Studií a výzkumů, jež se snažily prokázat vztah mezi agresivním chováním člověka a násilím v počítačových hrách, vyšly desítky. Valná většina z nich také nad hrami vyřkla ortel a odsoudila je. Jedním z důvodů, proč se objevilo tolik prací tohoto charakteru, je tzv. publikační zaujatost, tvrdí Christopher Ferguson Ph.D., vědec působící na  Texas A&M International University. Jde o to, že periodika - i ta odborná - často tíhnou k tendenci publikovat studie, které mají pozitivní výsledek (něco dokazují).

Ferguson si dal tu práci a provedl meta-analýzu všech publikovaných studií, týkajících se problematiky vlivu virtuálního násilí na to reálné, a to i s jejich spojitostmi. Výsledky práce tak umožňují jakýsi obecný náhled na toto velmi diskutované téma.

A jaký že je závěr? Většina studií se shoduje na tom, že násilí ve hrách má vliv na vytváření představ, v nichž figuruje agrese, ale nikoliv přímo na agresivní chování. Navíc kolem 25 prací se svými závěry vzájemně vylučovalo a mnozí vědci selhali také v metodologii, ať už například nedokázali své teze podložit nebo vycházeli z libovolně definovaných pojmů.