrát zmiňované možnosti jít jinou cestou podtrhuje dobrý pocit ze hry a přispívá tak velmi kladně k samotné hratelnosti. Interaktivita prostředí je také pestrá. Já osobně jsem si Onimushu vyšmakoval s častým vracením ve snaze posbírat kompletní inventář na cesty Japonskem včetně ladění všech postav co to šlo a skončil na krásných 40 hodinách.
Graficky Onimusha Dawn of Dreams patří opravdu k tomu nejlepšímu, co můžete na konzolích vidět. Capcom vytáhl z našich obstarožních černých skříněk opravdu maximum. Budete se tedy pohybovat ve velmi pěkném stylovém prostředí starého Japonska, sledovat perfektně zpracované modely postav či nepřátel a nepřeberné množství grafických efektů při boji a kouzlení, obdivovat architektury chrámů, přírodních lokací atd. V drtivé většině hry je kamera odemčená a můžete si jí dle potřeby natočit; na problematických místech (bossové) je zafixovaná, ale nepůsobí problémy s orientací na obrazovce. Při tom všem nedochází k padání frame-rate, nekoná se žádné přelévání obrazu (občasně se vyskytující např. v GoW); hra je po této stránce krásně dynamická a bez problémů.
Nazvučení v Dolby Pro Logic II je také velmi kvalitní. Fajnšmekři jistě ocení možnost volby anglické či japonské zvukové stopy (s titulky; samozřejmě!). Zvukové efekty jsou stejně jako naprosto profesionální dabing špičkově zpracovány; nemáme jediné výtky. Soundtrack je poplatný japonské RPG kultuře, zaposloucháte se jak do klasických motivů, tak do typicky japonského techna, které ani tak moc nevadí, jelikož se vyskytuje sporadicky jen při extrémně rychlých akcích.
Jak bychom tedy shrnuli naši dnešní recenzi? Inu, poslední Onimusha se opět moc povedla. Je extrémně rozsáhlá, zábavná a výtečně graficky i zvukově vyvedená. Příběh je na vysoké úrovni, opakovaná hratelnost zaručena díky možnosti odemknout vyšší obtížnosti či mód pro dva hráče, tunami skrytých předmětů, opakováním levelů atd. Jedinou výtkou, která však ani zdaleka nenabývá tragických rozměrů, je lehčí odosobnění děje, dané rozšířením na další postavy a tím vzniklá charakterová nevýraznost hlavního hrdiny. Na dvou DVD si za poctivě vydělané peníze užijete spoustu zábavy, a to se jistě nedá odmítnout
