Už napoprvé nás Square Enix a Disney Interactive přesvědčili, že očekávání bezduché a infantilní dětské hopsačky nebylo na místě. Vyprávění takřka epických rozměrů páně Tetsuyo Nomury pojednávalo o přátelství, vzpomínkách, lidských srdcích a všech těch hezkých věcech, které se stávají nosným pilířem japonských RPG.
Skvělý první díl
Právě ono procítěné zpracování lidských příběhů bylo vždy bernou mincí pro všechny z nás, kteří od her očekávají něco víc, než jen vylepšování statistik postav a předmětů v jejich držení, lovy na experience či paběrkování po tunách mrtvých nepřátel.
Příběh, to byla hlavní esence originálních Kingdom Hearts. Vy, coby hlavní postava jménem Sora, jste se po ztrátě rodného světa a přátel (inu do zakázaných dveří se zkrátka nemá vstupovat) postupně skamarádili s kačerem Donaldem a psem Goofym a v trojici procházeli známé obrazy od Walta Disneye a Final Fantasy série ve snaze zabránit jejich zničení proradnou sběří, jež se nazývala Heartless.
KH bylo po herní stránce veskrze akčním RPG. Po většině herní plochy jste se pohybovali právě ve zmiňované trojici, prohledávali, co se dá, sbírali předměty z truhel a hlavně bojovali s Heartless. Hlavní postavička mohutně máchala svým obřím klíčem "keyblade", prováděla různá komba, skákala a kouzlila, přičemž zbylí dva borci se starali o nutnou podporu. Kačer se soustředil na magii a Goofy na boj.
Když jste navštívili herní menu, ocitli jste se ve světě statistik Final Fantasy; mohli jste tedy posbírané předměty kombinovat, používat, měnit aktuální kouzla a dovednosti, pročítat spisky, atp. Zajímavou herní vložkou se stal přesun mezi světy za pomoci tzv. Gummi ship. Pro ostřílené harcovníky přišlo v tomto bodě zajímavé osvěžení, jelikož se vlastně jednalo o klasickou shoot-em-up vložku, kde jste si s raketou klestili cestu nepřátelskými koridory za pomoci laserů a raket.
Pokračování je tu
Jelikož konec této velmi oblíbené hry nebyl až zase tak moc uzavřený, bylo jasné, že se dočkáme pokračování. Intermezzo s podtitulem Chain of Memories však vyšlo pouze na GameBoy Advance (byť se plánuje jeho remake v rámci speciální PS2 edice Kingdom Hearts II), takže až nyní jsme se konečně dočkali plnohodnotného druhého dílu. V Kingdom Hearts II tedy můžeme sledovat další dobrodružství starých známých, ale i nových tváří; Sory, Donalda, Goofyho, Riku, krále Mickyho, malé mořské víly Ariel, Jacka Sparrowa, Ping a spousty dalších
#hodnoceni
Po tradičně skvělém úvodním filmečku se ocitnete jakožto mladík Roxas uprostřed městečka Twilight Town. Seznámíte se s kamarády, členy vašeho "gangu", užijete si miniher, jízdy na skateboardu, postoupíte několik soubojů, jeden velký turnaj, vycestujete za sedmi divy sousedního města a objevíte tajuplnou usedlost za branami Twilight Town. Během tohoto až neuvěřitelně dlouhého prologu (cca. 5h!) se vám budou ve spaní stále vracet podivné flashbacky a budete konfrontováni se zvláštními bytostmi, nápadně připomínajícími Heartless v uniformě A právě od těchto vzpomínek se následně rozeběhne dobrodružství Sory a jeho přátel, které navazuje na předešlé události. V tomto bodě je třeba zmínit podstatný fakt - ti z vás, kteří neměli ani s jedním z předchozích dílů tu čest, budou asi tápat (ve hře, jakož i v dalším textu), leč tak to již bývá s pokračováním her epičtějších rozměrů.
Jdeme na to
Nuže, samotná hra se tedy rozjede na plné obrátky a vy s pomocí ve scénáři chytře umístěných tutoriálů pomalu proniknete do mnohých vylepšení, která si na vás hra protentokrát připravila. Prvním a velmi podstatným je použití tzv. "reaction buttonu". Není to vlastně nic jiného, než stisk trojúhelníku na místech či při akcích tomu určených, jako je např. rozhovor s osobou, prohlížení dekorací, otevírání truhel, či různé finty (úskoky, údery) během boje. Již v prologu budete konfrontováni s bossy, kde hojně využijete právě tohoto tlačítka k jejich udolání. Dalším velmi viditelným vylepšením je "revert". Sora s jeho pomocí může využít jednoho z parťáků, zůstane pak na obrazovce v jakési vylepšené formě osamocen se dvěma zbraněmi v rukou a je tak schopen po limitovaný časový úsek provádět opravdu drtivé magické údery.
Ostatní parametry zůstávají podobné; řetězce úderů, čili komba. Používání magie. Automatizovaní spolubojovníci. Prohazování charakterů za důležité NPC pro daný svět, atd. Rozrostl se počet miniher (zcela jasná tendence přiblížit hru širokému pařanskému spektru jsou vidět ve zmíněném prologu), kdy například celý vodní svět mořské víly sestává pouze z Benami (oblíbené časované mačkání tlačítek do rytmu)!
