Chlapíci z Tilted Mill si před dvěma lety zkusili nanečisto převést svou sérii budovatelských strategií do třetího rozměru. Na poprvé to sice nedopadlo na výbornou a Children of the Nile měla své nedostatky, ale svých zkušeností tak mohli využít k vývoji již čtvrtého pokračování jejich nejznámějšího dílka, série Caesar.
Osvědčené herní principy
Na první pohled by se mohlo zdát, že nový grafický kabátek je jediná novinka, se kterou přišli. Naštěstí to není až tak úplně pravda, i když žádné radikální změny nečekejte. Drobných víceméně pozitivních inovací je ve hře ale dostatek. Jádro hry zůstává i nadále stejné. Opět se vžijete do role prefekta jedné malé římské provincie a vaše úkoly budou víceméně podobné jako dříve. Tedy postavit a zalidnit město, a hlavně jej pak udržet za každou cenu po kupě. Starat se o blahobyt svých poddaných a v žádném případě nezapomínat, že náš milovaný ješitný Caesar je vždycky až na tom prvním místě a uspokojování jeho přehnaných požadavků vám musí být nadevše svaté.
Občas se ovšem i při velkém úsilí nakonec budete muset uchýlit k tomu, že Caesara prostě a jednoduše uplatíte. A pokud se vám tohle všechno podaří, nakonec se při troše štěstí může stát, že se na jeho místě octnete právě vy. Na tom se vlastně nic moc nezměnilo a je to jen a jen dobře. Nač překopávat systém, který již mnoho let dobře funguje. Nechybí ani parta poradců ve všech možných oblastech a tak dále. Všechny tyto principy zůstaly ve hře zachovány a stále dělají hru stejně zábavnou jako před lety.
Chytřejší obyvatelé
Co bylo třeba vylepšit, na tom vývojáři zapracovali. Vaše snažení je víc než kdy jindy opravdu hlavně závislé na strategických a budovatelských dovednostech. Umělá inteligence poddaných se bezesporu hodně zlepšila. Obyvatelé města už jen zmatečně a nahodile neběhají po spletitých ulicích, aby nakonec (ne)dorazili ke svému cíli; každý najde to, co hledá, i kdyby to bylo na opačném konci osady. To umožňuje lépe naplánovat rozmístění celé struktury města.
#hodnoceni
Můžete tak zcela oddělit zemědělskou, průmyslovou či obchodní část od té obytné a tím získat mnohem větší přehled o veškerém dění. Rozšíření doznala i nabídka komodit nebo množství budov a služeb. Okrajově ve hře proběhnou i nějaké ty boje, ale vlastně ani moc nestojí za zmínku. Obranná řešení jsou tři. Postavit hradby a pořádně se opevnit, což ale zabere část drahocenné plochy ke stavění, nehledě na to, že blízko hradeb nikdo bydlet nechce. Druhou a také asi lepší variantou je vybudovat kasárna a vycvičit si armádu k obraně města. Třetí možností, kterou vám občas hra nově nabídne, je nájezdníky - hlavně ty barbarské - jednoduše uplatit. Oni se pak velmi rádi městu nakonec vyhnou.
Společenské třídy
Tím nejzajímavějším, co vás v novém Caesarovi kromě grafiky potká, jsou striktně oddělené tři vrstvy obyvatelstva a s tím i spojené tři základní typy obydlí. Pro obyčejné plebejce, kteří vám zajistí hlavní pracovní sílu dělnických profesí, tu máme obyčejné činžáky. Ti, co se lépe učili a jsou z nich inženýři, doktoři či profesoři, se budou mít již o poznání lépe i co se přísunu různorodého zboží týče. A jako v každé společnosti i zde máme zbohatlíky, kteří sice mají obě ruce levé, zato nedostatkem financí rozhodně netrpí a rádi je utratí ze exotické zboží. To samozřejmě obvykle nemáte, ale uděláte vše pro to, abyste ho získali. Třeba obchodem s ostatními městy. A tu nastává menší kámen úrazu.
Mapy v kampaních nejsou nijak obrovské a nutnost stavět pro každou obchodní trasu speciální přístav nebo skladiště není zrovna příjemná, protože každý metr čtvereční navíc je v téhle hře důležitý. Když už jsme naťukli ty nedostatky. Moc se nepovedlo ani herní menu, a to především nabídka jednotlivých budov a objektů. Proklikat se někdy k tomu, co zrovna potřebujete, dá dost práce a nakonec zjistíte, že přes celé to rozložené obrovské menu nevidíte většinu herní plochy a následné umístění vybraného objektu pak občas představuje nečekané úskalí. Celkově je na druhou stranu Caesar oproti svým předchůdcům jednodušší a požadavky jednotlivých scénářů realističtější.
Nový grafický kabátek
A nejen požadavky, i celá hra se chová přirozeněji. Občas se člověk přistihne při sledování veškerého toho dění a zapomene úplně, že hraje hru. To vše hlavně díky novému grafickému enginu. Tedy, abychom byli upřímní; žádný vyložený výkřik nejnovějších technologií vás nečeká, ale grafická podoba ani neurazí. Vše je detailnější, díky zoomu zjistíte, co který váš poddaný zrovna dělá, a jestli se třeba někde nefláká. Premiérově se vám předvedou scenérie města při západu slunce nebo pořádném slejváku; a tady je určitě nač koukat. Hořící nebo bleskem rozzlobeného boha zničený dům vypadá také velmi hezky (i když si to jeho obyvatelé asi nemyslí). To vše dodává hře tu správnou atmosféru.
Zamrzí ale absence jakýkoliv animací, kromě té úvodní. Tvůrcům se nepodařilo titul příliš dobře optimalizovat, takže občas se počítač pěkně zadýchá, a to jak při hře, tak u nahrávání jednotlivých scénářů, které netrvá zrovna jen pár vteřin. Jednotlivé obyvatele si můžete ve hře označit a sledovat je třeba celou hru. Občas vám i něco řeknou, ale jejich monology nejsou otitulkované, takže pokud neumíte moc dobře anglicky, asi se nic moc nedozvíte, což je škoda. Záchranu má pro vás CD Projekt, který si toho byl jistě vědom a proto na náš trh přinese plně česky nadabovanou verzi hry.
