O tom, jestli bude hra zábavná nebo ne, nerozhoduje vždy to, jak moc má našlapanou grafiku a z kolika tisíc polygonů je vyroben hlavní hrdina. Naopak, ty nejednodušší nápady v nejprimitivnějším hávu bývají kolikrát nejzábavnější. A Defcon je toho zářným příkladem, i když i on má svoje mouchy.
Nezávislí vývojáři stojí ve většině případů až ve druhé frontové linii a s jejich výtvory tak nepřijde do styku tolik lidí. Je to sice logické, protože nám nikdy nenabídnou RPG ve stylu Oblivionu nebo střílečku jako Far Cry, potažmo připravovaný Crysis, ale dost často tak nevědomky mineme naprosto super věc, a to jen proto, že nemá dostatečnou propagaci, protože na ní tito vývojáři prostě nemají peníze.
A tak nezbývá, než se spolehnout na klasickou šeptandu a doufat, že si lidé mezi sebou o zajímavém počinu poví, což je více méně i případ hry Defcon. I když nutno podotknout, že tato hra to měla díky minulosti vývojářského týmu Introversion Software, konkrétně jejich projektům Uplink a Darwinia, daleko jednodušší.
Tak trochu jiné War Games
Ještě než se pustíme do samotné recenze, dovolte malou odbočku. Píše se rok 1983 a režisér John Badham vypouští do světa film s názvem War Games, ve kterém se jeden hacker zblázněný do počítačových her nabourá do centrálního vojenského počítače a rozehraje s ním velmi nebezpečnou partii, která může vyústit až v termonukleární katastrofu. Vítejte v Defconu, simulaci jaderného konfliktu, která je právě tímto filmem, ať si kdo chce co chce říká, inspirovaná.
Na začátku hry si vyberete jedno z šesti nabízených území Evropa, Asie, Afrika, Rusko, Severní nebo Jižní Amerika a stanete se tím, kdo drží prst nad červeným tlačítkem s nápisem konec světa. Ostatně i podtitul hry: Všichni zemřou nebo její motto: "Zuří globální termonukleární válka a nikdo nevyhraje, ale možná, opravdu jen možná můžete prohrát jako poslední", jasně definuje, o co ve hře půjde.
#hodnoceni
Neradostný cíl
Ano, není to nic menšího, než pomocí jaderných raket a atomových bomb vymazat všechny nepřátele z povrchu zemského a přitom utrpět co nejmenší ztráty. Nemůžete se rozhodnout neúčastnit se, nemůžete jen nečině přihlížet. Když se nad tím zamyslíte, je to strašlivé, ledově mrazivé a naskakuje u toho husí kůže, které se díky technickému zpracování a doprovodnému soudtracku jen tak nezbavíte. Jenže je to také ukrutně zábavné. Alespoň ze začátku...
Ačkoliv je totiž Defcon vysoce návykovým a velmi kvalitním titulem se super jednoduchým vizuálním a audio zpracováním, v němž v reálném čase simuluje jaderný konflikt, nevyhnul se jednomu obrovskému problému. Jak rychle vás chytne, tak rychle vás i pustí. Ať už to bude víkend, kdy se od něj neodtrhnete nebo klidně i pár týdnů, najednou si uvědomíte, že si ho už nemusíte pustit, protože vám nic nového nenabídne. To, co je největším přínosem hry, tj. jednoduché, ale zároveň i jednoúčelné zpracování, ji totiž také i zabíjí. Pojďme si to ale projít pěkně postupně.
Strategické možnosti
Jak jsme si již řekli, na začátku hry si musíte vybrat, za koho budete hrát. Jakmile tak všichni hráči učiní, ocitnete se na mapě světa a budete mít určitou dobu na to, abyste si na svém území rozestavili jednotky a budovy. Těch není moc a tak není problém v časovém limitu vše v pohodě stihnout. Kdyby přeci jen byl, má každý z hráčů, a to jak v singleplayeru, tak v multiplayeru, možnost přepnout hru do pomalejšího režimu. Čas potom běží podle hráče, který má nejpomalejší nastavení.
