Od vydání prvního dílu Zlomeného meče (Broken Sword: The Shadow of the Templars) uplynulo letos v září již neuvěřitelných deset let. Při celkem pomalém prodejním rozjezdu série si jen málokdo dokázal představit, že se z "Brokenswordů" stane jednoho dne legenda a kult bezmezného uctívání. Ale co naplat, už je to tak, a dokonce i to, co již mělo být zapomenuto, je díky finanční nouzi developerského studia Revolution exhumováno a vytaženo na světlo boží.
Nový příběh trochu připomíná ementál
Ve hře se potkáme s tradičními protagonisty, právníkem Georgem Stobbartem a novinářkou Nico. Ta se ovšem dostaví na scénu až s lehkým zpožděním a do té doby bude blonďatému Georgovi sekundovat půvabná blondýnka Anna Maria. Bohužel, ačkoliv o celé hře platí, že je to mišmaš plný reminiscencí na všechny tři předešlé hry, z backgroundu trilogie nám toho většina zůstává během hraní zahalena mlžným oparem. Ostatně totéž platí i o samotném příběhu Anděla smrti; nikde se například nedozvíme, jak Nico objevila, že má její bývalý parťák nový problém a dokonce ani to, co se s protagonisty odehrávalo v pauze mezi posledním a předposledním dílem.
Trochu záhadou také zůstává zdůvodnění toho, proč si Anna v úvodní zápletce vůbec vybrala zrovna George. A nesnažte se nám tvrdit, že je to proto, aby mohla hra pokračovat. Také jsme zde trochu oplakali nepřítomnost Andrého, asi nejsympatičtější vedlejší postavičky předcházejících dílů. Ale tak už to v životě asi chodí, plnohodnotný André je pryč a my se musíme spokojit toliko s instantními náhražkami. Děravost příběhu ovšem není z hlediska hratelnosti kritická.
#hodnoceni
Podivné ovládání
Ovládání hry je trošičku jiné, než to, na které jsme byli zvyklí z předcházejících epizod. Tvůrci vyslechli stížnosti části hráčské obce na zastaralé klávesnicové ovládání a zapojili do akce také myš. Podle našeho názoru je to trochu škoda, neboť původní ovládání bylo na současné poměry dost originální a pro adventurní potřeby rozhodně dostačující, leč s tím stejně asi nic nenaděláme.
Nové grafické prostředí (engine je kompletně 3D) bylo navíc postaveno téměř výhradně pro hledání cesty právě kurzorem myši. Naneštěstí tento systém není úplně doladěný, postavu správným směrem občas rozpohybujete až na třetí pokus a kamera okolo vás poletuje jako vosy kolem rozteklé zmrzliny. Podobným nešvarem ovšem netrpí jen Broken Sword, ale setkáte se s ním také například u konkurenčního Dreamfallu.
Košaté dialogy a rozvité charaktery
Hlavní síla posledního Broken Swordu vychází ze stejného těžiště, jako tomu bylo u všech jeho předchůdců. Těšit se můžeme zejména na košaté dialogy a velmi slušně zvládnutý background vedlejších postav. I když dialogy netvoří hlavní náplň hry a jejich množství je zkrouhnuto na funkční minimum, patří mezi žánrovou špičku alespoň co do kvality. Zejména sympatický ožrala a sarkastický bezdomovec Archie vám během hraní prostě nemůže nepřírůst k vašemu pařanskému srdci. Obdobně je koncipována i další postava - nevysvěcený kněz a milovník akčních filmů, bratr Mark. Hlášky obou postav patří ve hře k opravdovým třešničkám na ukecaném dortu.
Herní mechanismy
Když adventura nestojí na dialozích ani na "pixel huntingu" (hledání aktivních zón na obrazovce), bude pravděpodobně postavená na nějakém prvku, který do adventurní hry tak úplně nepatří. Světe div se, ale tohle zrovna případ Broken Swordu 4 nebude. Jak je to možné? Celá hra je doslova nabitá logickými hádankami a řešením nejrůznějších podmíněných úkolů. Z logických meziher stojí za řeč zejména takzvané hackování počítače. Tvůrci tuto činnost ztvárnili do podoby jakéhosi originálního puzzle, ve které se snažíte spojovat výchozí a cílové body datovými paprsky, přičemž jako rozhraní pro tuto zábavnou aktivitu slouží úplně obyčejné PDA.
Celkové zhodnocení
Celkové vyznění titulu je o něco vlažnější než v případě předchozích kousků, ale to je možná také daň za to, že Anděl smrti gumuje schizofrenní rozpolcenost mezi prvními dvěma díly a trojkou, která se trochu vymkla z původního konceptu. Ve čtyřce totiž najdeme jak logické hádanky a dlouhou dohrávací dobu, tak většinu herních mechanismů, které dobře fungovaly v koncepčně odlišném třetím díle. Grafika hry se při zapnutí maximálních detailů a využívání většiny efektů rozhodně nemá za co stydět, ale bohužel při optimální konfiguraci je na průměrných strojích prakticky nehratelná, což nám zrovna u adventury připadá možná poněkud zbytečné.
