Eskalace napětí kolem Íránu vyvolala okamžitou reakci na světových trzích s energiemi. Prudký růst cen ropy zároveň otevřel otázku, kdo z nové situace může ekonomicky profitovat. Podle řady ekonomů a analytiků patří mezi potenciální vítěze Rusko, jehož státní rozpočet je na příjmech z exportu fosilních paliv stále výrazně závislý.
Když se po útocích Spojených států a Izraele na íránské cíle otevřely světové trhy, ceny ropy začaly rychle růst. Futures (termínované kontrakty) na ropu Brent na londýnské burze ICE krátce vyskočily o více než 13 procent a dostaly se na nejvyšší hodnotu za více než rok. Později sice část zisků odevzdaly, přesto zůstaly výrazně výše než před krizí.
Jedním z hlavních důvodů byla odpověď Teheránu. Írán oznámil, že v reakci na útoky pozastavuje obchodní provoz v Hormuzském průlivu – úzké námořní trase mezi Perským a Ománským zálivem. Právě tudy totiž prochází přibližně pětina světového exportu ropy a zhruba třetina globálních dodávek zkapalněného zemního plynu. Jakékoli omezení provozu v této oblasti proto okamžitě vyvolává obavy z narušení globálních dodávek energie.
Pro Rusko, které patří mezi největší světové exportéry ropy, taková situace představuje příležitost. Vyšší ceny ropy totiž automaticky zvyšují hodnotu ruského exportu a tím i příjmy státního rozpočtu.
Energie jako základ ruského rozpočtu
Ruská ekonomika je na energetickém sektoru dlouhodobě závislá. Příjmy z ropy a zemního plynu tvoří zhruba čtvrtinu federálního rozpočtu a představují jeden z hlavních zdrojů financování státních výdajů, včetně vojenských operací.
Ekonom Oleksandr Talavera z Birminghamské univerzity pro The Kyiv Independent upozorňuje, že růst cen ropy by mohl posílit ruské veřejné finance několika způsoby. Kromě vyšších exportních příjmů by přinesl také větší daňové výnosy a posílil ruskou měnu. To by Kremlu poskytlo větší prostor financovat dlouhodobé vojenské operace, například pokračující válku proti Ukrajině.
Dalším faktorem, který může Rusku pomoci, je změna obchodních toků. Pokud by export ropy a plynu z Íránu nebo dalších zemí Perského zálivu výrazně klesl, odběratelé by museli hledat náhradní dodavatele. Rusko by v takové situaci mohlo částečně zaplnit vzniklou mezeru, zejména na asijských trzích. Moskva už po zavedení západních sankcí výrazně posílila prodej ropy do Asie a vybudovala tam nové obchodní vazby.
Tento trend se týká především Indie a Číny – dvou největších odběratelů ruské ropy. V posledních měsících tyto země dovoz z Ruska pod tlakem Západu omezily. Indie například snížila nákupy na zhruba polovinu svého předchozího maxima. Část chybějící ropy začala dovážet právě z Blízkého východu.
Pokud by však dodávky z regionu narušila válka nebo blokáda Hormuzského průlivu, mohla by se situace rychle změnit. Indická vláda už podle zpráv médií diskutuje o krizových scénářích pro případ výpadků dodávek. V takovém případě by se ruská ropa mohla znovu stát důležitou alternativou. Podobně by mohla reagovat také Čína, která se snaží diverzifikovat zdroje energie a zároveň buduje strategické zásoby.
Geopolitický paradox
Krize kolem Íránu má pro Moskvu i geopolitický rozměr. Teherán patří mezi důležité partnery Ruska a obě země v posledních letech posilovaly vojenskou i politickou spolupráci.
Pokud by konflikt vedl k oslabení nebo pádu íránského režimu, znamenalo by to pro Rusko ztrátu důležitého spojence na Blízkém východě. Někteří analytici proto upozorňují na paradoxní situaci: zatímco ekonomicky může Rusko z vyšších cen ropy krátkodobě profitovat, geopoliticky by dlouhodobé oslabení Íránu mohlo Moskvu spíše poškodit.
Sdílet
