Návrat na Měsíc je v zájmu celého Západu. Další krok bude expedice na Mars, říká vědec

Návrat na Měsíc, cíl americké mise Artemis, podle geologa Petra Brože nejen přispěje k vědeckému poznání, ale rozvine rovněž technologie a mnoha lidem zajistí dobře placenou práci. Jde také o významný krok k budování vesmírného průmyslu.

„Když se posuneme do nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy na Měsíci už bude existovat osídlení, a když se odhodláme k dalšímu kroku, k pilotovaným cestám na Mars, vyplatí se stavět kosmické lodě na oběžné dráze kolem Měsíce ze součástí zhotovených z měsíčních materiálů,“ tvrdí Brož, který se zaměřuje na výzkum sopečné činnosti na tělesech sluneční soustavy. Mars je podle něj nutné kolonizovat i proto, aby případná katastrofa na Zemi nevyhubila lidský druh.

Američanům se nedávno podařilo obletět Měsíc, což má být příprava na přistání na jeho povrchu za pár let. Potřebujeme tam ale letět?

Potřebujeme. Mnoho lidí trápí zvědavost a zajímá je, jak Měsíc vznikl, jak se utvořila sluneční soustava a jak to vypadá i dále ve vesmíru. Bez toho, že se teď vrátíme na Měsíc, tuto zvědavost neukojíme.

Skeptik namítne, že sice na jedné straně je zvědavost a věda, avšak na druhé Zemi trápí daleko větší problémy, než jak před miliardami let vznikaly planety.

Lidstvo ale není monotematické, dokáže řešit více věcí najednou. Když nás třeba trápí klimatická změna, tak vize, že se jednou průmysl částečně přenese na oběžnou dráhu kolem Země a že se některé suroviny začnou těžit na Měsíci či jinde, může být přece odpovědí na problémy se životním prostředím. Samotná výprava na Měsíc, projekt Artemis, přispěje k dalšímu rozvoji vědy i ekonomiky. Cesta k Měsíci neznamená, že peníze vyhodíte někde ve vesmíru. Vytváří lukrativní pracovní místa i rozvíjí průmysl. Tlačí kupředu výzkum, takže urychluje vývoj technologií, které si nakonec najdou cestu do každodenního života. Stejně jako když Američané letěli na Měsíc koncem 60. let minulého století v rámci projektu Apollo.

Například?

Krásnou ukázkou je konstrukce měsíční rakety Saturn V. Ta se nevyráběla na jednom místě – jednotlivé části vznikaly v různých částech USA a svážely se k finální montáži. To si vyžádalo vznik mimořádně složitého a přesně řízeného logistického řetězce. A získané zkušenosti pak významně ovlivnily moderní projektové řízení a logistiku a řada těchto postupů se uplatnila i v civilním průmyslu.

Říkáte, že na Měsíc poletíme „my“. Pokud ale zohledníme napjaté vztahy mezi USA a Evropou, nebude návrat na Měsíc ryze americký projekt?

Konkrétní člověk, který se ve vesmíru někam dostane, má nějakou národnost, staví však na znalostech z celého světa a jeho znalosti zase všem pomáhají. V projektu Artemis posádka bude americká, opět se zapíchne americká vlajka. Do budoucna se ale plánuje, že poletí i Evropané. Se spoluprací se stále počítá, v Německu se například vybudovalo středisko pro trénink astronautů, které využívají také Američané. Evropa by se měla podílet na budování měsíční základny. Pořád věřím, že americký návrat na Měsíc je věcí celého západního světa.

Co nám Měsíc může poskytnout?

Můžeme získat spoustu nových poznatků. Jsem geolog, a proto připomenu, že chceme vědět, zda Měsíc skutečně před více než čtyřmi miliardami let vznikl srážkou Země s nějakou planetkou. Nebo pochopit, proč se na něm rozprostírají tmavá „moře“ tvořená čedičem a světlá místa jsou z anortozitu. Nebo tam chceme prozkoumat vodní led uložený ve věčně zastíněných polárních oblastech.

