I když finálový stůl hlavní soutěže letošních WSOP opravdu neoplýval notoricky známými pokerovými jmény, nedá se v žádném případě říci, že se by se snad jednalo pouze o partičku nějakých pokerových outsiderů či amatérů. Vezměme si třeba takového třetího v pořadí, pokerového kmeta Raymonda Rahmeho z Jižní Afriky. Ten se do hlavní soutěže WSOP dostal poté, když se probojoval do závěrečných finálových bojů megaturnaje s názvem All Africa Poker Tournament a v tomto turnaji s prize poolem 0,36 milionů získal 4. místo a tím i letenku s ubytováním a WSOP buyinem. Není tedy možné jeho účast na finálovém stole považovat za překvapivou, protože zkrátka tento pokerový senior své herní zkušenosti určitě má a jak je vidno, dokázal je svým třetím místem zúročit natolik, že to určitě muselo potěšit i takového Nelsona Mandelu, který zrovna termínu konce turnaje slavil 89. narozeniny.
Heads upovým soupeřem vítězného Yanga byl jak známo kanadský Vietnamec Tuan Lam, o kterém se také nedá říci, že by byl zrovna pokerovým amatérem. Pomineme-li skutečnost, že Vietnamci mají obecně snad od narození poker tak říkajíc v krvi (žijící pokerová legenda a světový šampión z roku 1998 Scotty Nguyen je také Vietnamec), potom nás druhé místo Lama nepřekvapí zvláště když budeme vědět, že tento hráč je protřelým profíkem z torontských pokerových klubů. Přestože měl Lam na začátku finálového heads upu pouze něco přes 20 milionů v žetonech, vítěze Jerryho Yanga, který měl v žetonech 104,5 milionů, trápil zhruba další tři hodiny resp. dalších 36 handů. A to je s podivem, když si uvědomíme, že Yang se k souboji s posledním soupeřem dostal po 169 hrách (z nichž jen tak pro zajímavost 67 vyhrál).
Vůbec, letošní heads up byl enormně dlouhý a počtem handů s minulými léty nesrovnatelný: roce 2004 vyhrál Greg Raymer s Davidem Williamsem hned po třech handech, v roce 2005 porazil Joe Hachem Steve Dannemanna po šesti hrách a vloni odsoudil na druhé místo Jamie Gold Paula Wasicku po sedmi hrách. Nejvíce zklamaným účastníkem finále by teoreticky mohl být Dán Phillip Hilm, který byl před začátkem bojů hráčem s největším počtem žetonů a nakonec skončil až na chvostu. U těch žetonů se trochu zastavme. V letošním finále získal Yang ve hře jako první hráč v historii WSOP více než jeden milion v žetonech. Bylo to dané také tím, že pořadatelé dali poprvé na začátku každému do hry za 10 000 dolarů dvojnásobný počet v žetonech. Vloni se totiž začínalo pouze s deseti tisíci. Další zajímavostí je, že se letos objevily v turnaji žetony špatně barevně odlišeny, takže došlo k situací, které zjevně poškodily některé hráče v odhadech počtu žetonů při sázkách. Nakonec v souvislosti se žetony došlo i k určitému faux pas, když v jedné fázi turnaje došlo i ke špatné evidenci žetonů.
Phillip Hilm svých startovních zhruba 20 milionů v žetonech (žetonů měl tedy asi tisíckrát více než při úplně prvním vstupu do turnaje) prohrál hned ve třech za sebou jdoucích hrách, tedy sportovně řečeno jakoby hattrickem. Tím skončil devátý, ale i pro sebe tak jistě více než neočekávaně završil první půlku sezóny, která mu přinesla například výborné 15. místo na EPT Grand Final v Monte Carlu, za které bral letos v březnu něco přes 50 000 dolarů. Jako na houpačce a v říši divů se musel v Las Vegas nakonec cítit celkově třetí v pořadí Brit Jonathon "Skalie" Kalmar, který své profesionální pokerové ostruhy získal v pokerových klubech v hrabství Lancashire a hernách severní části Anglie. Nejdříve skončily finanční katastrofou všechny jeho účasti v turnajích, jichž se na WSOP letos zúčastni,l a tak se rozhodl, že z Las Vegas odletí dříve. Když ovšem zjistil, že by ho operace s letenkou stála 600 dolarů, vložil raději peníze do kvalifikačního mega satelitu v resortu Rio a v něm si nakonec vybojoval 10 000 USD jako vstupné do hlavní soutěže.
Potom měl na finálovém stole ze začátku druhý největší počet žetonů, ale nakonec skončil až na pátém místě. To ho ovšem nemusí ani tak mrzet, protože si částkou přesahující 1 200 000 milionu dolarů více než pečlivě spravil svůj letošní lasvegaský rozpočet. I když je Kalmar úspěšným hráčem především na britských ostrovech, na WSOP se mu dařilo již v roce 2005 (82. místo a téměř 100 000 USD) a dalšího největšího úspěchu dosáhl v roce 2006 v Karibiku, kde skončil třetí na turnaji Ladbrokes Poker Cruise s cenou 170 000 USD. Relativně pokerově nejméně nápadným hráčem z letošní finálové devítky byl tentokrát asi Američan Lee Childs, jehož domovem je předměstí Washingtonu D.C. Childs má sice titul bakaláře v počítačových informačních systémech z university James Medison ve Virginii, ale po letošním úspěchu na WSOP bude asi usilovat o dráhu profesionálního pokerového hráče. Když už jsme u vzdělání úspěšných hráčů třeba na WSOP, ukazuje se, že poker na špičkové úrovni je opravdu hrou zvláště pro inteligentní lidi. Jestliže se třeba podíváme namátkou na minulé světové šampióny, zjistíme, že celá řada z nich má vyšší vzdělání.
Příkladem může být šampión z roku 2000 Chris Fergusson (matematik a počítačový specialista), vítěz z roku 2002 Robert Varkonyi (absolvent na Massachsets Institute of Technology a investiční bankéř), šampión roku 2004 Greg Raymer (právník a chemik) a nebo vítěz z roku 1994 Russ Hamilton (elektroinženýr). První hráč z roku 1995 Dan Harrington je právník, špičkový šachista a bývalý americký šampión v beckgamonu. Není bez zajímavosti, že tato hra je mezi profesionálními pokerovými hráči oblíbená a v řadě pokerových heren nemůže chybět. Předchozí výčet můžeme uzavřít letos již jedenáctinásobným držitelem zlatých náramků WSOP Philem Hellmuthem mladším. Ten opustil universitu, aby se pokerové hře mohl věnovat naplno a profesionálně Inu, když vám to sype tak ve hře jako jemu, tak si můžete dokončit studium jako koníčka třeba v důchodu. Podmínkou je, aby vám to sypalo opravdu hodně, protože život je krátký. Poslední tři věty nejsou návodem, neboť není každý tím vyvoleným.
