První díl budovatelské série (Anno 1602) se dnes již řadí mezi kanonická díla světové herní klasiky. Druhý (Anno 1503) zůstal přes veškeré své kvality známý pouze v zemi, kde popíjejí pivo namixované s citrónovou limonádou. Na vině byla pravděpodobně přílišná poctivost vývojářů, kteří pojali budovatelskou strategii opravdu budovatelsky, a která vás při nedostatku patřičného zápalu pro věc přivede k rozkousané klávesnici a myši "zavěšené" na ventilátoru od lustru. Poslední díl byl však krok trochu jiným směrem, jeho tvůrci vyšli vstříc masám.
#hodnoceni
Co se stalo s tvrdým jádrem? Bylo rozštěpeno!
V prvé řadě žádnou velkou paniku, už první pohled na obrázky vám dá jasně najevo, že zde k žádné (alespoň neřízené) štěpné reakci nedošlo. Grafika vypadá nádherně (alespoň za použití dvojkového pixel shaderu) a domečky jsou úhledně vysázené do vyoraných řádek vašeho políčka. Asi největší změnou prošel interface. Na první pohmat je teď radost se po mapě pohybovat a budovy vedle sebe můžete také pokládat stejně snadno jako lumík vajíčka. Také prakticky zmizel sice zajímavý, ale na ovládání pekelně komplikovaný soubojový systém. I plánování výstavby se stalo jednodušší a někdy to vypadá, že stačí pouze rozmařile rozhazovat baráčky po mapě a ono už to nějak bude fungovat. Pravda je ovšem trochu složitější, ale to se již dostáváme k dalšímu bodu, pojďme tedy všechno uvést na pravou míru.
Herní systém, infrastruktura a tak vůbec
Samotná výstavba je ve skutečnosti limitována dvěma faktory. Za prvé je AI pěkně rozmařilá a vašim obyvatelům se rozhodně nebude líbit, pokud je umístíte někde mimo centrum dění. Výstavba obytných domů na periferiích nebo mimo města je ztrátou času i prostředků, neboť je jejich obyvatelé okamžitě opustí a nechají zchátrat. Jediný způsob, jak proti tomu bojovat, je neustále budovat stále nové sítě služeb, všude vytvářet nejrůznější kulturní centra a zlepšovat zásobování. A konečně za druhé, každá budova je závislá na centrálním skladišti, od něhož může být vzdálena pouze v jasně určeném akčním okruhu (což není více, než coby obr kamenem dohodil).
Také platí, že přestože obytné domy (zdroj vaší obživy) jinak prakticky žádnou infrastrukturu nevyžadují, jsou závislé na službách, u nichž situace už tak růžová není. Stavby, které něco produkují, potřebují přísun surovin a navíc (funguje zde cosi na způsob centrálního plánování) se neobejdete bez spojovacích cestiček, jež vaše produkty dopraví do zmiňovaného centrálního skladiště. Úspěšná herní strategie tedy stojí na třech "C": centrálním plánování, budování center (obchodu, vzdělanosti, náboženství) a centrálním skladišti. V momentě, kdy úspěšně stabilizujete chod svého města (vesnice, indické chudinské periferie), dostaví se nejen pocit patřičné osobní hrdosti, ale také přechod na vyšší společenský level.
Od barbarů k dekadenci
Po splnění základních podmínek pro chod vašeho společenství začnou obyvatelé mutovat z obyčejných pionýrů na poněkud náročnější osadníky, a když splníte všechny jejich požadavky (zejména dodávku lepšího ošacení a alkoholu), začnou se množit a po dosažení populačního limitu zmutují na měšťany. Občané jsou nehorázně nároční a ke svému správnému "chodu" vyžadují nejrůznější zbytečnosti, jako jsou školy, velrybí olej nebo tabák. Naštěstí jsou však předposledním vývojovým stupněm, který dokáže ve svých požadavcích přebít už jen šlechta. Šlechticů zpravidla není mnoho, ale svými nároky spolehlivě trumfnou i toho nejnáročnějšího civilistu (divadlo, čokoláda, luxusní ošacení, doplňky z nedostatkových surovin).
Ostrovní království
Každá mise, ačkoliv by se spíše slušelo mluvit o scénáři, neboť v celé hře byla (dosti originálně) vypuštěna jakákoliv kampaň, se odehrává na mapě s několika ostrůvky, které můžete osidlovat. To je dobré jednak pro vznik obchodu, jenž čile bují mezi jednotlivými koloniemi, a druhak to přispívá k rozšiřování vašeho repertoáru surovin - ne na každém ostrově je totiž možné těžit nebo pěstovat úplně všechno. Aby to však nebylo tak jednoduché, moře je zde chápáno jako živel a vaše obchodní lodě může potkat krom nepřízně osudu také například nechtěná vizita nějakého toho Jacka Sparrowa. Bohužel oproti starším verzím zmizela fungující schémata, jako úrodnost půdy nebo vzájemná závislost některých provozovaných činností.
Herní ekonomika pod lupou
Oproti předchozím dílům došlo k celkem zásadní změně ve způsobu získávání prostředků. Zatímco dříve ve hře fungoval kapitalismus feudální (chudáci vám všechny výdobytky své práce věnovali a vy jste jim je potom za peníze po částech vraceli zpět), nyní civilizace pokročila k liberalismu a pro vás to má ten důsledek, že jediným vaším příjmem budou daně. Daňová politika samozřejmě musí odpovídat míře rozvinutosti vašeho města a komfortu, který poskytujete jeho obyvatelům, jinak začnou nepokoje a pokud přestřelíte příliš, vaše vláda se zhroutí.
A jaký je náš celkový dojem z hraní? Ano, Anno už bohužel není tou sofistikovanou hardcorovou budovatelskou strategií, která se hrála hlavně proto, abyste si trochu zvedli sebevědomí, že to prostě dokážete, ale ruku na srdce, kdo by si stěžoval na usnadněnou hratelnost, obzvláště v chaotických začátcích, které jsou plné objevování neznámého?
