Herní vývojáři tohle všechno dobře vědí a proto dost často při vymýšlení nového námětu sáhnou právě k tomuto historickému období. Dalším kouskem z početné rodiny počítačových titulů zasazených do atraktivního prostředí Starověku je CivCity: Rome, strategie od tvůrců posledního dílu legendární ságy Civilization.
Vzhledem k žánrovému zaměření autorů není žádným překvápkem, že CivCity patří do škatulky her strategických, konkrétně těch s přídomkem "budovatelské". Hráč se chopí vlády nad provincií a ovládá různé aspekty budování, ekonomiky i péče o obyvatele. Každá ekonomika samozřejmě potřebuje zdroje a k jejich získání budete muset postavit lom, chatu pro dřevorubce a podobné stavby.
Neobejdete se pochopitelně ani bez zemědělství; je libo zvířecí farmu, vinohrad či klasické obilné lány? Římané jsou ovšem čeládka zmlsaná, takže primární komodity musíte upravovat v dílnách, jako je třeba mlýn a pekárna, řezník nebo lisovna vína. Na řadu ale přijde i tkalcovská dílna, výroba nábytku a podobně. Zkrátka nepřijdou ani milovníci kultury, pro které je připravena celá řada staveb určených k prezentaci umění či "primitivnější" zábavu, jako je putyka či aréna pro gladiátorské souboje. A nechybí ani chrámy různých božstev, strážní věže, skladiště a mnoho dalšího.
#hodnoceni
Budovy samy o sobě by vám ale samozřejmě byly k ničemu; klíčem k prosperujícímu městu jsou lidé. Pro ty samozřejmě musíte zajistit bydlení a pak dělat vše proto, aby ve vašem městě byli spokojeni a počet obyvatel rostl, nebo alespoň zůstával stabilní na potřebné úrovni. Pokud budou lidé naštvaní, prostě a jednoduše vám z provincie zdrhnou. A navíc pokud se vám bude dařit uspokojit všechny přání a tužby rozmazlených občanů, vylepší si své obydlí a budou do městské pokladny přispívat vyššími daňovými odvody.
A o co že lidem pod vaším dohledem jde? Nejprve samozřejmě chtějí vodu, pak základní jídlo. A také oblečení a nábytek. Práci. Dostatek kulturního a náboženského vyžití. Vzdělání... Prostě jako ve skutečném světě. O starostech a radostech obyvatel jste informování při poklepání na jejich domov, kdy se na přehledné obrazovce zobrazí splněné a nenaplněné potřeby. Pokud navíc kameru přiblížíte do bezprostřední blízkosti baráčku, můžete nakouknout dovnitř a podívat se, co jeho obyvatelé dělají a jak mají domácnost vybavenou uvidíte tak třeba, že na domácím stole chybí ovoce, zjistíte neuspokojivý stav zásob v nedalekém obchodě a na základě toho založíte na okraji města tři nové ovocné sady...
Cestou k naplnění potřeb vašich obyvatel je nejen postavení potřebného počtu příslušných budov, ale také jejich šikovné rozmístění a propojení sítí silnic, které urychlují pohyb obyvatel. Na druhou stranu trochu nesmyslně nezáleží na tom, v jaké lokalitě stojí obytné budovy ani největším boháčům tak třeba nevadí, že bydlí mezi zemědělskými farmami a ne na náměstí plném velkolepých soch. To je celkem škoda, v podobných budovatelských strategiích je obvykle brán zřetel i na zasazení obytných domů do kontextu města; zde postačí, pokud jsou všechny důležité obchody a další zařízení v určitém dosahu.
Při péči o obyvatele ale hrají roli i další faktory, třeba stupeň technologické vyspělosti vaší provincie, čistota města, estetičnost závislá na počtu parků, okrasných záhonů a soch... Při hraní brzy zjistíte, že funkce správce římské provincie není zas taková legrace a rozhodně nezahrnuje jen povalování na pohovce, konzumaci vybraných lahůdek a jiná potěšení, které dost dobře na veřejně přístupném serveru nemůžeme blíže rozebírat.
Hlavním herním režimem je v CivCity: Rome poměrně nepřekvapivě kariéra, ve které se ze správce provincie, kde dávají lišky dobrou noc, dopracujete až na váženého vládce velkoměst. V každé misi na vás přitom čekají specifické úkoly vyprodukovat určité množství dané komodity, dosažení určeného počtu obyvatel, splnění požadavků Senátu na zaslání konkrétního zboží... Je toho opravdu hodně a vaši svěřenci leckdy nemůžou vše zvládnout. Naštěstí je ale k dispozici výzkum, který postupně podle vaší volby odkrývá užitečné technologie a objevy, které znamenají různé bonusy třeba k těžbě mramoru, produkci ryb a podobně. A neobejdete se ani bez obchodu, pomocí kterého si jednak můžete pěkně namastit kapsu, a také získat od jiných provincií komodity, které na svém území nemůžete těžit, pěstovat nebo vyrábět.
Ač u strategií není grafika tím nejpodstatnějším, technické zpracování CivCity: Rome je opravdu slabé. Grafika vážně není hezká, design budov je neuspokojivý a některé textury opravdu ošklivé. A nemůže to zachránit ani již zmíněná vychytávka s nahlížením pod střechy domů. Některé stratégy zamrzí i kamera, která je sice pohyblivá (můžete s ní hýbat, rotovat i zoomovat), ale nenabízí dostatečné oddálení pro přehledné zobrazení větší části území.
Ač jsme skončili poměrně negativně, celkově lze hru bez skrupulí zařadit k nadprůměrným titulům. Jedná se o víceméně klasickou budovatelskou strategii, která je docela zábavná a navíc relativně přístupná i méně zkušeným hráčům. A to je fajn.
