Levá ruka takřka paralyzovaná, v pravé ruce tik od několikahodinového drcení tlačítka, přes krev v očích skoro nevidím a v uších mi stále zní křik Sirény. Právě jsem pokořil nejnovější díl volné adaptace antických mýtů známé jako God of War...
Když se pracovalo na God of War II, věděli jsme, že to bude pecka. Jestli by si ale někdo vsadil na úspěch God of War: Chains of Olympus, to už není tak jisté. Vývojáři se totiž tentokrát museli potýkat s omezenými možnostmi handheldu, a to především co se týče ovládání. Už nejeden titul selhal na tom, že si nedokázal poradit s absencí druhé páčky. Pokud jste však hráli demo Chains of Olympus, tak již víte, že tenhle problém se lidem z Ready at Dawn vyřešit podařilo. Chůzi ovládáte páčkou, krytí a kotouly se řeší stiskem tlačítek L a R, a útoky kombinacemi kláves L, R a tlačítky se symboly. O kameru se starat nemusíte, tu má v péči sama hra a kupodivu jí to s ní jde moc dobře. Ocenit musím nejen přehlednost, ale i filmovou atraktivitu záběrů, jíž se "kameramanovi" podařilo docílit.
#hodnoceni
O příběhu se moc rozepsat nemohu. Opět sledujete osud Kratose, toho času pracujícího ve službách olympských bohů výměnou za zapomnění na hrůzy minulosti. Zpočátku tedy plníte obyčejnou misi: armády Peršanů posílené obrovským Baziliškem útočí na Řecko a vy je musíte zastavit. Než se pořádně rozkoukáte, už se ocitáte v souboji s prvním bossem - přesně ve stylu God of War. Souboj s Baziliškem zůstane co do své velikosti v rámci hry nepřekonán, což mě trochu zklamalo. Bossfightů je ve hře několik, ale až na toho Baziliška bojujete pouze s "lidskými" postavami. Tento nedostatek z části kompenzuje velký podíl zrůd mezi řadovými nepřáteli. Vedle obyčejných vojáků narazíte také na mrtvoly, minotaury, medúzy, sirény, kyklopy a další mytickou havěť. Ty však potkáte až v pokročilé fázi hry, kdy se zamotáte do opravdového příběhu. A kdy když říkám "zamotáte", tak to tak i myslím: jakoby nestačilo, že člověk musí konfrontovat znalost řeckých legend s jejich herním převyprávěním, vývojáři do toho všeho připletli ještě osobní příběh hlavního hrdiny Kratose připomínaný flashbacky z minulosti a tohle vše se odehrává v období před prvním God of War. V některých pasážích jsem se tedy do "olympských řetězů" pěkně zamotával.
Co se hratelnosti týče, Chains of Olympus se drží na úrovni, kterou nastolily předchůdci z PS2. Drží se jí, ale nepřekračuje ji. Užijete si hlavně boje, který díky stále novým a novým kombům a skvělým efektům baví čím dál víc. Animace jednotlivých úderů na sebe dokonale navazují, a Kratos tak předvádí kreace, které by mu mohli nejen akrobaté, ale i baletky závidět. Díky upgradům občas i zapomenete na strohost zbraňového arzenálu. Teprve až skoro ke konci získáte do výbavy druhou zbraň a to silnou Diovu boxerku, se kterou rozdrtíte zeď stejně tak lehce jako nepřítelovu kebuli. Nabídka kouzel je o něco bohatší. Už na samém začátku dostanete pod velení pekelného démona, který svými pěstmi rozmázne nepřátele ve vašem okolí; luk dokonale nahradí světelné koule, jež můžete vrhat po nepřátelích, dokud máte dostatek many; a v pozdější fázi hry si užijete také kouzlo jménem Cháronův hněv.
Nedílnou součástí God of War her jsou také tzv. "Quick-Time Events", tedy jakési minihry, které vás nutí stisknout včas ty správné klávesy a tím například završit souboj s bossem. Nutno podotknout, že do GoW se tento proklínaný prvek skvěle hodí. Navíc v klíčových momentech, kdy se pokažení akce rovná smrti, jsou rozmístěny checkpointy, a tak jedinci, kteří nemají tak dobrý postřeh, nebudou zbytečně trpět. V soubojích pak tyto "stiskací sekvence" značně dopomáhají ke zvýšení hladiny adrenalinu v krvi. V sexuální minihře a při řešení jednoho morálního dilematu na konci hry pak působí značně bizarně, avšak pobaví...
Ani puzzly nechybí. Posouvání soch, směrování zrcadel tak, aby odrazila paprsek do požadovaného bodu, a další obligátní vsuvky najdete i v Chains of Olympus a to je dobře. Nestane se, že byste se zasekli, protože nevíte, jak rébus vyřešit, ale i tak jde o příjemné rozptýlení.
Na prožitku ze hry se tentokrát také více než kdy jindy podepsalo zpracování. God of War: Chains of Olympus se může pochlubit tím, že jde o nejhezčí 3D hru v rámci nabídky konzole PSP. Prostředí oplývá detaily, efekty jsou na úrovni, animace postav plynulé a detaily modelů - zejména v cutscénách - na maximu. Přitom všem nedochází k žádným viditelným poklesům framerate, natožpak k trhání. Naprostou peckou je to, že ani jednou neuvidíte na obrazovce nápis "Loading". Mezery mezi jednotlivými levely vyplňují povedená videa, případně krásné kreslené flashbacky. Zvuky a hudba jsou na tom stejně.
Pojďme si to shrnout! God of War: Chains of Olympus rozhodně nezklamal, ale ani nepřekvapil. Mezi prvním a druhým dílem Boha války byl znát velký pokrok, a této úrovně se Chains of Olympus drží zuby nehty. Autoři byli trochu přízemní a nesnažili se přinést nové prvky; prostě vzali to, co už funguje, a přenesli to do kapesní podoby. Výsledkem je zhruba devítihodinový příběh o samém začátku ságy God of War. Zdá se vám to jako málo? Uvědomte si, že je to devět hodin intenzivní akce. Žádná hluchá místa, žádné umělé natahování, prostě zážitek od začátku až do konce.