Petr Brož

Pracuje v Geofyzikálním ústavu Akademie věd ČR a orientuje se na výzkum sopečné činnosti na tělesech sluneční soustavy. Je členem pracovní skupiny Evropské kosmické agentury, která hodnotí a doporučuje nové vesmírné mise. Vedle toho se věnuje ochraně přírody a popularizaci kosmické geofyziky. Jeho publikace „Vesmírníček aneb usínáme s vědou“ se stala nejprodávanější dětskou knihou roku 2023.

Náš svět se neřídí jen tím, že někdo něco chce zkoumat. Spousta lidí dává přednost praktičtějším věcem a hlavně penězům.

Mnozí opravdu dávají přednost praktickým věcem, i tak platí, že věda obvykle hmatatelné ekonomické přínosy má. Je na ní založen vědecko-technický rozvoj. Kromě toho Měsíc je vynikající laboratoří. Má výhodu, že se nachází zhruba tři dny cesty od Země, a když se tam na základně při nějakém testu něco nepovede, astronauté skočí do rakety a vrátí se domů do bezpečí. Na druhou stranu je od Země velice odlišný, nemá atmosféru, je tam jen šestinová gravitace. Takže se na něm dá naučit, jaké to bude, až jednou poletíme na Mars a pokusíme se ho osídlit.

Neměl by člověk raději zůstat na Zemi?

Někteří mají obavu, že tu dojdou zdroje nebo že na nás dopadne velký asteroid a zničí civilizaci. Když bude existovat i jiné lidmi osídlené těleso, jakási záloha, tak se podstatně zvyšuje šance, že lidský druh přežije.

To je hypotetický argument, v souvislosti s Měsícem se však mluví o tom, že se tam dají těžit suroviny.

Jsou tam horniny hodně podobné těm na Zemi, takže na něm najdeme řadu prvků, které máme tady. Kyslík, křemík, železo, hořčík a spoustu dalších potřebných materiálů. Otázkou je, zda se jejich těžba vyplatí. Proč letět na Měsíc a suroviny odtamtud dovážet, když to bude stát mnohonásobně více než při těžbě zde? Proto záleží, k čemu by se tyto suroviny využily. Když se posuneme do nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy na Měsíci už bude existovat osídlení, a když se odhodláme k dalšímu kroku, k pilotovaným cestám na Mars, vyplatí se stavět kosmické lodě na oběžné dráze kolem Měsíce ze součástí zhotovených z měsíčních materiálů. Jde totiž o to, že při startech ze Země je nutné překonávat větší gravitaci, což vyžaduje silnější rakety a daleko více paliva.

Je však něco jako měsíční průmysl vůbec představitelné?

Když se začnete zajímat o to, jak bude vypadat kosmická těžba a kosmická ekonomika, vždy se ukáže, že nikdo pořádně neví, jak tato kola roztočit. Jasné je, že na počátku musí být ohromná investice.

Stovky miliard dolarů? O podobné sumě se v NASA hovoří i v případě pilotované expedice na Mars.

Její výši nedokážu odhadnout, ani se mě na to neptejte. Něco se již ale děje. Mluví se o tom, že NASA chce soukromým firmám platit, aby v blízké budoucnosti na Měsíci těžily vodní led, z nějž se dá získávat voda, kyslík či palivo. A bude platit přemrštěnou cenu, aby se kosmický byznys postupně rozběhl. Samozřejmě je v tom mnoho nejistoty. Pokud totiž Elon Musk, šéf společnosti SpaceX, nebo kdokoliv jiný uspějí a jejich opakovaně startující rakety začnou do kosmu vynášet velké náklady za zlomek dnešních cen, může se ukázat, že se těžba na Měsíci hned tak nevyplatí.

Ani těžba helia‑3, koncentrovaného zdroje energie?

Helium‑3 je často zmiňováno jako možné palivo pro dosud vyvíjené fúzní reaktory. Na povrchu Měsíce se nachází proto, že se tam po miliardy let ukládá a není odnášeno atmosférou ani magnetickým polem jako na Zemi. Jeho koncentrace je však velmi nízká – na získání gramu helia‑3 je nutné zpracovat zhruba sto padesát tun regolitu (nezpevněný horninový materiál na povrchu Měsíce – pozn. red.). Proto se zatím nepovažuje za realistický zdroj energie.