Osvědčené principy i nová vylepšení
Samotné menu se dočkalo také vylepšení, avšak pro ty z vás, kterým se bude stýskat, je tady možnost zvolit jeho klasickou vizáž á la první díl. Klasicky můžete měnit používané zbraně, zbroj, prsteny, amulety, používat obligátní nápoje, AP boosty či podobné ingredience na zlepšení statistik. Co se týče herních mechanismů, nechybí kompletní nastavení.
Podstatnou a velmi přínosnou položkou v menu jest Jiminyho poznámkový blok. Zde si můžete kompletně nastudovat informace o navštívených lokacích, charakterech, které jste potkali, o nepřátelích, které jste porazili, či odkazy na příběhové linky (takže prostor právě pro ty z vás, kdož nejsou líní číst a nehráli předešlé díly) a spousty dalších informací. V tomto menu se také shromažďují poznámky o syntézách; ve městech totiž najdete Moogle, kteří z posbíraných předmětů obyčejné kvality mohou vytvořit předměty potřebnější a cennější, jako např. elixíry.
Dětsky snadné
Co se týče samotné hratelnosti, tak ta se oproti minulému dílu bohužel upravila pro potřeby mainstreamového trhu. Každý hráč, který má zkušenosti se staršími tituly, kladoucími důraz na vyšší obtížnost, bude jistě zklamán skutečně směšnou náročností (všem těmto tedy doporučujeme zvolit hned při prvním hraní vyšší obtížnost).
Je sice pěkné, že můžete používat spousty kouzel, speciálních útoků, ale řekněme si to na rovinu - celá hra se dá projít ve standardních lokacích s normálními nepřáteli pouze frenetickým mačkáním křížku a při konfrontaci s tužšími bossy stačí občas použít onen "reaction button". I přes neuvěřitelnou komplexnost statistik a pestrost herních principů tento fakt bohužel hru, skrze nesmyslnou primitivitu útoků, strhává do šedého průměru a vy se tak musíte soustředit více na příběh. Velká škoda.
Dobrodružství s vesmírnou lodí
Kapitolou sama pro sebe jsou vylepšené průlety mezi misemi ve vaší Gummi vesmírné lodi. Celé tyto minihry nám daly vzpomenout na výborný Raystrom (proslulá to střílečka z PS1) a musíme přiznat, že jsou vpravdě povedené. Dochází zde ke změnám útoků, používání jak klasických laserů, tak samonaváděcích střel, arsenál je zkrátka široký. Další monstrózní položkou je editace vaší lodi; stejně jako v jedničce budete sbírat jednotlivé díly a plány pro nové lodě, které pak uplatníte v mohutném editoru.
Výborný příběh
Stejně jako v prvním dílu jsme zasedali ke kombinaci kreslených postaviček s vyspělým světem Final Fantasy nedůvěřivě. Je třeba ale zdůraznit, že zdání opět klamalo a i přes to, že většina děje se odehrává v kulisách od Disneye, dějová linka vůbec nepůsobí dětinsky. Člověk se v tomto hybridním světě mnohokrát zamyslí nad tím, jak silně na něj zapůsobí takové klišé pojmy jako přátelství, víra, láska, odhodlání...
Zdejší story nabyla opravdu epických rozměrů; najdete tu tolik spoilerů na vám známé události z minulosti FF i z pohádkových světů, že se budete divit. Rozkreslení některých postav přitom není až tak jednoznačně ploché, jak ve hrách bývá; bude vám dlouhou dobu vrtat hlavou, jakže to je s tajuplnou Organizací XIII, hlavní záporák taktéž není zpočátku až tak průhledný atd. Těch cca 40 hodin objevování souvislostí si zkrátka užijete na maximum.
Špičková grafika i ozvučení
Celková prezentace je vynikající, k čemuž přispívá také grafika a ozvučení. Veškerá grafika samozřejmě koresponduje s prostředím či světem, ve kterém se vyskytujete. Sora neustále mění kostýmy a autoři zašli dokonce tak daleko, že se mění i akční menu. Disneyovský rukopis působí roztomile, animace postav jsou dokonalé jako vždy, stejně tak "look" FF postav a lokací krásně doplňuje celek.
Prostředí levelů s Gummi ship se drží stavebnicového schématu (rakety a prostředí skládané z Lego kostek), ale rozhodně neurazí. Grafika tak patří k tomu nejlepšímu, co může PS2 v době svého vrcholu nabídnout, framerate je přitom stabilní a nepadá.
Hudba je na velmi vysoké úrovni, opět dochází k prolínání motivů obou stran. Některé kousky jsou dokonce velmi návykové. Dabing postav je dokonalý, Disney stoprocentně autentický, většina FF charakterů také velmi dobrá; s výjimkou Clouda a příšerného adolescentního hlasu Aerith. Příjemné klasické FX, které se nám na původních KH tolik líbily, byly ještě více rozšířené a báječně doplňují celkovou atmosféru.
