Napsat recenzi na hru, kterou jsme před několika málo týdny podrobili zevrubnému zkoumání, byť se tehdy nacházela v "prenatálním stádiu", není vůbec jednoduché. Skoro by se zdálo, že taková kritika může dopadnout buď potvrzením staršího textu a pochvalou vývojářského týmu zato, že dostál svým slibům, a nebo popřením napsaného a uvržením studia Piranha Bytes do klatby (to abychom byli stylově gotičtí). Bez napínání prozrazujeme, že platná je ta první, příznivá varianta. Gothic 3 zapadá do formy, kterou si hráči vymodelovali na základě marketingové masáže a nekonečným debatám se zástupci tvůrců. I když místy je to jen tak tak.
Z bláta do louže
Příběhově hra navazuje na předešlý díl, ale z pozice hráče-nováčka to ani nezpozorujete, natož aby vás to nějak znevýhodnilo. Což je pouze jeden z mnoha kroků nutných k propašování titulu do většího počtu nákupních košíků. Animace zobrazuje loď připlouvající ke břehům Myrtany, kterou tou dobou téměř celou ovládají orkové. Po chaotickém videu jste vrženi přímo do šarvátky orkové vs. obyvatelé městečka Ardea, zmateni informacemi o prvotní nestrannosti hlavního hrdiny nevíte, za koho vlastně máte bojovat, a tak čekáte na to, kdo na vás zaútočí. Bude to ork a poté, co vesnici řádně "vyčistíte", se dozvíte, že tito proradní zelenáči ovládli většinu měst, až na pár výjimek ze severního Nordmaru a pouštní země, která náleží hashishinům. Rozhovory s několika postavami vedou k prvním questům a vy se tak konečně můžete vydat do světa.
#hodnoceni
Ze začátku vás ona proklamovaná volnost opravdu zaskočí. Herní svět je (téměř) bezbariérový, v tom smyslu, že už na samém začátku se můžete vydat, kam jen chcete. Myrtana je opravdu velká, na druhou stranu je koncipována tak, abyste při každé výpravě po chvíli narazili na město, osadu nebo skupinku "výletníků", odpočívajících u táboráku. První zástavkou bude nejspíše chatrč trojčlenné hlídky orků, kde pochopíte, jak se to má s obyvateli virtuálního světa.
Orkové nejsou nemyslící zrůdy
Orkové na vás sami nezaútočí, dokonce si s vámi i pokecají, a tak je tomu téměř všude. Jak bylo napsáno v preview, žádná ze stran není vyloženě nepřátelská. Rebelové vás sice popichují, abyste jim pomohli v revoltě proti zelenokožcům, ale to neznamená, že z orků nelze mít nějaký prospěch, ba co víc, klidně se k nim můžete přidat. Z počátku, pakliže nejste vyloženě moralisté, budete určitě hrát na obě strany, což se vyplatí.
Krásnou ilustrací je situace, kdy se dozvíte, že v jednom z měst, ovládaných orky, působí inkognito rebel-záškodník. Zvěda prásknete orkům, následně jej informujete, že se o něm ví a dodáte mu zbraně, které po vás vyžadoval, čímž situaci bonifikujete hned několikanásobně. Čas od času se ale dostanete na pomezí, kde se prostě musíte rozhodnout pro tu či onu stranu.
Zajímavé úkoly
Questy jsou zkrátka barvité a je jich dost, dost na to, abyste zapomněli, co máte vůbec udělat. Automatický zápisník zde funguje jen v notně zdegenerované formě - zapíše se pouze (někdy nedůležitá) část dialogu, ze kterého vzešlo zadání úkolu. Protřelé RPG fanatiky (a nejen je) jistě potěší absence umělých zadání "jdi a zabij pět vlků", které zde nahrazuje "ti zatracení vlci útočí na naše dřevorubce, když s nimi skoncuješ, odměníme tě". Nejednou se dočkáte dokonce asistence parťáka; třeba když se vydáte s lovcem na výpravu nebo s orkem bojovníkem na tažení proti nedaleko tábořícím banditům. Na těchto poutích si bohužel začnete všímat jednoho z několika neduhů jinak báječné hry.
Chování NPC bývá občas velice lineární, jako by tyto postavy chtěly dosáhnout svého cíle co nejkratší cestou, nehledě na to, co je před nimi. A tak se váš soudruh klidně pustí do překonávání překážky, kterou by mohl obejít, neozbrojený otrok, vedoucí vás do svého úkrytu, vběhne mezi stádo krvelačných ještěrů; v jiných situacích se ale zase podivíte nad tím, že si pro vás nepřítel zajde i na zdánlivě nedostupné místo. Umělá inteligence by potřebovala ještě trochu vypilovat.