Není to, co říkáte, argument proti tomu, aby se suroviny na Měsíci někdy těžily?

Jak říkám, vše bude záležet na tom, co by se z nich pak vyrábělo. Rakety Elona Muska nebo jim podobné od jiných firem budou sice levně vynášet do vesmíru velké náklady, ale pokud na Měsíci bude fungovat vyspělý průmysl, bude levnější je stavět tam, a nikoliv na Zemi.

Bude případné budování průmyslu na Měsíci věcí státních kosmických agentur, nebo se toho ujmou soukromé společnosti?

V privátním byznysu akcionáři pečlivě počítají, zda se jim investice vyplatí. Když za nimi přijdete s projektem rozběhnout na Měsíci těžbu surovin a řeknete, že za 50 let pro ně možná bude existovat trh, tak dle mého moc nepochodíte. Proto je pravděpodobné, že zpočátku bude muset vše dotovat stát a že jeho agentury budou vypisovat pobídky a motivovat soukromé investory, aby do průmyslu ve vesmíru vkládaly i vlastní kapitál.

V USA už vznikaly společnosti na těžbu na asteroidech, i Muskova SpaceX, která hodlá létat na Mars, je soukromý podnik.

Musk je unikátní, vybudoval si vlastní firmu. Na druhou stranu by zdaleka neměl takové úspěchy bez agentury NASA, která SpaceX platí, aby vynášela astronauty a náklady na oběžnou dráhu Země. Pokud by před lety Musk tyto státní zakázky nedostal, měl by problém. Nyní staví a testuje velkou kosmickou loď Starship, s níž se jednou chce vydat na Mars. Stihl ji už prodat NASA jako modul, s nímž za dva tři roky Američané mají přistát na Měsíci. Takže teď NASA přispívá i na vývoj této kosmické lodě. Je to složitý propletenec.

Existuje při byznysovém pronikání do vesmíru prostor pro české firmy? Zatím se ví o brněnské TRL Space Petra Kapouna, která chce hledat jeskyně pod povrchem Měsíce.

Patříme mezi státy s velice kvalitním průmyslem. Takže je super, že se tu někdo pokouší zapojit do kosmických aktivit. V Astronomickém ústavu Akademie věd ČR je mnoho lidí, kteří se podílejí na přípravě zařízení pro sondy zkoumající sluneční soustavu i daleký vesmír. Nemáme v Česku peníze na nějakou ohromnou vesmírnou agenturu, to nám ale nebrání, abychom velkým hráčům dodávali různé instrumenty nebo celé sondy. Třeba právě takové, které by hledaly zajímavá místa na povrchu Měsíce. Pomalu tak vzniká jakýsi byznysový ekosystém.

Vraťme se k misi Artemis. NASA stále nemá přistávací lander, mise proto nabírá zpoždění a může se stát, že před Američany na Měsíci koncem desetiletí přistanou Číňané. Jde přitom o závod o jižní měsíční pól, kde jsou zásoby cenného vodního ledu.

Pokud jde o americký lander, má NASA dvě želízka v ohni, kromě Muska jde také o společnost Jeffa Bezose Blue Origin. Oba landery by se podle posledních plánů agentury mohly testovat příští rok na oběžné dráze kolem Země a bude zajímavé pozorovat, který z nich dostane přednost. V každém případě, až jednou Američané i Číňané přistanou u měsíčního jižního pólu, opravdu mohou nastat spory. Protože pozemků jak tam, tak u severního pólu, je málo. Vytipovalo se jich mezi 10 a 20. Existuje totiž jen pár míst, kde bude solárními panely kolem sondy či habitatu možné otáčet tak, aby na ně neustále dopadalo světlo. Jen v takovém případě nepotřebujete jaderný reaktor k zásobování elektřinou a teplem. Je tedy otázkou, co se bude dít, až tyto lokality začnou docházet. Moc jasno do toho nevnáší ani současné právo. Podle něj si nemůžete na povrchu Měsíce nic nárokovat, v OSN se kdysi dohodlo, že nic z vesmírných těles nikdo nesmí vlastnit. Základna bude vaše, to, co je pod ní, nikoliv.

