V počítačové terminologii existují Hry a hry. Ty první si velké písmeno zasloužily tvrdou prací svých autorů, vykazují jisté známky kvality a všichni je máme rádi. Ty druhé kolem nás většinou proletí zcela bez povšimnutí, maximálně se jim tak zasmějeme u recenze a překročíme je sedmimílovými botami, abychom nemuseli jejich mrzké zbytky škrábat z podrážek. Bohužel, i v případě her jsou autoři většinou přesvědčeni, že příště už se jim to všechno povede. Nebo snad bohudík?
Ve stejné modelové situaci se teď nachází populární černošský raper, jehož poslední hra byla podle kritiků naprostým propadákem (větry trhu vály opačným směrem), a teď nám chce ukázat, že je sakra hustej týpek a dělá věci dobře. Asi proto sebral práci z rukou těm neschopům z Vivendi universal, kteří minule tak zprznili jinak zcela geniální koncept 50 Centa ala spasitele New Yorku, a předal ji do rukou borcům ze Swordfish, kteří se pyšní například titulem ... ehm, "Nezávislé vývojářské studio roku". A protože měl zrovna Fiddy zbytečných pár mega navíc, koupil klukům hamburgry a U3 engine a prohlásil "hrajte si, já vás občas zkontroluju". A tak už si nemá cenu hrát si na neprůstřelné (Bulletproof), teď budeme přicházet o krev. O hodně krve, řekl bych.
Úplně upřímně řečeno, Blood on Sand pravděpodobně nebude propadák nejtěžšího kalibru, na jaké jsme zvyklí například u Crya. Z informací dostupných v éteru bych klidně vrazil ruku do ohně za to, že nový půldolar bude alespoň průměrnou záležitostí. Nechtějte po mě ale, abych se za to rapové legendě poklonil. Zásluhu na tom má někdo úplně jiný. Kdybych před občasného hráče postavil plasmovou televizi, nejnovější box, vrazil dovnitř médium s BoS a suše přikázal “Pař!”, dotyčný by nejspíš pařil až do sedření polštářků. Samolibý výraz bych si však nechal pro nějaké jiné příležitosti, protože každý trošinku protřelejší pařan by se mi vysmál za tvorbu modů do Gears of War. A opravdu, Blood on Sand se herními principy podobá postapokalyptické pařbě od Gearboxu víc, než vejce vejci, a nestydí se “inspirovat” ani v jiných titulech, včetně těch filmových.
Jenže po střízlivém zvážení situace nezbývá, než nad tím mávnout rukou. Fiddymu je to jedno, ten na tom vydělá. Aaron Blean bude mít na triku něco, co bude stát alespoň trochu za to a Holywood se konečně pochlubí komerčně úspěšnou hrou. Jediný, kdo si asi vzteky otrhá ochlupení, je jistý anonymní režisér najatý pro potřeby hry, který si tím zrovna dobré jméno neudělá. Je to asi jako odkoupit Pelého, aby si občas v kuchyni tajně zahrál s mým malým bráchou fotbálek s hopsakoulí. Jen posuďte sami. Fiddy se se svojí G-unit vydá do fiktivní země, která jako by Bagdádu z oka vypadla (nicméně, autoři nechtějí vytvářet žádné etnické bariéry, tak přidávají i prvky západní kultury), kde uspořádá ohromný koncert. Všichni turbanovci ty kluky Americký přivítají s otevřenou náručí a co víc, hrnou se na jejich koncert po tisících a utrácejí tam nekřesťanské peníze. Pořadatel i přesto nemá na zaplacení a tak pošle G-Unit domů s tisíce let starou křišťálovou lebkou zabalenou v ranečku. Jenže cesta domů je nuda, a tak je tato mírová Americká delegace přepadena a okradena zlými pouštními lidmi a my máme o důvod víc, proč žhavit prsty na spoušti. Brát si cizí věci bez dovolení je totiž neslušné.
Vybavit si tedy, jak chtějí autoři integrovat do hry jízdy v armádním humvee, nebo stylové rozsévání ocelových sršňů z kulometu helikoptéry, není problém. Na to mi fantazie stačí. Co mi ale nikdy nebude dávat smysl, je prosazení romantických scén. 50 se asi chce ukázat jako citlivý muž, který umí ženám naslouchat – jak rozkošné. Mně to připadá vyloženě komické. Jak si sakra může černošský raper, Američan, najít holku ve vesnici někde uprostřed Talibanu, deset minut poté, co opustil pódium? A jak to asi bude probíhat? „Promiň lásko, dneska nepřijdu, mám tu ještě nějakou práci a navíc, prostřelili mi kolena.“ Hm? Jediné, co dodává producentům trošku na důvěryhodnosti je oficiální vyjádření Marka Reina, který hru pochválil a prý se na ní moc a moc těší. Mark se sice ze slušnosti těší na všechno, ale v tomto případě mu budu rád sekundovat. Strašně rád se totiž směju.
Naneštěstí je docela nefér poslat jakoukoli, k tomu ještě ani nevydanou, hru takhle do kytek a tak zkusme vyhrabat alespoň pár důvodů, proč by to mělo stát za to. Tak předně. Ať už si to chceme přiznat nebo ne, 50 Cent dělá opravdu kvalitní hudbu. Nikde jinde nezveřejněné songy a několik největších hitovek k tomu, to je to, co prodalo Bulletproof a bude prodávat i Blood on Sand. Navíc v BoS bude nálož písniček ještě větší a skladeb složených pouze pro potřeby hry ještě mnohem víc. Vysoká prodejnost zaručena. Ve prospěch Swordfish navíc hraje skvělý engine a kvalita herního systému Gears of War, jehož zkopírováním si sice vyslouží dvoustranu nových jmen po celém širém internetu, ale vytvoří tak něco, co půjde obstojně hrát. A na závěr, šílené věci mají z nějakého úchylného důvodu tendenci vycházet. Italského instalatéra bojujícího proti houbám jsme přeci taky přijali, ne? BoS má vyjít tento podzim na XBOX360 a PS3.