Na začátku dostanete do vínku několik radarů, které se vyplatí dát na strategická hraniční místa, a to tak, abyste měli co nejvčasnější informace o hrozícím útoku. Dále je potřeba rozestavit atomová sila, ideálně poblíž velkých měst, protože zároveň slouží jako protiraketová obrana. Potom již stačí jen postavit pár leteckých základen a na vodu umístit loďstvo skládající se z několika letadlových lodí, křižníků a ponorek nesoucích taktické atomové rakety středního doletu. Pak již můžete začít počítat čas zbývající do dalšího defconu, neboli stavu ohrožení, který umožní útočení. Ze všeho nejdůležitější je potom defcon 1, kdy se mohou začít odpalovat mezikontinentální rakety.
Mrazivá atmosféra
Všechny jednotky a budovy, kterých má každý hráč stejně, jsou přitom zobrazeny pouze jako jednoduché ikony a mapa světa obsahuje pouze kontury kontinentů a tečky značící města, u nichž vidíte jejich název a aktuální počet obyvatel. Ten je velmi důležitý, protože právě za zabité lidi získáváte vítězné body. A nejedná se o žádné troškaření. Jedna dobře mířená raketa do New Yorku dokáže zabít klidně i 15 miliónů lidí v jeden okamžik. Ani u jaderného výbuchu ale neočekávejte nějaké grafické orgie. Zasažené místo prostě jen zbělá a vyskočí u něj, kolik lidí právě zemřelo. Až uvidíte prakticky celou bílou Evropu, nad kterou budou poletovat desítky miliónů mrtvých a ve vzduchu bude pořád spousta raket, pochopíte, jak dokonalou a zároveň mrazivou atmosféru Defcon má.
To, že je vše jen naznačeno pomocí ikonek a jednoduché grafiky, popouští uzdu představivosti; tak, jako v případě prvních počítačových her. A to je na tom právě to dokonalé. Autorům se povedlo to, co už dlouho nikomu ne, a to donutit nemít vlastně radost z toho že vyhrajete. Ano, máte samozřejmě radost, že jste porazili svoje kamarády, ale když si uvědomíte za jakou cenu. Brr..., ještě že to je jen hra.
Povedený soundtrack
K dokonalé atmosféře přispívá i povedený ponurý soundtrack a jednoduchý, ale účinný zvukový doprovod. Až uvidíte ve vzduchu desítky smrtonosných raket pomalu opisujících svou balistickou křivku a do toho uslyšíte slabý ženský vzlykot, podpořený prvními atomovými výbuchy, tak teprve potom pochopíte.
Samotná hra je potom překvapivě strategická a i s malým počtem jednotek umožňuje pořádně se vyřádit a srazit nepřátelské velmoci na kolena pomocí umně naplánovaných útoků. Budete ti, kdož vypustí první salvu, nebo naopak počkáte, až se všichni vystřílí a potom jim zasadíte zdrcující úder pomocí mezikontinentálních raket doprovázený vyloděním ponorek u nechráněných měst? Nechat si stíhače na obranu nebo je poslat kamikadze na nepřátelská sila, aby odvedla pozornost a bomby z taktických bombardérů mohly nerušeně dopadat? Vše je jen a jen na vás.
Dvousečná jednoduchost
Jak jsme již ale nastínili, počáteční euforie, která zasáhne prakticky každého, se po určité době změní v nudu a šeď. 20 miliónů mrtvých na jeden zásah váš už nevytrhne, když poletí atomovka na Prahu, klidně si zpomalíte čas a odskočíte si na záchod. Zkrátka začne se nepříjemně projevovat stereotyp, který nezachrání ani několik různých módů, jež vám umožní například použít dvojnásobné množství méně silných jednotek nebo naopak zrychlenou hru. Pořád tu je jedna mapa, jedny a ty samé jednotky a stejně ponurý soundtrack. Tady se zkrátka veškerá genialita skrytá v jednoduchosti obrací nakonec proti autorům. A to je škoda. I přesto ale můžeme Defcon s klidným svědomím doporučit. Zážitek, který nabízí, totiž za cenu necelých 18 dolarů (přímý download z http://www.everybody-dies.com/) rozhodně stojí.