Což při současné velice razantní mezinárodní politice prezidenta Donalda Trumpa nemusí dlouho platit.

I Číňané mají docela ostré lokty. Když se začtete do sci‑fi literatury, která se této problematice věnuje, uvidíte, že její autoři často spekulují, zda třetí světová válka nezačne kvůli handrkování o pozemky na Měsíci. Nemyslím, že to nastane hned, pokud se budeme bavit ale o období příštích 100 let, dokážu si představit, že se takový spor opravdu rozhoří.

Říkal jste, že Měsíc i mise Artemis je vlastně mezikrok k cestě na Mars. Co bychom na rudé planetě hledali?

Mars má oproti Měsíci obrovskou výhodu v tom, že jde o těleso, kde se v minulosti nacházela tekutá voda a kde má tedy smysl pátrat po mikrobiálním životě. Opět jde tedy o vědu. A už jsem říkal, že je to záložní místo k pobytu lidí, pokud by je na Zemi nějaká katastrofa vymazala.

Nehrozí, že až tam lidé přistanou, tak hypotetický marsovský život zničí? Řada astrobiologů, u nás například Tomáš Petrásek, na to upozorňuje.

Je pravda, že Mars po takovém přistání asi okamžitě kontaminujeme pozemským životem. Nicméně dnes na jeho povrchu nic, co známe, přežít nemůže. Chybí tam kapalná voda a dopadá na něj smrtící kosmické záření. Takže šance na místní život na marsovských pláních se už teď limitně blíží nule. Hledat tam můžeme spíše fosilie, stopy dávného jednoduchého života. Z dob, kdy podmínky na Marsu byly daleko příhodnější. Je však možné, že pod jeho povrchem se v hloubce několika kilometrů místní život ještě stále nachází. Podobně existují zvláštní organismy v hlubinách Země. Takový život by pozemská expedice nezničila, protože dostat se do takové hloubky je technicky velice obtížné. V každém případě je Mars skvělé místo pro hledání odpovědi na to, zda jsme ve vesmíru sami.

Říkáte, že Mars může posloužit jako nové útočiště pro lidstvo. Chtěl byste se tam odstěhovat?

Nechtěl. I kdybyste Zemi rozstřílel atomovkami, bude stále lepším místem k životu než Mars. Ten nemá magnetické pole a lidé by na něm byli vystaveni vysokým dávkám radiace. Atmosféra je tam stosedmdesátkrát řidší než u nás a na povrchu jsou toxické látky. Přiblížit podmínky na celém Marsu k těm na Zemi by trvalo tisíce či desetitisíce let. Především se ale neví, jak by jeho nízká gravitace, v porovnání se Zemí jen třetinová, ovlivnila vývoj tam narozených dětí. A jestli vůbec nižší gravitace umožňuje lidem děti mít. Baví mě Mars zkoumat, letět bych tam ale nechtěl.

O kolonizaci Marsu teď mluví hlavně Elon Musk. I o první pilotované k němu výpravě. Jak moc technologický pokrok při stavbě vesmírných raket stojí na něm?

Musk a jeho SpaceX v současnosti fungují jako jakýsi maják, který ukazuje cestu. Avšak po té se za nimi už vydala řada dalších firem v Číně, USA i Evropě. Jednotlivé národní státy navíc nebudou chtít donekonečna sypat peníze americké SpaceX za vynášení svých sond jako dosud, začnou je raději dávat vlastním společnostem. Zejména Čína usilovně podporuje své kosmické firmy, už tam začínají stavět prakticky stejné rakety, jako má Musk. I v Evropě chceme pomáhat vlastním podnikům. Mnoho lidí po celém světě se tedy snaží dostat tam, kam se zatím dostal Musk, takže i kdyby ten nakonec selhal a jeho firma třeba zanikla, budou tu jiní, kteří na něj navážou.

Video: Artemis II přepsala historii. Posádka se dostala nejdál od Země

Posádka Artemis II pokořila rekord. Od Země se dostali až na zhruba 406 800 kilometrů a překonali tak rekord mise Apollo 13 starý více než 50 let. | Video: NASA