Například v Ghaně tvoří přímé zahraniční investice pouhá tři procenta hrubého domácího produktu. Obnosy zaslané rodinám těmi, co odešli za lepším do Velké Británie, Německa či Spojených států, Světová banka odhaduje až na 15 procent HDP africké země.
Ghana je tak naprosto typickým příkladem toho, jak krajané méně šťastným, co zůstali doma, pomáhají. Předčí i štědrost bohatých národů. Na rozvojovou pomoc ročně putuje něco přes sto miliard dolarů z pokladen nejbohatších států světa. "Utenčenci" z chudých zemí sáhnou do kapsy podstatně hlouběji. Mezinárodní měnový fond jejich příspěvek odhadl na 230 miliard dolarů ročně.
Jídlo, léky a školné...
"Rozhodně mé rodině ty peníze, které jim pošlu pomáhají," citoval deník The Guardian Tonyho Olabowaleho, který pracuje v Londýně. "Kupují si za ně jídlo, platí školné, mohou si dovolit léky," vypočítává.
Studie vedená britským ministerstvem pro mezinárodní rozvoj ukazuje, že Olabowale je naprosto typickou ukázkou rostoucího trendu. Podle ní třicet procent respondentů tvrdí, že posílané peníze se utratí za jídlo, 21 procent z nich přidává léky a 17 procent školné.
Domů průměrný "gastarbeiter" posílá asi 850 liber z ročního platu 22 tisíc liber. A zhruba polovina vypomáhá rodičům, patnáct procent pak partnerům a dětem.
Poplatky brzdí pomoc
"Posílal bych ještě víc, kdyby nebyly poplatky za převod tak vysoké," tvrdí Olabowale. "Přitom kdyby je snížili, lidé by posílali víc peněz a banky by víc vydělaly. Spokojení by byli všichni," doplnil pro Guardian Olabowale.
Poplatky za bezpečné poslání peněz do zahraničí se pohybují mezi pěti až 8,5 procenty. Za jejich snížení se přimlouvá i samo ministerstvo. "Jistěže jsou příliš vysoké. Založili jsme internetovou stránku, kde je možné si porovnat přesně tyto poplatky. To by mohlo na banky vyvinout tlak, aby je snížily," míní ministr pro mezinárodní rozvoj Gareth Thomas.
Za velmi efektivní považují takto posílané peníze i humanitární organizace. Ty navíc v poslední době brojí za to, aby se změnila potravinová pomoc nejchudším zemím.
Například významná organizace Oxfam nedávno vypočítala, že je velmi neefektivní jídlo do těchto zemí dovážet. "Je to až o polovinu dražší, než když se jídlo nakoupí tam," tvrdí Lauren Gelfand, která za Oxfam působí v západní Africe.
Nejhorší podle organizace je, že se pomoc přesunula od podpory místních zemědělců k drahým dovozům. Humanitární pomoc Africe se sice mezi roky 1997 až 2003 zvýšila na tři miliardy dolarů z necelé miliardy, píše BBC, ale podle Oxfamu je to jen krycí manévr.
Přímá podpora zemědělcům v subsaharské Africe totiž klesla z 1,7 miliardy dolarů v letech 1990-1992 na ani ne miliardu v období 2000-2002.