Myrtana žije
Největším trumfem hry měl být živoucí věrohodný svět, fungující jakožto katalyzátor vašeho převtělení do virtuální reality. Sice opět se rezervami, ale povedlo se. Budete se zálibou sledovat život kováře, jenž vytepává a následně brousí jeden meč za druhým, aby se po západu slunce přesunul na náměstí, kde se oddá podmanivému rytmu bubnů (rozuměj: tancuje) a nakonec zakončil maratón na slaměné rohoži ve své skromné chaloupce.
Spousta postav je podřízena podobnému koloběhu, ale rozhodně ne všichni. Najdou se i tací, jež nedělají nic jiného, než že stojí a civí do prázdna. Na věrohodnosti nepřidá ani absence ženských postav, kterých opravdu můžete v celé hře napočítat méně než ve skautských románech Jaroslava Foglara, a to nota bene pouze u lidí. O dětech pak ani nemluvě...
Kašlu na boj, kovařina je výnosnější
A co víc, do onoho městského koloritu můžete přispět i vy sami. Po vyčerpávající výpravě přijde jistě vhod posezení u ohniště, kde si za zpěvu barda opečete nefalšovaný steak z dinosaura. Ti pracovitější využijí "volný čas" k nějakému přivýdělku - stačí zajít do nedalekého dolu, vytěžit trochu železné rudy a z té pak vlastnoručně vykout meč, jenž následně sami nabrousíte a výhodně prodáte zdejšímu obchodníkovi.
Infobox
Soundtrack
Líbivý soundtrack zkomponoval
talentovaný skladatel Kai
Rosenkrantz, hudbu nahrál
Bochumský filharmonický orchestr.
Na další doprovodných skladbách
mají svou zásluhu pražští
FILMharmonici, Corpus Corax,
Lisbeth Scott a mj. japonští Gocoo.
Ukázky:
Škoda jen, že samotné činnosti nejsou řešeny nějakými minihrami, které by v hráči ještě více umocnily přesvědčení, že plody práce jsou opravdu JEHO zásluhou (narážíme na zábavně zpracované systémy otevírání zámků apod. z konkurenčních her). V Gothic 3 můžete dělat vše, co ostatní, pokud tedy oplýváte potřebnými dovednostmi.
Systém dovedností je naprosto přehledný a funkční. Zkušenostní body libovolně rozdělujete mezi některé z devíti atributů (síla, výdrž, mana, lov) a později i do dílčích perků (mistr meče, akrobacie, smlouvání). Přerozdělení nelze aplikovat ihned po postoupení na další level, musíte totiž nejdříve najít učitele.
Bacha na prase!
Jednou z naprosto zásadních novinek je bojový systém přímo ušitý na míru myši. Je opravdu intuitivní: levým tlačítkem bojujete, pravým se bráníte, přičemž délka stisku podmiňuje sílu útoku. V praxi to však vždy nefunguje takhle dokonale. V zápase proti podobně vyzbrojeným soupeřům, například v aréně, si boj opravdu vychutnáte. Strategie vykrytí soupeřova výpadu a následný protiútok uzemní i toho největšího borce, nikoliv však divočáka nebo vlka. Souboje jsou dost nevyvážené a může se dokonce stát, že vás jakožto mistra meče a šampióna gladiátorů skolí i obyčejný divočák nebo smečka vlků. Po několika takových zkušenostech si budete dávat pozor i na ty roztomilé zajíce, to nám věřte.
Skvělé zpracování
Technické zpracování nezklamalo. Gothic exceluje ve všech ohledech: soundtrack je vynikající a grafika ještě lepší. Hra na vás nevyrukuje se zářivou pompou jako Oblivion, ale nabídne spíše krásně zpracované okolí, které působí věrohodně.
Skoro jako byste byli na procházce v přírodě. Všechna ta krása ale vyžaduje výkon, a to pořádný! Jeden gigabajt operační paměti postačí jen tak tak, zkrátka pokud si budete chtít hru opravdu užít na maximum, musíte sáhnout do peněženky a upgradovat počítač. Pakliže je vaše "železo" dostačující, tak neváhejte! Dokonalý herní zážitek je zaručen.
